Texty: NĚMEČKOVÁ, Elvíra: OTVÍRÁNÍ 2007 - O Uršule - 2007

NĚMEČKOVÁ, Elvíra: Divadelní přehlídka OTVÍRÁNÍ 31. 3. - 1. 4.2007. Deník dětské scény 2007, č. 0. Deník dětské scény 2007, č. 0.

Ze všech autorů či vedoucích, kteří se na této přehlídce představili, je mi asi z pochopitelných důvodů nejblíže práce Lenky Tretiagové. Měla zde letos dvě inscenace. Ta první, určená malým dětem z Dětského studia Divadla Ponec, se jmenovala O Uršule. Lenka Tretiagová je výjimečná osoba jak v dětské činohře, tak v dětském scénickém tanci. Stojí rozkročená mezi dvěma póly a dobře udržuje rovnováhu. Na přípravu tanečníků jde přes dramatickou výchovu a na přípravu činoherní přes pohyb. Výsledkem jsou děti, které přesně vědí, jak zacházet s jevištěm. Její potěr ani v nejrannějším věku nebloudí v prostoru. Přesně ví kde stojí a proč. Ví, kde a kdy začíná pohyb, nebo herecká akce. Mají-li rekvizitu, vědí proč ji mají a co s ní mají dělat a navíc se vždycky chovají jako soubor. Cítí se na jevišti navzájem. To je věc, kterou člověk mnohdy marně touží vidět i u profesionálů. Uršula je ukázkou toho, jakým způsobem této kvality dosahuje. Je to krátká hříčka o holce Uršule a skřítcích, kteří se snaží dostat něco z jejího koláče. Báječně si na ní procvičí práci s prostorem a zákonitosti akce a reakce. Má-li nějaký nedostatek, tak dramaturgicky nevyjasněný konec, nicméně spíš než inscenační počin má tahle věc velikou hodnotu pedagogickou.

Ronja, dcera loupežníka, druhé představení Lenky Tretiagové, je naopak určená starším dětem. Přivezlo jí Taneční studio Light při ZUŠ Na Popelce. Vznikla na motivy stejnojmenné knihy Astrid Lindgrenové a spojuje velmi zajímavým způsobem taneční pasáže s mluveným slovem. Zasluhuje býti viděna v lepších podmínkách, než v jakých jsme ji měli možnost vidět my. Zasluhuje jeviště a dobrou akustiku. Smekám před nasazením, s jakým ji všichni zúčastnění hrají a tančí.