Texty: LHOTSKÁ, Jiřina: Divadelní přehlídka Stochov 2007

DIVADELNÍ PŘEHLÍDKA STOCHOV 31. 3. - 1. 4.
A podeváté setkání v tvořivé, příjemné atmosféře naplněné šesti soutěžními a jedním inspirativním představením, dílnami pro děti, rozborovými semináři pro vedoucí, vlídným, laskavým zacházením všech organizátorů a pohodou zúčastněných.

Pohádková cesta za Sněhurkou, trpaslíky a mravenci se jmenovalo představení dětského divadelního souboru Specifik z Lužce nad Vltavou. Divadelně erudovaný režisér František
Zika přesně odhadl možnosti dětí a postavil montáž tří nepříliš sourodých částí inscenace na efektu černého a stínového divadla. Představení tak dominuje především technická složka – a nutno říct, že velmi přesně. Škoda, že děti nedostaly větší úkol, který by jim umožnil jednat na jevišti v situacích a vztazích.

Varieté paNa Šlose, (divadlo NA ŠLOSE Sedlčany) je budováno jako řada výstupů jednoho ne příliš profesionálního varieté. Holčička, divačka, která se představení zúčastní spolu se skupinou kamarádů, nachází v postavě nešikovného kouzelníka kamaráda a přítele, se kterým se může vydat do světa snů a představ. Autorský text působí nevyváženě a neumožňuje zprostředkovat interpretům skrze příběh divácký zážitek.

Představení Wenuše souboru Vrtule Slaný vychází z textu R.Bradburyho Celé léto v jediném dni. Dramatizace osvědčené předlohy akcentuje především téma šikany v dětském kolektivu. Představení je působivé, emotivní (především scéna šikany Margot za použití potravinové fólie). Zajímavý je i pokus (i když ne zcela dramaturgicky promyšlený a divadelně vybudovaný), posunout ústřední klíčový motiv předlohy. Děti setkání se sluncem „prošvihnou“ – zrovna šikanují Margot. Síla okamžiku setkání se sluncem je zprostředkována virtuálním vstupem Williamova otce. Konfrontace samotných dětí se sluncem, jeho silou a energií, se zde nekoná. Závěrečný „přerod“ členů party pak vyznívá poněkud ploše a je třeba pro něj hledat odpovídající motivaci. Přes uvedené je představení velmi působivé a bylo nominováno na Dětskou scénu do Trutnova.

Dramatizace a jevištní realizace Ronji, dcery loupežníka v provedení ZUŠ Rakovník přinesla zklamání a sem tam i pobavený úsměv u diváků. Představení postrádalo především klíč k převedení jazyka literatury v divadelní jazyk. Děti nedokázaly jednat a fungovat v situacích, působily v rolích nejistě a nevěrohodně. Pochválit lze snad jen práci s rekvizitami představujícími nebezpečné Šedivce a Větrnice. Škoda.

Houf hravých a tvořivých dětí zaplnil jeviště v představení Mamut a umělé dýchání podle předlohy M.Macourka. Třebotovské děti (soubor Tři boty Třebotov) si jako vždy své vystoupení užívají, je zřejmé jak svobodně a přitom suverénně se pohybují v mantinelech, které jim připravily vedoucí. Půdorys postavený na konfrontaci postojů dvou part dětí se ale v jevištních obrazech ne zcela jednoznačně podařilo zpřehlednit, a tak se diváci občas potýkají s problémem, kdo je kým a proč se děje to, co se děje.
Z představení se vytratil i Macourkův humor. Přes úskalí, která s sebou Macourkův text při převedení na jeviště přináší, jsme viděli tvořivé a nápadité představení. Hříčka Kterak Bučice lehly popelem zakončila soutěžní část přehlídky. V anekdotické drobničce využila příležitost především děvčata v rolích myšek. Představení ale určitě nabízí příležitost „hraní si na“ využít v podstatně větší míře a povýšit jej na téma této jednoduché anekdotky v podání souboru Dr. JUP Jílové.
Jiřina Lhotská