Texty: CÍSAŘOVÁ, Mirka: Karla Dörrová. Divadelní HROMADA 2004 - jaro.

Karla Dörrová, nar. 29. 3.
Karla, Kája, Karlička
oslavila takové pěkné, kulaté výročí. A která že Kája? No přece ta naše, Dörrová. Zná ji přece každý. No a právě proto se také sluší tohoto soukromého výročí vzpomenout v Hromadě. Ale ono to není tak lehké, protože Karla je osoba komplikovaná a podat o ní nějakou objektivní informaci je téměř nemožné. Karla se nám ukazuje z různých úhlů podle toho, jak jsme ji schopni vidět my, ale zároveň i tak, jak je ona ochotná přijímat nás. Je to osobnost introvertní, ale i extrovertně rasantní, když je třeba. Laskavá i tvrdá, citlivá, vnímavá, svým přátelům věrná. Umí si užívat života, ale je i obětavá. Když je přesvědčena o své pravdě, umí být nesmiřitelná. Osobitě využívá svých schopností organizačních, které zdánlivě vypadají, že vlastně nejsou, ale ve výsledku se vždy projeví. Vypadá, že dokáže být v pozadí, ale k přehlédnutí rozhodně není. Ve svém okolí dovede vytvořit přirozenou pohodu, ale také dusno. Karla je nějakým zvláštním způsobem trvale přítomná. Myslím, že zejména proto, že má v sobě tajemství. A právě pro tohle všechno, co jsem napsala, to může být úplně jinak, protože je to jen ten můj úzký pohled, a to ještě zmenšený o to, co se mi vlastně ani psát nechce. Tak se raději obrátím k něčemu konkrétnějšímu, co se dá alespoň trochu objektivizovat.
O tom, že Karla má ráda divadlo, nepochybuje myslím nikdo. Ta láska prochází jejím životem jako jedna z hlavních jednotících linií. Když záhy zjistila, že osobní vystupování na prknech, která znamenají svět, pro ni nebude asi to pravé ořechové, začala hledat cesty, jak se s divadlem potkávat a jak mu prospívat. I když se s touto cestou zdánlivě občas rozchází - tu aby prodávala v knize, pracovala jako účetní, vdala se a porodila tři děti, vystudovala knihovnickou nástavbu, stala se vychovatelkou v domově mládeže atd atd - těch odboček bylo víc - vždycky se nakonec vrací tam, kde je k divadlu nejblíž. A nejblíž bylo tam, kde bylo jeho organizační centrum. V okresním osvětovém domě v Náchodě, v Krajském kulturním středisku v Hradci Králové a naposled v Impulsu. Zanedbatelná není ani její etapa spolupráce s Klicperovým divadlem v Hradci Králové, kde získává povědomí o divadle profesionálním. Ostatně jsem přesvědčena, že Karla zvládne dobře jakékoliv zaměstnání, protože je houževnatá a životaschopná. Jak to jde dohromady s její zjitřenou citlivostí, nevím. Vím ale, že setkání s divadlem bylo pro ni setkáním osudovým, jak už to u velkých lásek bývá, a proto se ze všech svých odboček k němu vždy vrací.
Karlu bylo v průběhu let možné vídat vždy tam, kde se kolem divadla, ale nejen amatérského, něco dělo. Nikdy jsem pořádně nepochopila, jak to všechno při svých třech dětech stihla. Pracovala v poradních sborech, od dvaceti pěti let v porotách, byla posluchačkou několik tříd lidové konzervatoře, později sama na KKS nějaký čas tyto třídy i organizovala. V Impulsu byla po mém onemocnění určitý čas i metodičkou pro divadlo. Později na půdě Impulsu na částečný úvazek organizovala, ale i koncipovala především dlouhodobější vzdělávací cykly. Právě pro tuto nezastupitelnou a důležitou činnost si získala srdce a přátelství mnoha, zejména mladých východočeských divadelníků. Protože jim pomohla zprostředkovat (stejně jako jí před lety LKVčK) hlubší průnik do tvořivých oblastí divadla. Asi vždy bude vzpomínána i v souvislosti s dílnami ruského režiséra Fedotova, které organizovala v rámci Jiráskových Hronovů. V neposlední řadě je třeba zmínit i její aktivity ve Volném sdružení východočeských divadelníků, kde řadu let pracovala v radě, v redakční radě Hromady, "jistila finance" jako pokladník sdružení.
Karla v současné době své divadelní aktivity odstřihla. Udělala to už několikrát, ale vždy se vracela a já věřím, že ani teď to není záležitost trvalá. Jsou prostě různé životní etapy a teď má přednost soukromý život. Přejme jí, ať se jí v něm daří a poděkujme jí za všechno, co za ta léta pro divadlo udělala. Nemuselo se nám to třeba vždy líbit (musím se přiznat, že jsem na ni byla několikrát naštvaná), ale kdo prověří absolutní správnost jakéhokoliv konání! To Kájino mělo každopádně vždy určitou invenci a myslím, že bylo poctivé. Takže, Kájo, díky za tvou péči a obětavost i za tu zarputilost, se kterou jsi nás vždy nenápadně dotlačila tam, kam jsi chtěla, protože jdi to pokládala za správné. Obětavost ano, ale oběť ne, protože tvůj vztah s divadlem byl plnohodnotně oboustranný, jak to u každého správného vztahu má být. Však jsi mi to potvrdila, když jsme spolu seděly v miletínské hospodě při letošní přehlídce a já z tebe páčila podklady pro tenhle článek. Řekla jsi mi, že jsi vlastně divadlu vděčná. Že ti zprostředkovalo bohatší pohled na svět, že ti dodávalo životní energii a že jsi se jeho prostřednictvím seznámila se spoustou ohromně zajímavých a dobrých lidí. Řekla jsi toho o této své lásce hodně a rozhodně lépe, než jsem já schopná na tyto stránky přenést. Takže se ti omlouvám, měla jsem si tě natočit.
Milá Kájo, přeji ti, abys zvládala všechny složitosti svého života, a že jich není málo. A do další plavby životem ti přeju klidnou a čistou vodu. O peřeje se určitě postaráš sama.
Tvoje Mirka Císařová