Texty: JIRSOVÁ, Zuzana: Nadělení v Brně 2000. AS, 2001, č.1.

Kšandy „H“, další brněnský soubor, který vystoupil s ukázkou z připravované inscenace Malé ženy podle L.M. Alcottové. Scénář a režii tvoří soubor pod vedením Tomáše Doležala. Už v tomto náčrtu budoucí podoby představení byla patrná dobrá práce se světlem jako stavebním prvkem rytmizujícím děj. Vzhledem k fázi, ve které se představení nachází, je pak patrná nevyváženost v propracování jednotlivých postav, zobrazení jejich charakterů a tím se posouvá i téma. Ze hry samotné i z diskusí s hrajícími členkami souboru pak čiší upřímný a pokorný zájem o své „malé ženy“, vědomí potřeby hledat a nacházet v postavách motivace k postojům, vztahům. Podle mého názoru mají Malé ženy šanci na představení, které diváka osloví.
Kšandy „S“ a představení na dobrou noc Slavík a růže podle stejnojmenného příběhu O.Wildea. Scénář zpracoval soubor, režii a hudbu tvořila dvojice Radka Chaloupková a Michal Gagamov. Scénu tvořil setmělý park. Dalším výrazným prostředkem bylo světlo v podobě plápolajících loučí a hra na flétnu, dále loutka - slavík i opona, za níž se v určité fázi hry jevil děj formou stínohry, živí herci. Právě kolem prostředků, jejich účelů a smyslů sdělení se rozpoutala názorově pestrá debata. Například živý oheň pro některé diváky podtrhoval poetiku hry, pro jiné byl tak výrazným prvkem, že odpoutával pozornost od děje. To, že sloužil od začátku jako osvit scény, což ubíralo síle působení v klíčovém momentě, kdy zobrazoval rudou růži. Jednou z otázek bylo využití či nevyužití prostoru ke hře i prostoru pro diváky. Další pak podoba loutky slavíka. Představení, které je na jedné straně diváky přijímáno bez výhrad a u další části diváků provokuje otázky, je vždy přínosem, neboť v diskusi je pak co pojmenovávat, je o čem přemýšlet.