Texty: ŠPALKOVÁ, Dominika: DĚTSKÁ SCÉNA VE MĚSTĚ DRAKA. Divadelní HROMADA 2006 - léto.

DĚTSKÁ SCÉNA VE MĚSTĚ DRAKA
Město Trutnov by letos, podle legendy, která se váže ke znaku města a datu jeho založení (ve kterém je prý ukryta alchymistická šifra), mělo prožít zvláštní, výjimečný rok... Tuto událost alespoň připomínal plechový drak visící hlavou dolů z trutnovské radnice, který tak i pomyslně shlížel na letošní Dětskou scénu. I když díky náročnému programu jej mohli zaregistrovat jen ti nejpilnější… Každý den se totiž od rána rozjel blok, ve kterém jsme zhlédli 3-4 představení a po krátkém obědě následovalo repete – ta samá představení znovu. Odpolední blok se těšil hojné účasti diváků a představení, ve kterých vystupovaly menší děti, vyzněly často lépe (jakoby dopoledne bylo spíše zkouškou), u představení starších dětí naopak vyplynuly a ještě více se potvrdily inscenační i jiné slabiny. Po odpoledních představeních a krátké poradě lektorského sboru následovaly individuální rozpravy poroty s vedoucími souborů většinou v poměru 2:1, tedy 2 lektoři na 1 vedoucího a to na zahrádce restaurace U Lazebnice. Tyto diskuse probíhaly v příjemné pracovní atmosféře (alespoň podle lektorského sboru…) a spíše než hodnotit, snažily se rozebrat problematické momenty představení na konkrétních příkladech. Poté následoval přesun do foyer kina na veřejné diskuse o představeních, které měly svého moderátora v osobě Romana Černíka, což byla dobrá volba. Nejen že debaty otevíral, ale citlivě zasahoval vždy, když diskuze začala nabírat jiný směr než si předurčila. Tím byla spíše seminární povaha, než slet osobních názorů a hodnotících postojů ke zhlédnutým představením. V úvodu zástupci jednotlivých seminářů nejprve shrnuli své postřehy k představením a poté se vyjádřil lektorský sbor, který zároveň přiblížil obsah rozprav s vedoucími souborů. Pak se přešlo k otázce, kterou dostávali seminaristé od lektorského sboru v zalepené obálce, a které se měli věnovat až půl hodiny po svých interních diskuzích. Otázka vždy vycházela z aktuálního bloku představení a snažila se najít a vystihnout nějaký jev – problematiku, která byla toho dne pro představení společná. Např.: otázka rozdílu mezi pásmem a montáží, problematika režie dětského divadla, atd. Diskuse tak ve své druhé části vedla směrem k upřesnění divadelního pojmosloví. První debaty se zdály trochu rozpačité. Po zkušenostech z minulých let byli totiž najednou až moc poklidné – bezkonfliktní. Jednak zde nebyli přítomni vedoucí souborů, kteří sem samozřejmě měli přístup, ale většinou se po osobním rozboru s lektorským sborem veřejných debat již nezúčastňovali. A jednak nedocházelo k osobním střetům, snaze se obhajovat a také seminaristé se jaksi více (i díky moderátorovi) ubírali k podstatě samotných představení. Královéhradecký kraj, který na Dětské scéně zastupovala dvě představení z divadla Jesličky ZUŠ Na Střezině, patřila na přehlídce k nejinspirativnějším. Především Vítejte v Jazzonii (vedoucí Jolana Branyová) zaujalo ve shodě jak porotu tak seminaristy a patřilo k vrcholům přehlídky. Tři děvčátka bez problémů zvládla jindy tolik problematický hrací prostor místního kina a v pásmu krátkých jazzových básniček Jany Koubkové si smyslem pro rytmus, hru a muzikální bezprostřednost publikum doslova získala. Druhé představení z Jesliček, autorská hra Josefa Tejkla Františkovy vánoce, dělilo publikum pomyslně na dvě fronty. Jednu naprosto strhlo téma hry a vtipné dialogy a druhá se nemohla zbavit otázky, zda děti této věkové kategorie a zkušeností mohou text adekvátně sdělit a předat. Nicméně se všichni shodli, že uvedení autorského textu, které bývá v dětském divadle spíše výjimkou, bylo velmi inspirativním přínosem. Dětská scéna přinesla zajímavá představení, taky několik klišé (podle použitých technik se dalo vysledovat, jaký seminář vedoucí souboru absolvoval) a objevilo se zde klasicky pár „průšvihů“, tedy představení, kdy jsme se divili „kdo to sem mohl poslat…“ Ale to je vždycky těžká věc. V kontextu konkrétní krajské přehlídky, kde je mezi spoustou „nepoučených“ jedno představení, které má slibně „zaděláno“ a je zde předpoklad, že účast na Dětské scéně vedoucího a soubor posune na jejich další cestě… tomu se těžko odolává (a z vlastní zkušenosti vím o čem mluvím…) O to víc mě mrzí, že vzhledem k omezenému počtu postupujících z krajské přehlídky se do Trutnova nedostalo představení „Žirafí opera“ Evy Černíkové z divadla Jesličky ZUŠ Na Střezině, které by se na Dětské scéně určitě neztratilo.
Nevím, jestli v úvodu zmiňovaný výjimečný trutnovský rok nadělil také výjimečnou Dětskou scénu. Určitě se opět najdou kritici veřejných diskusí, vedoucí souborů oprávněně nespokojeni s hracími prostory v Trutnově atd. atd. Co však letošní Dětská scéna přinesla alespoň pro mě, je řada podnětných otázek, na které ve veřejném fóru nedošlo a možná by stálo zato se jimi více zaobírat. Jen na ochutnávku: Jaký je vývoj dětského divadla? Může se vůbec dětské divadlo vzhledem ke své povaze vyvíjet? Kdo je divákem dětského divadla? Zda a jak sleduje – reflektuje dětské divadlo proměnu světa a vývoj současného divadla? Co (nebo kdo) bude příští rok viset hlavou dolů z trutnovské radnice…
Dominika Špalková