Texty: Milan Zlesák: Divadlo léčí. Hromada 2004, jaro.

DIVADLO LÉČÍ aneb jako kůň svou maštal
O tom, že divadlo a amatérské obzvláště a zejména lidé kolem něho vytvářejí „zvláštní“ komunitu, která dokáže působit velmi příznivě až životodárně mezi sebou i na nejbližší okolí bylo již na stránkách naší Hromady napsáno mnohé. Ostatně životadárné je každé její vydání vydá víc než nejdražší lék na lidskou duši (ta poslední "mimořádná" měla účinek mimořádný … alespoň na mne). Ale o tom jsem se (ne)chtěl psát.
Chci napsat o takové malé epizodě, která se stala v našem souboru a předchozí slova potvrzuje. A sice dlouholetou členkou a zejména pak herečkou našeho souboru „Jaroslav“ v Luži je paní Jarma Daňková, která letos oslaví osmdesáté třetí narozeniny (neuvádí se to, ale v tomto případě jistě mohu a paní Jarma mě to odpustí) a stále ještě hraje. Když jsme studovali naši současnou Gogolovu Ženitbu, potřebovali jsme mimo jiné obsadit roli služky Ďuňaši. Původně jsme počítali s jednou začínající herečkou, ale nakonec i dílem osudu padla volba na paní Daňkovou. Při první zkoušce na jevišti při svém výstupu na stupínku paní Jarma upadla. To v nás vyvolalo obavu jak tento její výstup budeme kontrolovat a případně ji zajišťovat. Na tuto obavu jsme následně zapomněli a naše zkoušky probíhali bez nejmenších problémů a naší starosti o paní Daňkovou. Ostatně byli jsme zaměstnáni jinými starostmi.
Po premiéře jsem si na tuto věc vzpomněl, když mně sousedka paní Daňkové říkala, že koukala, jak běhala po jevišti jako čamrda. Samozřejmě, že jsem tuto „pomluvu“ za čerstva přinesl paní Jarmě a ona mně na to odvětila: “Milane, to je jako kůň, když cítí svou maštal“. A je to tak. A nejen tak. Na naší paní Jarmě Daňkové je zkrátka vidět, že jsme ji „polili“ živou vodou, kterou je pro herce to, když může hrát. A její skvělá Ďuňaša je toho důkazem. V zákulisí je plná optimismu, humoru a chuti vypravovat historky z našeho divadla. Hůlku používá na cestu na zkoušky, na představení a na cestu ze šatny na jeviště za horizont. A dovoluji si upravit jedno úsloví: „Lékař léčí, divadlo uzdravuje“.
Milan Zlesák