Texty: FORBINA 01/2007 - program 1. ročníku KP venkovských souborů - Boleradice

FORBINA 01/2007

Tak a máme to tady
Pátek 4. května 2007 je od včerejška velké datum. Alespoň v historii městyse a divadelního souboru Boleradice. Je to první den - prvního ročníku Krajské
divadelní přehlídky vesnických ochotnických souborů. Boleradičtí jsou poprvé hostitelem této prestižní akce, na které si mohou soubory z jihu Moravy vybojovat postup na národní přehlídku Krakonošův podzim ve Vysokém n.
Jizerou. A patřičně jsou na to hrdí! Že se tady hraje dobré divadlo a že jsou tady dobří a pohostinní lidé se ví už dávno. Před nedávnem přibylo i nové krásné divadlo a tak je jen logickým završením, že SČDO pověřil boleradické pořádáním této přehlídky.
Ke každé divadelní přehlídce patří i divadelní zpravodaj. A tak tu máme další premiéru. Ten náš zpravodaj se jmenuje Forbína a toto je jeho první číslo. Celkem jich bude šest a můžete v nich najít především recenze jednotlivých představení a taky fotky z představení, rozhovory, ankety ale také to, co jsme zaslechli nebo zjistili v zákulisí.
V prvním ročníku uvidí diváci osm soutěžních představení. Některé soubory jsou tu dobrými známými, jiné tu uvidíme poprvé. A tak na závěr tohoto úvodníku
jim všem přejeme, aby se jim jejich představení v Boleradicích povedlo a aby si našlo svého diváka. A aby si pak na stránkách Forbíny mohli přečíst jen ty nejlepší recenze. Takže to divadelní: Zlomte vaz!

Program festivalu:
Dnes sobota 5.května
15:00 Divadelní seminář
17:00 Vítání souboru Újezd u Brna
19:00 Představení: DS J.K.Tyla Újezd u Brna - Oddací list
Zítra neděle 6.května
15:00 Vítání souboru Veverská Bítýška
17:00 Představení: DS Prkno Veverská Bítýška - Dva
DS Jedovnice
Loupežnické koření

Divadelní soubor Vlastimil z Jedovnice se představil
pohádkou Vl. Nováka a St. Oubrama „Loupežnické
koření“.
Je pravdou, že kvalita předlohy ovlivňuje inscenaci.
V případě hry pro děti to platí beze zbytku, neboť pro
ně hrajeme stejně jako pro dospělé, ale odpovědněji!
Bohužel, autoři nepatří k těm, jejichž předlohy by
oplývaly vysokou kvalitou, spíše naopak. Soubor při
výběru opomněl fakt, že „Loupežnické koření“ je
směsicí různých motivů a zdaleka neodpovídá
archetypu pohádek s jasným určením dobra a zla,
s hrdinou, s nímž se děti mohou ztotožnit a jemuž drží
palce při překonávání překážek vedoucích k cíli atd.
Každá dobrá pohádka musí mít morálně etické poslání,
jimž uvádí děti do života, který ještě neznají. Nic
takového se v inscenaci Jedovnických však nekoná. Ba
naopak, jejich autorské vstupy, hraní s dětmi vyžadující
jejich reakci, ale nerespektování jejich odpovědi,
porušují základní pravidlo inscenování pohádky –
důvěru dítěte. Ve způsobu hraní je různými prostředky
zpodobňován svět zvířátek a svět loupežníků
(přehrávání k až neuvěřitelné karikatuře). Text se více
jen vypráví, než-li se reaguje na změny situací
(příchody osob, natírání podlahy apod.). Bohužel,
způsob inscenování zdůrazňuje, že hlavní postavou je
prolhaná, lotrovsky mazaná kukačka, než kamarádská a
pomáhající si zvířátka. Zcela nevyšel závěr
zdůvodňující odpuštění loupežníkům. Velmi vkusně a
účelně byly řešeny kostýmy, zvláště pak u zvířátek.
Je škoda, že energie, nadšení a schopnosti souboru byly
věnovány nepříliš kvalitní předloze. Pro další práci
souboru by bylo dobře, kdyby věnoval větší péči jejímu
výběru, a tím i na svá bedra vzal větší odpovědnost
vůči dětskému diváku.
Dušan Zakopal předseda poroty

Tři slepé myšky v pasti
Domácí soubor DS bří Mrštíků Boleradice uvedl v režii
hostujícího Jiřího Merlíčka patrně nejslavnější
detektivní drama všech dob – Past na myši Agathy
Christie. Zkušený a herecky vyzrálý soubor po velkých
plátnech (Lucerna, Rok na vsi, My Fair Lady ze
Zelňáku, Zvonokosy) sáhl tentokrát po komorní hře.
Agatha Christie ve svých románech i divadelních hrách
vypovídá o tom, jak zločiny vyrůstají z každodenního
života a jak nás naše hříchy dostihnou. Boleradičtí toto
téma rozšiřují o ještě jeden úhel pohledu. V každém
z nás z různých důvodů sídlí běsi, které z nás mohou
udělat šílence. Jiří Merlíček buduje pestré panoptikum
postav a pracuje zejména s nadsázkou a stylizací
postavenou často na detailech. Velmi přesvědčivé je to
zejména u Kryštofa Wrena (Luboš Straka) a paní
Boylové (Iva Hrabcová). Někde (zejména Giles
v podání Radka Omasty) však stylizace vede až do
podoby roztržitého a trochu potrhlého muže, je příliš
povrchní a utápí se ve verbálním jednání. Vznikají sice
komické situace, avšak spíše jako odbočky hlavní linie.
Největší rozpaky vzbuzuje klíčová postava detektiva
(Zbyněk Háder). Duševně vyšinutý muž, který se chce
pomstít za bratra i za sebe, si sadisticky pohrává se
skupinou lidí uvízlých v penzionu. Háder působí jako
dobrák – vlastně sympatický muž a divák je tak
připraven o napětí vyrůstající z vědomí, že tuší na
rozdíl od postav, že něco není v pořádku.
Komplikovaný charakter této postavy musí být
budován od začátku. Jinak se oslabuje žánr. Boleradičtí
mají určitě nakročeno k dobrému divadlu. Musí však
přesněji a důsledněji budovat hlavní linii hry, tj.
detektivky, a poměřovat všechny prostředky tímto
žánrem. V některých případech (např. použití hudby,
gagy s kladívkem apod.) je méně někdy více.
Lenka Lázňovská