Texty: GREGAR, Saša: Revizor z Broumovské kotliny (2007)

Revizor z Broumovské kotliny
Broumov nevyslal dlouhá léta zprávu o svém divadelním potenciálu. Letos již dvě, byť šikovní divadelníci, např. Pavla Rajnová či Pavel Novák, na sebe samozřejmě upozorňovali, pohříchu ovšem v hronovském souboru. Na letošní červenokosteleckou přehlídku přivezlo broumovské Wokno svou prvotinu, Jiráskovu Lucernu – řekněme rovnou, že s řadou „začátečnických“ neduhů, ale i s pěknými hereckými výkony, např. pánů Khola či Hlavatého, kteří samozřejmě nováčky nejsou. Neb pamatují skvělá léta meziměstského ansámblu Míly Hladíka.
Závdavek Lucernou pak pokračoval v dubnu premiérou Gogolova Revizora. Premiéra zcela zaplnila půvabné divadélko, sešli se příznivci i příbuzní, dokonalý servis byl od šatny až do hlediště, program na křídě za 30 korun a k tomu cédéčko s jedenácti písničkami, které složil režisér Jan Holek na slova Antonína Kohla…
Jsem v broumovském divadélku poprvé v životě. A skládám první poklonu. Sváteční atmosféra na první pohled, za tím musí být lidi, kteří divadlo cítí srdíčkem. A teď ten Revizor. (Shodou okolností ho právě zkoušejí v Klicperově divadle v Hradci Králové, na tradiční scéně se spoustou krámů, jak to tak v Revizorovi „má býti“.) V Broumově, jen zhasnou světla, vyvalí se - do pěkně tvrdé rockové muziky – dým a zaplaví hlediště, no nazdar! Opona se otevírá a kytarista, napůl Freddy Mercurry, napůl Elvis Presley, zpívá „titulky ke hře“…
Inscenace má ambice pojmout Gogolovu hru netradičně – nejvíc v postavě „pravého“ revizora, který se vyklube z kytaristy (výtečná kreace samotného režiséra Jana Holka), ale představení pak působí tradičnějším dojmem. Výborná a invenční je scéna, podlouhlý bílý panel v pozadí, uprostřed lítací dveře, které dokonale jevištně fungují. A nemyslím tím jen, že se nikdy nezaseknou nebo nevyvrátí, herci mají perfektně nacvičené příchody a odchody a při nich to skutečně lítá! Jednoduchý mobiliář, stůl, pár židlí a cosi jako postel stačí k pojednání dramatických situací, někdy pravda trochu nešikovně, staticky, i proti logice jednání té které figury (např. Hejtmanka v negližé vystavuje publiku neustále záda a přitom má dominantní úkol).
Režisér inscenaci (a mizanscénu) cítí výtvarně. Podvědomou přítomnost pravého revizora vymyslel stínovou projekcí do zadního prospektu. A to cosi jako postel mu poskytuje řadu příležitostí k „usazení“ postaviček na hromadu (jako u fotografa), aby měl Chlestakov své protihráče vždy pěkně pohromadě.
Novákův falešný revizor je typově přesný, jen kdyby proboha od začátku tak neřval (!). Ostatně dobří jsou i ostatní, od Osipa po dokonalou figurku okresního soudce - Toník Khol to na jevišti nejen usedí, ale tu „divnou ruskou duši“ hraje vtipně a moderně. Jako švihnutím kouzelného proutku se v herce proměnil i Drahomír Růčka coby školní inspektor, kterému v Lucerně jeviště trochu vadilo…
Pochybnosti mám u představitelky Poštmistrové, jednak si nejsem jist zdůvodněním změny pohlaví oproti Gogolovi (že by se nenašel ještě jeden mužskej?), jednak ze způsobu hereckého projevu, včetně kostýmu (kabát z šedesátých let, spodní prádlo ze šantánu), a toho zbytečného mrckování a předvádění nahých ramen jak na školní akademii, s flaškou vodky by se taky mělo hrát přesně a ne, když právě není „co dělat“… Dovedl bych si tuto herečku představit spíš v roli dcery Marji, pokud by ovšem slušněji artikulovala. Krásná je ona velmi a zpívá taky hezky.
Marju však hraje Libuše Růčková, místní starostka, co na jevišti, jako politička se „vůbec nestydí producírovat“, neb to umí. Její kreace s Chlestakovem jsou velmi pěkné, ale když se na jevišti potká s matkou, Hejtmankou - opravdu „sexy“ upravenou a vybavenou Denisou Koudelkovou - přece to jen není ono. Dámy si věkově ani herecky nepasují, byť obě hrají dobře.
Písničky výtečné, v každém obraze jedna (trochu stereotypně), herci si při tom pěvecky zafilosofují, okomentují, co se právě děje… Oproti rockovému nářezu z počátku představení (a závěrečného „dramatického“ příchodu pravého revizora), si však jen lehce pohrávají s ruskými melodiemi i texty jsou na balalajková témata, je to příjemné, zábavné. Ale režisér a zároveň skladatel, předpokládám, má na myšlení ostřejší. Inscenace by mohla mít, při všem půvabu ruské prostoty, kontrastnější rámce, mohla být grotesknější (nejen fraškovitá), tedy aktuálnější - v době dnešních čunkiád. Užité aktualizace jsou věcí vkusu, rómského akcentu je ve hře tak na jednu větu…
Broumovský Revizor je velmi pěkným překvapením. Režisér, vystudovaný divadelník, sestavil skvělou amatérskou hereckou partu, která v závěru dobrého představení - společně s publikem – zazpívá dojemně Kholovy verše: My jsme ta herecká cháska/ Z broumovské kotliny/ Naše je k divadlu láska/ Na tváři pudr a šminky/ Z hadříků ušitý sen/ Hrst not i mimo linky/ Splín letí ze srdcí ven…
Alexandr Gregar