Texty: GREGAR, Saša: Smutná zpráva. Divadelní HROMADA - léto 2006.

SMUTNÁ ZPRÁVA
Jan Dvořák, 14. 8. 1925 – 16. 1. 2006
Milý Jene V. Dvořáku,
tak už se na nás koukáš svrchu, z loutkářského nebe, Honzo… To je poprvé, co se na někoho díváš svrchu, nikdy to nebylo v tvé povaze. Kdysi, když jsme se ještě moc neznali, tedy já tebe jo, protože jsi byl slavným a legendárním drakovským ředitelem a k tomu ještě docentem na DAMU (učil jsi i mýho slovenského zetě), měl jsem k tobě veliký respekt, ale jen jsme se potkali, tak jsi halekal, ahoj, nazdar a já říkám, jmenuju se Saša, a on já vím, troubo…
Pak jednou jsem byl za tebou s kamarády z Jesliček a s tvým synem Honzou ve Smidarech. Tam, kdes tak rád měnil „velký malý svět umění“ za rybářský prut a něco dobrého na zub, a přitom v dílně sochal své loutečky, byla to pro mě návštěva ze snu. A pak, když jsem trochu pomáhal s tvou krásnou knížkou o Matýskovi Kopeckém jsem tě zastihl i v bytě v Mánesovce, kdes ukrýval svůj řezbářský ponk v místnosti ne větší než toaleta, která ovšem připomínala laboratoř doktora Cagliariho, co dýchá tajemnem, tedy terpentýnem a vůní dřeva…
Stal ses vedle Skupů a Kirchsnerů legendárním loutkářem. Svou životní pouť jsi osudově spjal i s Hradcem Králové a byl direktorem Draku, na něhož se nezapomíná. Na škole jsi provokoval svou invencí a inspirací celé generace umělců i těch, co loutkařinu dělají z libosti. Naposledy ses představil královéhradecké veřejnosti ve čtyřdílném pásmu vyprávění a písniček s názvem „Když jsem vandroval, muzika hrála“. Pořad vzbudil obrovský ohlas, nešlo totiž jen o „vyprávění ze života“, ale především o mapování souvislostí vývoje českého loutkového divadla. Tvůj vklad k významu, umělecké úrovni i mezinárodní prestiži Divadla Drak je nepominutelný. Za tvého „ředitelování“ Drak poprvé vyrazil na zahraniční turné a postupně se stával reprezentantem moderní umělecké tvorby, která ovlivnila nejedno loutkové divadlo v Evropě i v zámoří. Drak s tebou nastolil nové vnímání loutkového divadla a vkus publika, pod tvým vedením doslova dobyl Curych, Paříž, Moskvu. Přivedl jsi do Draku vynikající osobnosti, Jirku Vyšohlída, Petra Matáska a Josefa Kroftu. A taky název divadla - Drak - původně vyjadřujícího zkratku slov „divadlo rozmanitostí, atrakcí a komedií“ je tvoje dítě.
Tvé poslední vyprávění natočil rozhlas, takže se naštěstí uchovalo trvalé svědectví o tvém životě, o životě českého umělce, který si zamiloval královéhradecké divadlo i město, v němž strávil valnou část svého života.
Milý Jene, poslední měsíce tvého života byly zřejmě dramatičtější než celých předchozích osmdesát let. Alespoň si to myslím, protože tvůj „život v umění“ jak jej, my mladší, známe především z tvého vyprávění, byl přece plný světla a humoru. A lásky - k manželce, k synům i kolegům. Dovedu si představit, že tam na obláčku pokoušíš sv. Petra, aby zpíval Holku modrookou a tahal při tom za nitky andělů, kteří se mohou potrhat smíchy a ty s nimi. Určitě nám zahraješ tu správnou notu až se zase potkáme…

S úctou Saša Gregar