Texty: KUČERA, Miloslav: Lze vstoupit dvakrát do téže řeky?

HROMADA 2006 - JARO

LZE VSTOUPIT DVAKRÁT DO TÉŽE ŘEKY ?
Na počátku sedmdesátých let vznikly v okrese Pardubice tři divadelní festivaly. Jeden z nich byl určen nejen nejmladšímu publiku, ale i nejmladším „hercům“ a tak jsme ho tehdy nazvali „DĚTI DĚTEM“. Jednalo se vlastně o okresní nepostupovou přehlídku, na které se však přesto udělovaly některé ceny. Tou nejprestižnější a zároveň velmi specifickou byla cena za prosazování moderních postupů při práci s dětským divadelním souborem. Dnes nám to připadá jako samozřejmost, ale tehdy bylo běžné, že se mnohdy kladl daleko větší důraz na to, jak je dětský herec maskován a co má na sobě, než jak a o čem hraje. Vždyť s výchovou dramatickou hrou se teprve začínalo a většinu dětských divadelních „kroužků“ vedli členové tradičních ochotnických souborů, kteří do práce s dětmi přenášeli postupy, na něž byli dlouhá léta zvyklí ze své vlastní tradiční činnosti.
Pro místo přehlídky jsme zvolili Sezemice, obec na půl cesty mezi Pardubicemi a Holicemi, jež byla proslulá svým více než stoletým ochotnickým souborem. Na štěstí místní ochotnický režisér pan učitel Pánek patřil právě mezi ty duchem mladé tvůrce, kteří pochopili, že dítě na jevišti není jen živou loutkou, ale je schopno tvořivé hry, která má ke staromilskému ochotničení hodně daleko. Nebylo také náhodou, že zmiňované ocenění za práci se svým souborem několikrát získal.
Přehlídka byla velkou příležitostí prověřit v praxi názory na dětské divadlo pro vedoucí dětských souborů při obou tehdejších pardubických lidových školách umění. K nim se časem přidala i LŠU Holice, hrát jezdily i děti z Přelouče, Opatovic nebo Choltic, pro něž byla přehlídka většinou velkou inspirací pro další vývoj.
Pozoruhodné bylo i zapojení místních pořadatelů, neboť na přípravě přehlídky se společně podílela i tehdejší samospráva, škola, jakož i tamní spolky, případě řečeno dnešní terminologií „sponzoři“. To vše ve spolupráci s tehdejším Okresním kulturním střediskem a dalšími okresními orgány. Není bez zajímavosti, že na prknech sezemického divadelního sálu „U labutě“ (Shakespeare by měl z toho názvu jistě radost) dělali jedny ze svých prvních divadelních krůčků například dnešní ředitel Východočeského divadla v Pardubicích Petr Dohnal (Doktor Bolíto v dramatizaci známé anglické pohádky) nebo televizní hlasatelka Jolana Voldánová (Drak Mrak v populárním Míčku Flíčku).
Autor těchto řádků byl tehdy začínajícím učitelem na LŠU Pardubice-Polabiny, s vlasy až na ramena, nekompromisními názory na divadlo (nejen to hrané dětmi), režisér, scénárista, organizátor a vůbec provokatér. Přehlídku spoluzakládal, nevynechal jediný ročník a se značnou lítostí vzal na vědomí, že po roce 1990 nastala jiná doba a na sezemickou přehlídku se nedostávalo času ani jemu, ani ostatním.
Tím více ho nadchla myšlenka, se kterou přišla Majka Schillerová, duše dnešní sezemické kultury, zastupitelka, manažerka a hlavně žena, která sama před léty na přehlídce jako dítě v Pánkově souboru hrála – totiž že je třeba „Děti dětem“ v Sezemicích po letech obnovit. A jak Majka řekla, tak i udělala. Přesvědčila místního pana starostu (který ostatně přehlídku také ještě velmi dobře pamatoval), získala krajský příspěvek, místní sponzory i podporu základní školy. Přestože podzimní termín nebyl z hlediska přípravy pozvaných souborů nejideálnější, překonala i tyto nástrahy a v Sezemicích se opět celý týden hrálo. Renomovaní kritici si sice stačili všimnout, že úroveň mnohých představení byla někdy i nižší než laťka, na kterou se přehlídka dostala před patnácti lety, ale není divu. Na mnohých školách se vyměnily ne jedna, ale až dvě či tři generace vedoucích, kontinuita byla přerušena. To ale nepovažuji v tuto chvíli za podstatné. Důležité pro mne je, že se začalo znovu a hlavně že se bude pokračovat. Výsledky se jistě časem opět dostaví.
Miloslav Kučera