Texty: JOSEPHOVÁ-Luňáková, B. : 53. LCH.- O vodníkovi Slzínkovi a ... AS 2004, č. 4

V pátek 2. července: jsem v představení O vodníkovi Slzínkovi a panence Veselušce souboru Radost ze Strakonic viděla především obrovskou a upřímnou snahu zahrát dětem hezkou pohádku a přitom si s nimi povídat. Zůstali věrni svému jménu – radost z nich čišela jedna radost. Stále ještě naladěna na rozdychtěnou dětskou notu byla tu i z mé strany upřímná snaha nabízené přijmout. Nějak to ale nakonec nevyšlo a u obou stran zůstalo jen u snahy. Pohádka byla doslovná, vysvětlující a didaktická. Nenechali mě, abych na něco přišla sama, ale všechno pro jistotu několikrát zopakovali. K povídání si s námi – dětmi – nakonec nedošlo, protože se s našimi názory v pohádce nepočítalo. Přitom bez vysvětlení zůstalo plno věcí: třeba jak mohli milující rodiče jen tak mimochodem vykázat synka z domu?… kdy a jak pochopili, že udělali chybu? Škoda, že si herci vymysleli černé iluzivní divadlo s vodní havětí, oblékli se logicky do černého, aby je nebylo vidět, ale v četných scénách vybíhali s manekýny na předscénu. Odborníci tomu říkají „míchání žánrů“ a já myslím, že je hlavně muselo bolet v zádech a stejně takto ohnutí s loutkou na zemi nemohli udělat všechno, co by chtěli. Ale žádný učený z nebe nespadl, a tak co se nepovedlo teď, povede se příště! Jenom nás – děti – nesmíte tolik podceňovat.

JOSEPHOVÁ-Luňáková, Blanka : 53. LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM. AS 2004, č. 4, s. 3–8.