Texty: Miletín, 2005, Do hrobky tanečním krokem - r. Miloslav Hýbner, rec. Saša Gregar

DO HROBKY (TANEČNÍM KROKEM) PO SOUSEDSKU
Miletínský Sousedský dům je opravdu hoden svého jména. Zvlášť když místní ochotnický spolek pozve sousedy na premiéru. Kamna v sále žhnou a protože je právě tradiční Erbenův Miletín, ozve se před zvednutím opony i fanfára a bronzová hlava rodáka Karla Jaromíra je osvícena. Prázdnou židli neuvidíš, je plno k prasknutí. Karel Jaromír se propadá do tmy, publikum se ztiší a zazní hudba. Nervy dráždící tajemná melodie - jako vždycky se o výběr hudby báječně postarala Vlasta Hýbnerová, jsme na premiéře hry Do hrobky tanečním krokem, kterou nastudoval sám miletínský principál Miloslav Hýbner.
Hra má podtitul „detektivní komedie“ a napsal ji Norman Robinns. Soubor ji trochu proškrtal a proto snad nebyly (v druhé půli) některé motivy právě nejpřehlednější. Herci hráli tak jak umějí, někdo víc do komiky, někdo to vzal vážněji, někdo vládl mluvou lépe, jiný s obtížemi, situace spíše v rovině slovní, tedy více u stolu a na židlích či křeslech než ve výraznějším gestu…
Ale co do provedení( Hra není právě z nejlehčích, i když se tak tváří, spousta bonmotů, černého humoru, až na hranici cynismu. Prostě zábavná „bulvárka“ napsaná pro profesionální herce, jímž jde text z huby naprosto jistě jako vracení replik coby pingpongových míčků. – A k tomu určitě nějaké ty finesy, při nichž tuhne v žilách, jde přece o detektivku na jejímž konci je jeden mrtvý vedle druhého. Ó, jak se amatérský soubor určitě baví na první čtené zkoušce, co radosti zažije s vtipným scénářem – než dojde na věc, než se začne jednat.
Ale nežádejme po miletínských nemožné. Dostavila se i premiérová nervozita a řada nečekaných překážek, Milan Lánský měl potíže s chrupem, na konci prvního jednání pistole ne a ne vystřelit, takže nebohá oběť se raději sama zhroutila, zřejmě skolena mrtvicí, zatímco vrah potichu proklínal zrádnou zbraň. Ale s pochopením diváci reagovali i na občasný výpadek v textu a závěrečný potlesk byl prostě obrovský, domácí, „sousedské“ publikum, totiž ocení kuráž. A pěkné podání, což v roli Athény Tombové perfektně nabídla Anna Friedrichová, především přirozeností a smyslem pro civilnější projev, který tento žánr potřebuje. Ani Růžena Kněžourková nezůstala za svou pověstí, rozšafné dámy prostě umí. Velmi dobrý výkon podal i mladý Štěpán Hak, jehož obrana proti nymfomanské Fabii (Iveta Zavadilová) byla velmi přesvědčivá a v kostýmu klauna mu to slušelo. Další hráli jak nejlíp dovedli, někteří víc než zdrávo sólovali, protože tak ovšem vnímají své herectví (Milan Lánský či Vladimír Kněžourek), jiní proto, že jim jevištní vztahy zatím zůstávají utajeny.
Dlužno dodat, že jevištní dekorace byla, jako vždy velmi dobrá, praktická i efektní (Milan Lánský).
A konečně, proč si i ve venkovském prostředí nezahrát tenhle trhák, který dávají zábavná divadla v londýnském Westendu i v pražském ABC, proč? Na to je jediná odpověď – protože je to lákavé, protože to přitahuje pozornost. Jako vysoké hory, jako Mont Everest. Na vrchol se samozřejmě dostanou jen připravení, což není na škodu ani v divadle. Snadný je pohled na pohlednici Himalájí, obtížný výstup „naživo“. Horolezci cvičí techniku i souhru a amatérským divadelníkům by to samozřejmě taky prospělo. Stačilo by ovšem i to, kdyby spolu s režisérem rozpoznali žánr - v něm je zpravidla ukryt způsob hry a podoba vztahů, vytváření postav. U téhle crazzy detektivky, jakou je Robinnsova Hrobka v tom spočívá základ úspěchu i před publikem „nesousedským“. Saša Gregar
Režie Miloslav Hýbner, premiéra 3. 12. 2005,
Kontakt: Miloslav Hýbner,
E-mailová adresa: dserben@seznam.cz, tel. 737 308 469