Texty: Kuks, JOSEPHOVÁ-Luňáková, B. : 53. LCH. AS 2004, č. 4

Večer hrál soubor se zvláštním názvem Gleisslers Hofkomedianten z Náchodu představení podle barokní benediktinské školské hry napsané mnichy broumovského kláštera v roce 1743 Škola Kristova a škola světa. Režii měl student DAMU Petr Hašek. Bouřlivé ohlasy pokračovaly druhý den na diskuzi, a myslím, že i v dny následující, až do skončení festivalu. Diváci se rozdělili na ty, které představení vyloženě nadchlo, na ty, které pohoršilo anebo provokovalo, na ty, které otrávilo, protože neporozuměli, nebo na ty, kteří jen sledovali mnohost obrazů a zvuků a bavili se přitom, ale ve skutečnosti taky nerozuměli. Hra byla pojatá jako cvičení žáků v rétorice, jako polemika mezi světským životem a životem podle Kristových zásad. Kdybych mohla inscenaci chápat jako dobový barokní výklad světa, asi bych nic nenamítala. Jenomže porota mluvila téměř v superlativech o zesoučasnění tohoto výkladu... Kromě vnějškově evokovaných scén fotbalového zápasu a předvolební kampaně jsem však z toho, čím tvůrci chtějí oslovit dnešního diváka nebo k čemu ho vybídnout, objevila jen málo. Aby zvolil jednu ze dvou karikatur? Falešného Krista, nebo falešný svět? Copak skutečně neexistuje třetí možnost? A pokud se záměrně v představení počítá s tím, že soudný divák nepůjde na jeviště volit žádného z těchto pochybných kandidátů a svou třetí eventualitu si zvolí alespoň v duchu, proč se na konci hry konstatuje, že všechno je marnost? Myslím, že porota byla také rozpolcená, ale její členové se shodli na tom, že jde o dramaturgický objev a souboru udělila cenu.