Texty: Pardubice (město), 2006 - Norway.today; Divadelní Hromada 2006 léto

Přes přehlídku Audimafor do Třebíče doputoval Divadelní spolek (a)MAŤÁK z Pardubic, který nastudoval hru švýcarského autora českého původu Igora Bauersimy Norway.today.

Romantická komedie místo aktuálního obrazu současné generace
Divadelní spolek (a)MAŤÁK z Pardubic nastudoval hru švýcarského autora českého původu Igora Bauersimy Norway.today v režii Kirsten Fasan. Hra je inspirovaná skutečnou událostí, kdy se dva mladí lidé se sebevražednými úmysly seznámili na chatu a společně spáchali sebevraždu skokem z vysokého útesu. Je to tedy hra aktuální, protože událost, kterou se inspirovala, není zdaleka ojedinělá. Ale má své slabiny v míře objektivity obou postav, v jejich schopnosti analyzovat své vnitřní stavy. Zdařile jsou ale napsány situace s natáčením rozloučení videokamerou (autor předepisuje i současnou projekci na plátno): tady totiž Julie (Kristýna Hybšová) i August (Miroslav Bažant) objeví, že nuda a prázdnota z níž obviňují celý svět se nachází především v jejich nitrech. Že vlastně ještě nic neprožili. A to je obrátí směrem k životu.
Inscenace pardubického souboru začíná slibně úvodní chatovou scénou. Ale dále je celá inscenace v podstatě nedramatická, nejsme ničím překvapováni a působí tedy i přes zkrácení textu zdlouhavě. Zatímco v předloze se střídá rozpoložení postav, umožňující vznik dramatického napětí, v inscenaci se nic neděje a jenom se mluví a ani to mluvení neprovokuje, nepojmenovává, co je kolem nich. Neřeší problém nudy a prázdnoty. Klademe si proto řadu otázek ohledně motivací jednání postav. Proč chce Julie spáchat sebevraždu a proč k tomu někoho potřebuje? Protože se bojí? Je to jen postoj nebo vážné rozhodnutí? A proč se chce zabít August? Potřebují se navzájem pro realizaci sebevraždy nebo pro začátek nového života?
Inscenace (a)MAŤÁKU je ve výsledném tvaru daleko více než obrazem současné generace jen konverzační romantickou komedií (s prvky černého humoru ) o sbližování chlapce a dívky; koketování se sebevraždou je pak více pózou vznikající z nesmělosti než z pocitu vlastní vyprázdněnosti.