Texty: VOSTÁREK, Karel: 52. LCH - Nezbedná klůzlátka. AS 2003, č. 4

A jedeme dál, laťka představení se mezitím vyšplhala na úroveň „mistrovství ČR“. Táhne mi hlavou, že nebude asi lehké pro Lenku Košťákovou a její formaci Dospělá embrya, shodou okolností opět z Hradce Králové, dostat svá Nezbedná kůzlátka do takové výšky. Ale když se před námi přes opěradlo židle znenadání rozprostře paraván coby louka ze svléknutých hereččiných šatů, s nádechem zpozorníme! Vážná tvář herečky se stává maminkou kozou a nezbedná kůzlátka? Toť loutkářská Píseň písní, za kterou by se král Šalamoun jistě nestyděl, neboť herečka decentně a citlivě vede ramínky běloskvoucí podprsenky svá vlastní „kůzlátka“ – něžné ženské půvaby (heuréka, princip pars pro toto). Košilka je domečkem a lyžařská rukavice vlkem. Maminka odchází a kůzlátka si přes varování začnou s vlkem, který je, samo sebou, roztrhá. Pohádka přesto nekončí tragicky, ale nesmírně cudně nám připomene, že posledním iniciačním rituálem spojeným s „krvavou obětí“ je proměna dívky v ženu. Silný estetický zážitek, neboť eros je zde použit coby ostří nože, po kterém se Lenka bravurně pohybuje s čistotou a nevinností, a směřuje ke katarzi, přičemž nikdy nesklouzne k lascivitě. Teprve při děkovačce vydechneme, a já mohu, bez uzardění konstatovat, že i v tak silné konkurenci se laťka pod Lenčinými kůzlátky ani nezachvěla.

VOSTÁREK, Karel: Dvaapadesát není pro chlapa i pro festival „žádný věk“. 52. LCH. Amatérská scéna 2003, č. 4, s. 11–17.