Texty: Jihlava, 2007 DVOJITÁ DÁVKA: MODREJ DRAHOKAMEN / GROTESKA v Činoherním klubu

De Facto Mimo Jihlava v Činoherním klubu


V rámci cyklu Činoherní klub uvádí se v neděli 7. října 2007 představí od 19:30 h soubor De Facto Mimo Jihlava. V režii Martina Koláře hrají: Kamila Neubauerová nebo Barbora Jandová, Martin Káca Kacafírek, Martin Skřítek Kolář, Michal Šmidla Pokorný, Michal Šaman Kouba, Petr Kopl a Ondra Jiráček.
Soubor uvede Dvojitou dávku – Modrej drahokamen a Grotesku.
Modrej drahokamen je pohádkou s jednoduchým příběhem. Vyhýbá se princeznovskému typu pohádek a přivádí na scénu originální a nečekané postavy.
Představení Groteska nabízí pevně uchopený a tvrdě nazkoušený tvar nedovolující sebemenší krok stranou - vše je zde podřízeno nezastavitelnému tempu přesně volené hudby. Příběh je opět přímočarý, inspirovaný filmovými groteskami desátých a dvacátých let.

# Režiséra Martina Koláře jsme se zeptali: Před pár lety jsi absolvoval Divadelní fakultu JAMU. Co Tě vede k tomu pomíjet svět profesionálního divadla a dělat divadlo s amatéry?Abych řekl pravdu, nikdy jsem o práci s profesionály neuvažoval. Studoval jsem obor rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky u prof. Přidala a i když mě psaní pro rozhlas bavilo, svoji budoucnost jsem v tom neviděl. Stejně jako kamenná divadla mi rozhlas přišel zajetý na tovární výrobu. Amatéři si mě našli sami, ještě než jsem dokončil civilku a musel začít přemýšlet, čím se budu živit. Vždycky mi přišlo, že tomu velkému profesionálnímu světu umění tak úplně nerozumím, tak jsem si na něj nikdy netroufal. Potřebuju mít kolem sebe lidi, o kterých vím, že to dělají stejně jako já, že jim nevadí do půlnoci zkoušet, i když ráno vstávají v pět do práce. Znám je, vím, co po nich můžu chtít, jak na co zareagují. Dost se odhodlávám přizvat ke spolupráci někoho nového, protože jsem nedůvěřivý a podezíravý a před cizími se moc kontroluji, stydím nebo naopak předvádím, a nic pořádného ze mě nevyleze. A taky patřím mezi ty lidi, kteří nejdou přesadit do jiného města. To bych nedokázal. A nerad někam jezdím. Kdybych nemusel hrát a zkoušet, tak bych nejradši nikam nechodil. :)Letošní léto jste byli pozváni s Groteskou do Jižní Koreje. Jak tam byla Groteska přijata?
Moc jsem to nestíhal vnímat. Zní to zvláštně, ale stavěli a svítili jsme snad 6 hodin (doma nám to trvá 30 minut) a měli jsme hodně rekvizit vyrobených narychlo pár hodin před představením, protože ne všechno jsme si mohli vzít s sebou. Scénu jsme měli postavenou úplně jinak, poněkud nestabilně (zavěšenou). Hráli jsme v obrovském prostoru pro 1200 lidí a první řada mi připadala tak daleko, že náš starý sál v De Facto Mimo by se mezi nás a diváky vešel dvakrát. Tak jsem byl nervóznější, než bývám obvykle, a jak jsem slyšel, že v sále není mrtvé ticho, věděl jsem, že to „berou“ a už jsem se soustředil jen na to, abychom stíhali, protože ve velkém prostoru se moc rozbíháme a utíká nám muzika. My jsme věděli, že nám budou „rozumět“, když nemluvíme, ale nebyli jsme si jistí, jestli v Koreji znají němé grotesky. Potlesk byl ohromný a šokující byly davy děvčat, které se pak s námi chtěly fotit přímo na pódiu. Bylo jich snad padesát a vůbec jim nevadilo, že zrovna nevoníme a teče z nás pot. Tak to jsem měl definitivní pocit, že jsme tam neletěli zbytečně.

| 4.10.2007 22:10:31 Redakce |
© Scena.cz