Texty: Historie loutkového divadla "Kašpárek" Sokola Bzenec 2

Po znovuobnovení Sokola Bzenec v roce 1990 se vrací torzo původního fundusu loutek zpět. V r. 1995 přichází ředitel SZUŠ Lubomír Ligas s myšlenkou obnovit loutkové divadlo. Dal dohromady skupinu 10 lidí, která začala velmi intenzívně zkoušet a netrvalo dlouho a s výsledky své práce se předvedla prvnímu obecenstvu. Někteří zakládající členové odcházejí a místo nich přicházejí noví. V rámci družební akce se uskuteční představení v družebním městě Murs Erigne ve Francii v roce 1998. Mezitím dochází k odchodu souboru ze SZUŠ a vracíme se tam, kde loutkové divadlo vzniklo - do Sokola. Ve velmi dobré spolupráci s Městem Bzenec vzniká stálá loutková scéna pro 100 diváků ve velké zasedací místnosti na radnici. Rozvíjí se technické zázemí a doplňují se postupně loutky. Největší radost nám udělal pan Ivan Anthon, který jako jeden z porotců v loutkové soutěži k XIII. všesokolskému sletu nám slíbil, a také vyrobil draka. Co bychom byli za loutkové divadlo, kdybychom tuto pohádkovou bytost neměli. Aby naše výsledky byly lepší, pozvali jsme si v roce 2000 do Bzence pana profesora Leštinu a pana Anthona, kteří nám poradili, jak vyrábět loutky a co s nimi dělat.
A teď pár slov o souboru. Je nás 15 stálých členů a 4 spolupracovníci. Šest žen a devět mužů. Z toho je 7 vodičů, 6 mluvičů a 2 technici. Věkový průměr je 40,4 roku , nejmladší má 22 let a nejstarší 63. Spolupracují s námi švadlena, hudebník a výtvarníci. Ročně sehrajeme průměrně 20 představení na domácí scéně, ale i v jiných obcích a městech. Pravidelně hrajeme na festivalu Jičín – město pohádek. V posledních letech jsme se zúčastnili na přehlídkách v Českém Dubu, Opavě, Olomouci a v Přerově. V posledních dvou letech pořádáme maškarní ples pro dospělé. Také jezdíme hrávat divadlo na dětské oddělení nemocnice v Kyjově a do domova důchodců ve Strážnici.
Sepsal současný principál divadla Mgr. Ženata Josef.
Staženo 070929, VŠ.

Od: Mgr. Hana Jenčová.
Email: hanna.jencova@gmail.com

Dobrý den,
jmenuji se Hana Jenčová a svého času jsem nechala zrestaurovat torzo loutek, které jsem našla ve sklepě Kulturního domu ve Bzenci, který jsem řídila. Byl to úkol velmi náročný. Ale po velkých nesnázích se mi to nakonec podařilo.
Velmi mne pak mrzelo, že loutky jen visely v mé kanceláři a nikdo s nimi nehrál. Hledala jsem tenkrát někoho, kdo by dokázal dát dohromady loutkoherecký soubor. Obrátila jsem se tehdy mj. na tehdejšího učitele kurzů v mém KD, Lubomíra Ligase. Až do mého odchodu z jižní Moravy zpátky k rodině na Ostravsko, se to však nepodařilo.
Byla jsem velmi šťastná, když jsem na Vašich webových stránkách našla, že loutkoherecký soubor nejenže vznikl, ale stále funguje.