Texty: Jaroměř, 2007: Zlatovláska;

LS BOĎI Jaroměř: Zlatovláska,
V provedení jmenovaného souboru doznala Zlatovláska některých změn oproti obecně známé předloze Erbenovy, či dokonce dramatizace Kainarovy. Režisér, inscenátor a vedoucí souboru Roman Bauer chtěl udělat Zlatovlásku trochu jinak. Proměnou inscenačního pojetí, které spočívá v kombinací činoherně-loutkového zpracování s velkým podílem vstupů zpěváka – vypravěče R.Bauera.
Loutkami se odehrávají scény se zlým králem a v zámku se Zlatovláskou, jinak při jednání s babičkou a při cestě za princeznou vystupuje Jiřík jako živoherec. Není tu zřetelný klíč, který by tyto proměny zdůvodňoval. Markantní je situace na zámku, když se má Jiřík rozhodnout pro Zlatovlásku. Stojí tu tři princezny s nezahalenými vlasy, ani jedna je nemá zlaté. Vlasy se Zlatovlásce pozlatí jen tehdy, posvíti-li ji na ně měsíc v úplňku. Takže moucha vděčná Jiříkovi, zde lítá a označuje rusovlásku jako tu pravou. Divák se však proměny jejích vlasů během hry nedočká. V závěrečné scéně se zlý král rozčílí a hroutí se mrtev k zemi , ale živá voda už není, neboť byla všechna použita při zpáteční cestě, na křísení pavoučků a much. Jirkovi a Zlatovlásce už nestojí nic v cestě k tomu, aby se vzali a spolu vládli. Jednotlivé situace jsou propojeny vystoupením zpěváka, který jakoby uplynulý děj v písničce opakuje a dává i naději do dalšího pokračování. Písnička je dobře a důstojně odezpívaná. V podstatě je to zpěvák-vypravěč, který pravidelným vystupováním udává řád a rytmus celé inscenaci. Zdá se, že i toto pravidelné opakování vede diváky pohádkou. Děti představení sledovali pozorně.