Texty: SMRČEK, Ota: František Mikeš odešel AS 2003, č. 6, s. 48,

František Mikeš odešel

František Mikeš odešel dne 14. října 2003 ve věku 76 let do nenávratna a s ním odešel i kus novodobé historie pražského, ale nejen pražského amatérského divadla.
Františka Mikeše jsem poznal na začátku roku 1990 na půdě právě tehdy vznikající Amatérské divadelní asociace. Stal se jejím místopředsedou a už od počátku jí dával k dispozici nejen své dlouholeté zkušenosti, ale postupem času i stále více své energie, když u některých kolegů počáteční, někdy i příliš „radikální“ nadšení pro spolkovou činnost začalo vyprchávat a bylo třeba je nahradit všednodenní prací. Fakt, že už na druhé valné hromadě byl zvolen předsedou ADA, jen potvrdil faktický stav věcí. Předsedou ADA byl František Mikeš dlouhých jedenáct let, hodiny, které věnoval této organizaci, s ubíhajícími roky začaly v součtu dávat dny, týdny a měsíce. A k tomu členství v odborné radě ARTAMA, ve festivalovém výboru Jiráskova Hronova, v grantové komisi MK...
„Já to divadlo vlastně nemám rád,“ říkával František Mikeš, když se práce dařila a když začalo hrozit, že mu po skončení úspěšné akce někdo začne děkovat za to, že dělal nejen ředitele přehlídky, zásobovacího referenta, oficiálního lektora přehlídky (nebo neoficiálního na požádání souborů), kameramana, „taxikáře“ pro lektory a bůhvíco ještě jiného, co bylo právě potřeba. A podobně reagoval, když se v rámci „studia ADA“ podařilo nastudovat za účasti několika souborů představení, na jehož přípravě se podílel nejen režijně, ale především jako vůdčí duch celého „podniku“.
Přes generační rozdíl, a možná právě proto, pro nás František zůstával vždy autoritou. A když se před dvěma roky rozhodl nekandidovat už na funkci předsedy ADA, bylo to pro nás skoro nemyslitelné, ale nenechal se už přesvědčit jako dříve. Valná hromada mu udělila čestné členství s přáním, aby se dále podílel na vedení ADA. To přislíbil a plnil měrou víc než vrchovatou až do léta letošního roku, kdy začal mít zdravotní potíže.
František Mikeš byl člověk velmi činorodý, velmi pracovitý, nebál se ani fyzické práce (při přípravě představení působil například i jako zručný truhlář); amatérskému divadlu odevzdal značnou část svého života a energie. Nejen divadelnímu souboru Máj, který založil a vedl téměř čtyři desítky let, ale i mnohým jiným souborům a jednotlivcům, jimž pomohl radou i pomocnou rukou. K hercům, které režíroval, se choval jako ke svým nejlepším přátelům, a oni se také jeho přáteli rádi stávali a patřičně si toho považovali a poděkovali mu alespoň dodatečně svou hojnou účastí na posledním, smutném rozloučení.
Nebudu příliš přehánět, když řeknu, že František Mikeš byl v tom nejlepším slova smyslu patriarchou ADA s přirozenou autoritou danou jeho znalostmi i laskavým přístupem k lidem. V jeho osobnosti nám odešel i znamenitý divák. Jeho zvláštní, vstřícný a chápavý úsměv, s nímž sledoval jevištní úsilí i těch divadelně nejméně zkušených adeptů divadla, svědčil o tom, že se dokázal rozpomenout i na své první, neumělé a trémou spoutané nesmělé krůčky na pankráckých prknech, která znamenala svět. A jeho přítomnost na akcích ADA nám dodávala jistotu, že akce dopadne zdárně. Františku, budeš nám chybět! Kéž bychom i my dokázali „nemít to divadlo vlastně rádi“ tak jako Ty!
Ota Smrček
předseda ADA