Texty: Pyšely, 2007 Pyšeláci útočí na Hronov, Květy, říjen, Michaela Šmerglová

Pyšeláci útočí na Hronov
„Rejža vybere lidem role, a oni na to přistoupí. Hádky o postavy nejsou. U nás je ambicí si vůbec zahrát, třeba jen chlapa, co stojí s halapartnou v rohu,“ usmívá se Bohumil Gondík, principál třiceti pyšelských dobrovolných ochotnických liboherců. Vystupují od roku 2003 pod hlavičkou, a zároveň i střechou, Sokola Pyšely. Hrají celý rok a zázemí dál budují. I dík finanční pomoci jednoho z pyšelských podnikatelů.
Muž souboru číslo 1 je otec populárních herců Adély a Dalibora Gondíkových, přesto profíky k sobě neláká i když… „Nutkání bylo a tím to končilo. Necítíme tu potřebu, ani z komerčních důvodů. Mám dost herců, a hlavně, lidé chodí na sousedy, na známé… To je vidět i když tu hostuje jiné divadlo. Domácí mají plno, a dobrý soubor z okolí má poloviční návštěvu. Ale nesmí kultuře konkurovat ligový zápas ve fotbale, to je pak boj,“ krčí rameny principál, který vede herce i do jiných uměleckých „bitev.“ Například na Jiráskův Hronov.
„Mekka ochotníků nás zajímá. V minulosti jsme se dostali s ´Malovaným na skle´ do národní přehlídky. A zkusíme to zase. Ale hlavní cíl je být komplet dobří - v herecké i hudební složce,“ naznačí muž, který soubor tvořený hlavně „Pyšeláky“ různých profesí, po stagnaci obnovil.
Pověstné jsou jeho zkoušky: šéf se umí rozčílit a pak zapomíná i na ´rauchpauzu.´ „Toho koníčka bych se nerada vzdala. Jsme přátelé, a ten čas spolu trávit chceme,“ tvrdí přesto učitelka Martina Linhartová - členka souboru, v jehož repertoáru je: Na správné adrese, Zpěvy sladké Francie, Dva muží v šachu, Kdo zachrání kovboje?… „Klasika? Láká mě, ale v dohlednu s Jiráskem nepočítám,“ dozná principál s tím: “Víc řeším otázku, kam s dalšími kulisami, kostými, technikou. Ještěže herci mají garáže,“ dodá šibalsky Bohumil Gondík.