Texty: VOSTÁREK, Karel: 52. LCH - Mausa - Musaka. AS 2003, č. 4

Tento den již pošesté se chci nechat „unést“ divadlem. Hudba v expozici mě nenechá na pochybách, že jsem byl tentokrát unesen do Afriky. Mausa - musaka DdDd Děčín. Bubny duní a osm protagonistů plus dva muzikanti mi zpěvem, tancem i slovem vyprávějí pomocí nádherných masek-loutek příběh o vzestupu a pádu chlapce Lamániho, který se odvrátí od svého šamanského učitele Misisi a nechá se svést personifikovaným zlem džu džu Imbou. Hrdina padá do pasti, když ho přemůže pýcha a touha po moci. Přes varování promění zneužitím magického slova Kibara své bojovníky, a nakonec i sebe, v mosazné stromy bez života. Všichni se stávají živoucím pomníkem, Mausa - musaka – Mrtvá pýcha. Inscenace má dynamiku, krásné loutky, je precizně vystavěná, ale působí na mne spíše tanečním dojmem. Je mi líto, že dramatické momenty nemají víc prostoru, abych měl čas se vcítit a jít s hrdinou. Bezesporu výborný hudební doprovod (Jakub Štrba, bubny) vytváří dynamicko-rytmický stereotyp, který hercům-tanečníkům nedává téměř žádný individuální prostor. Bylo by možná ku prospěchu tento stereotyp narušit pro větší plastičnost a účinnost příběhu. Velká rezerva je v práci se světlem, ale chápu, že zlatý portál a nevstřícnost technického personálu divadla není pro soubor běžné prostředí.

VOSTÁREK, Karel: Dvaapadesát není pro chlapa i pro festival „žádný věk“. 52. LCH. Amatérská scéna 2003, č. 4, s. 11 – 17.