Texty: Jaroměř, JOSEPHOVÁ-Luňáková, B. : 53. LCH - Iča a Urak. AS 2004, č. 4.

Iča a Urak je představení podivného názvu. Nejdřív jsem si myslela, že jdu na nějakou sprosťárnu, ale nebylo tomu tak. Šlo o inscenaci, se kterou si hodně diváků nevědělo rady. Já taky moc ne. V režii R. Bauera nám ji předvedly dva původem marionetářské soubory Spojáček z Liberce a Boďi z Jaroměře, které spolu na minulém chrudimském festivalu navázaly družbu. Použitý předrevoluční výraz není náhodný. Jako předloha jim totiž posloužila knížka sovětských pohádek ze Sibiře, vydaná v padesátých letech minulého století, tedy v poválečné době upevňujícího se komunismu. Problém byl už v dramaturgickém výběru a skladbě, ve které byly navzájem promíchány báchorky klasické ruské kultury hemžící se liškami v pasti a medvědy s nůší s novodobými tendencemi plnými kolchoznic, fondů národní obrany, rudých hvězd i samotného Lenina. Tím, že se jednalo o první pokus hrát takto monumentálně ve velkém hereckém složení a bez marionet, nedařilo se často rozpoznat, jestli jsme svědky herecké a loutkářské neumělosti, nebo jestli je vše míněno jako nadsázka. Nebylo jasné, jak představení chápou samotní tvůrci, a hlavně, proč danou předlohu uvádějí a co nám chtějí patnáct let po revoluci říct. Měla jsem pocit, že jejich původní záměr měl zřejmě jen pobavit a že souborům nakonec nezvládnuté téma přerostlo přes hlavu.

JOSEPHOVÁ-Luňáková, Blanka : 53. LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM. AS 2004, č. 4, s. 3–8.