Texty: Citace

K tomu scházeli se za dlouhých zimních večerů sousedé “na pobyt” a “na přástvu”, aby je pobavil “ňákým tím říkáním o Jenovéfě a Bruncvíkovi.”...Kde vzíti k tomu kus a síly potřebné? Ze starých by asi sotva který hráti mohl, a proto zbyla pouze mládež. Učil tedy své žáky. Jevištěm byla prostora od kamen ke zdi, oddělená dvěma loktušemi od velectěného auditoria. Za kamny byla garderoba a zákulisí.
Památník vysockého Krakonoše, Praha 1886, s. 9-10.

Představení Bruncvíka bylo realizováno takto:
Rozmluvy Brunclíka odříkávali zpaměti žáci, on pak předčítal vypravování spisovatelova.

František Mařatka: Almanach Matice divadelní. Praha 1881, s. 180.

Bývaly ale tehdy veselejší doby: méně nesmyslné nádhery, více upřímnosti a poctivosti, staročeská pohostinnost; potravy laciné, daně nepatrné a podřízenost vrchnosti mnohem snesitelnější nežli nyní úřadům zeměpanským při tak zvané robotě. Divadlo hráli jsme kdy a jak se zlíbilo, žádný tomu nebránil, neboť úředníci sami zúčastnili se při tom. Schůze a všeliké veřejné slavnosti odbývaly se beze všeho povolování a poručníkování, i spolky všeliké utvořily se bez všeho opovídání organům správním. Vláda, jakkoli absolutní, nemíchala se do podrobností obecenských, jež příslušely úřadům a soudům patrimoniálním. A tyto popřály mlčky všelikého vyražení a všelikých zábav obecenstvu...
Příhody svého života pro rodinu napsal Josef Kramář. Olomouc 1881, s. 153.