Texty: 2006: Naše slavná čarodějná škola

FILCÍK, Štěpán: Amatérské loutkářství v roce 2006. 41. Skupovy Strakonice. Strakonice 30.3.-1.4.2006. AS 2006, č. 3, s. 64-65.

První soutěžní představení předvedl domácí Loutkářský soubor Radost Strakonice v premiéře: Naše slavná čarodějná škola, kterou napsal a režíroval jeho kmenový autor. Jde tentokrát žánrově nejspíš minimuzikálek: Živé piáno a mluviči-pěvci, skrytí v bočnicích. Výtvarně velmi pěkné loutky strašidel, vyrobené členy souboru, jsou dvojího druhu: ty z tvrzeného molitanu, vytvořené na principu javajek, jsou ovládány z vany jeviště, strašidla létající - Meluzína a Ohnivý mužíček - pak z vodičských lávek. Ředitel strašidelné školy je živý herec. Inscenace pracuje s technikou černého divadla, a také vše je připraveno k využití triků, jaké tato technika poskytuje. Soubor či režisér jich však, ke škodě své i diváků, zatím využili jen velmi sporadicky - a na to, že zvuk má podpořit akci, se v inscenaci také poněkud pozapomnělo.
O co jde? Strašidel v lese se děti vůbec nebojí. Což sice nevidíme, ale příhody s nebojácnými dětmi jsou nám jednotlivými strašidly odvyprávěny. Usoudí, že děti jsou nebojácné proto, že jsou chytré. A chytré jsou proto, že chodí do školy. Tak jim zrušíme školu a když do ni nebudou chodit, budou hloupé a budou se nás bát. Končí první jednání. Druhé jednání se odehraje ve škole. Je sehráno únanovskými marionetami. Ředitel strašidelné školy se promění ve školního inspektora a prapodivnými způsoby (tady by to chtělo více vyjasnit a zpřesnit) přesvědčí děti, aby se zřekly školy. Ty mu na to naletí, ale vzápětí je jim líto učitele, který se ocitne bez zaměstnání. Uvědomí si, co provedly a jdou si to se strašidly do lesa vyřídit. Další jednání opět v lese. Scéna dětí s nimi velmi dobře vypadá. Tak nějak se dohodnou a vše dobře dopadne.

Nedostatky, při nichž se projevila i atmosféra premiéry, naznačují, že by bylo ještě třeba pročistit a zpřesnit scénář. Jinak soubor odvedl velmi zajímavou podívanou a dobré vodičské i mluvičsko-pěvecké výkony.