Texty: MERTA, Jan: Jak se rodí divadelníci v Červeném Kostelci. Divadelní HROMADA 2006 - léto.

JAK SE RODÍ DIVADELNÍCI V ČERVENÉM KOSTELCI
Ve středu 29. 3. 2006 jsme v 10 hodin dopoledne zhlédli s Naďou Gregarovou a Janou Portykovou v divadle Městského kulturního střediska v Červeném Kostelci zajímavé představení pohádky K. J. Erbena a E. Sabinové: Jirka a kouzelná hůlka. Odehráli ji žáci Literárně dramatického souboru ZŠ Hejny z Červeného Kostelce, který řídí a vede pí. učitelka Sylva Pavlíková, učitelka češtiny a volitelného předmětu dramatická výchova. Zajímavý je způsob, který paní učitelka zavedla, ve kterém dvě vyučovací hodiny týdně věnuje, v rámci volitelného předmětu, přípravě divadelní inscenace.V první fázi se žáci seznamují s hrou, připravují se na ni, nacvičují potřebné dovednosti, ve druhé fázi pak zkouší na jevišti. Místní divadlo jim vychází neobyčejně vstříc a jeviště jim na zkoušky uvolňuje. Zapůjčuje jim kostýmy ze své bohatě garderoby, pomáhá jim s přípravou scény.
Dramatická výchova je v sedmém, osmém a devátém ročníku ZŠ a soubor vytvoří vždy jednu inscenaci za rok, kterou pak předvádí okolním školám, dětem z mateřských školek a jedenkrát i veřejnosti. Viděli jsme to dopoledne druhé představení, určené právě dětem z mateřských škol. Byla jimi zaplněna polovina hlediště kosteleckého divadla a nutno přiznat, že děti po celou dobu byly klidné a pozorně sledovaly dění na jevišti. Tentokrát se na hře podílelo 17 osmáků. Dle sdělení paní učitelky je zájem žáků o účast v souboru velký a počet rolí většinou ani nestačí poptávce. Je proto i jednou z podmínek pro výběr hry co největší počet osob, aby bylo uspokojeno co nejvíce zájemců. To samozřejmě stěžuje výběr kvalitních her, kterých je nedostatek.
Hra, kterou jsme zhlédli, je velmi volná parafráze, napsaná spíše jen na motivy pohádky o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. Nepatří mezi ty nejšťastnější, je ve fabulaci poněkud komplikovaná, ale základní příběh je vyznačen a je čitelný. A hlavně splnila svůj účel.- Chasník Jirka se dovídá od potulných muzikantů o smutné princezně, za jejíž úsměv je nabízeno půl království. Za pomocí kouzelné hůlky, kterou získává s pomocníky, putuje do království, překonává všechny obtíže a intriky na královském dvoře a v tanci rozesměje princeznu, osvobodí ji tak z prostředí, které ji brání pracovat a spokojeně žít. Jirka s pomocí těch tří zvláštních pomocníků splní i poslední královo přání a teprve pak získá princeznu a půl království.
Herci hráli v dobových kostýmech. Hráli přirozeně, za sebe, nestylizovali se nijak do postavy. Byli přirození a hráli s chutí. Dobře mluvili. Jednali většinou nebojácně a s vnitřní jistotou a vytvořili představení živé a zajímavé. A to, že hra byla poněkud upovídaná, že v ní byla převaha textu nad pobídkou k jednání, to je nezaskočilo.- Hrála tu také tříčlená muzika, tancovalo se tu i zpívaly v rámci hry lidové písně.
Celý způsob inscenování je adekvátní způsobu výchovy. Byl podmíněn možnostmi, ale hlavně snahou a úsilím paní učitelky Pavlíkové, kterou taková práce s žáky baví. I snahou těch z červenokosteleckého divadla, kteří tomu napomáhali. Ti, kteří vybírali kostýmy a upravovali je na herce. I ti, kteří vytvořili jednoduchou stylizovanou scénu, která vytvořila vhodné prostředí pro hru. Ve všech ohledech to bylo představení vkusné a zajímavé.
Viděli jsme způsob výchovy hrou, která má vliv na rozvoj osobnosti. Žáky kultivuje a dává jim poznat radost ze hry a z divadla. Až se po devítce rozprchnou jinam, snad na divadlo a na zážitky, které jim připravila paní učitelka Pavlíková, nezapomenou a někteří se k němu třeba později i vrátí. Pro potěšení svoje i pro potěšení druhých.
Jan Merta