Texty: Hromada 2002, jaro - k životnímu jubileu J. Daňkové

V souvislosti s úmrtím pana Aleše Němečka na podzim roku 2001 a s
plánovanými oslavami k 200. výročí našeho souboru, se dostáváme až nyní k
tomu, abychom oslavili životní jubileum naší kolegyně, herečky, režisérky,
ale především skvělého člověka paní Jarmily Daňkové.

KULATINY JARMY DAŇKOVÉ FOTO

Vyjmenovat všechny role a další "činnosti", kterými se Jarmila Daňková výrazně zapsala do historie a současnosti ochotnického divadla v lužském souboru Jaroslav by vydalo na předlouhý seznam. I proto, že lužský soubor má za sebou opravdu dlouhou historii - loni oslavil dvousté narozeniny a spolu se spolkem oslavila své významné kulatiny i naše Jarmila Daňková. Vrstevníky v souboru oslovovaná jako Jarma, mladšími potom jako paní Jarma.
Jarma Daňková poprvé vstoupila na prkna, jež znamenají svět coby šestiletá v létě 1927 jako Kozinovo dítě Hanálka v Jiráskových Psohlavcích. Její rodiče byli nadšenými ochotníky, maminka Emilie představitelkou převážně velkých rolí, tatínek Antonín spíše rolí epizodních.
U Jarmily Daňkové se brzy projevoval vedle vrozeného smyslu pro poezii a prózu i zejména talent herecký - všemi prostředky vyjadřovat niterní pocity a duševní stavy nejrůznějších postav, do kterých byla obsazována. A byly to postavy komediální i tragické.
Po prvním vstupu na jeviště následovala řada rolí a roliček děvčátek, služek, švadlen, komorních, studentek, šlechtičen a tak dále.... Často bylo využíváno i jejich pěveckých dovedností.
První "velká" role přišla v jejich devatenácti letech, Rozárka v Tylově Paličově dceři. Pod vedením tehdejších zkušených režisérů Karla Janečka a Miroslava Langera přecházela Jarma Daňková k dramatickým postavám jako Klásková v Lucerně, Matka v Bílé nemoci, Runa v
Radúzu a Mahuleně, Plajznerka v Dalskabátech , Ludmila v Drahomíře, Marta-Isabel ve Stromech umírajících vstoje a dalších krásných rolích. K nezapomenutelným patří její Matka v dramatu Karla Čapka, uvedeném v roce 1968. V podvědomí široké divácké obce však dominuje Fanda v Šotolově Možná je na střeše kůň, kterou soubor uváděl v roce 1983 u příležitosti Roku Českého divadla. S touto hrou se lužský soubor zúčastnil XIV. národní přehlídky vesnických a zemědělských souborů ve Vysokém nad Jizerou a tam byla Jarmě
udělena Národní cena za ženský herecký výkon. Cena Jarmu velmi potěšila a dodala jí další tvůrčí síly pro práci v souboru, kde stále ještě nepřestává hrát a kéž by jí to vydrželo ještě řadu let.
Samozřejmě, že se Jarma pokusila i o režii. První měla v roce 1962 a byla to úspěšná
inscenace J.Kállai Pravda přichází do domu. Postupně se díky svým hereckým zkušenostem vypracovala k uznávaným osobnostem s cílevědomou režijní prací. Celkem jako režisérka realizovala patnáct inscenací, z nichž v některých si i zahrála.
Jarmile Daňkové přirostlo divadlo doslova k srdci. Jarma stále dokazuje, že studium divadelních rolí a aktivita jsou nejlepším lékem pro udržení kondice.
Tu kondici si chce konkrétně udržet i režií a rolí v nově připravované Aškenázyho dramatizaci Kischova románu Tonka šibenice.