Texty: STANĚK, Akram: APOSTROF 2006

MEZINÁRODNÍ DIVADELNÍ FESTIVAL AMATÉRSKÝCH A NEZÁVISLÝCH DIVADEL APOSTROF 2006
PRAHA 30. ČERVNA – 4. ČERVENCE 2006
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ A DIVADLO DISK
Čtvrtého července jsem si jako ředitel festivalu Apostrof a jeden z jeho zakladatelů oddychl, a mohu vlastně říci, také si zamnul ruce. Nejen, že je to pro letošek za námi (což je povzdech, kterému, soudím, kdokoli, kdo organizoval podobnou operaci, dobře porozumí), ale je to za námi bez většího průšvihu a dokonce s úspěchem. Festival Apostrof má svá specifika daná jeho umístěním do Prahy, vlastně do jejího samého středu (všechno stojí víc peněz, Praha je pro její návštěvníky vždy silným lákadlem a tedy také konkurentem samotných festivalových představení), termínem (vždy se kříží s filmovým festivalem v Karlových Varech, takže např. tradičně probíhá bez většího ohlasu kulturní novinářské obce, dočasně se vysilující v lázních), a samozřejmě – slušelo by se jmenovat tuto okolnost na prvním místě – svým mezinárodním programem.
Letos se programové radě festivalu pod vedením dramaturgyně Violy Baštýřové podařil sestavit velice pestrý a bohatý program. Festivalu se zúčastnily divadelní soubory z Vietnamu, Ruska, Estonska, Finska, Bosny a Hercegoviny, Německa, Itálie, samozřejmě také ze Slovenska (to nesmí chybět nikdy!) a z českých zemí. Program by byl býval mohl být ještě pestřejší. Mezi přihlášenými soubory, které potvrdily svoji účast, se nacházely ještě tři (!) soubory z Latinské Ameriky: tradiční návštěvník festivalu Apostrof, Teatro San Martín de Caracas z Venezuely, divadlo Caja Negra Artistic Company z Kolumbie i jedinečné divadlo Teatro Carpa Carlos Ancira z Mexika, které mělo do Prahy přivést svou inscenaci určenou nevidomému(!) publiku. Na poslední chvíli však všechna tato tři atraktivní divadla z programu vypadla. Venezuelská herečka nedostala od režimu prezidenta Cháveze cestovní pas a druhým dvěma souborům se postavil do cesty fotbalový šampionát. Jejich sponzoři, ochotní zaplatit letenky, počítali s jejich běžnou cenou a nepodařilo se je přesvědčit, aby akceptovali cenu dvoj- až trojnásobnou, za kterou se v době šampionátu prodávaly. Fotbale, fotbale, ty fenoméne jeden kulturní!
Přestože tato změna postihla festival na poslední chvíli, nakonec myslím, že jizvu na jeho programu nezanechala tak hlubokou, jaká by se dala očekávat. Do programu se tak dostalo inspirativní off představení souboru Veselé skoky, odpočinkový večer improvizací na latiskoamerická témata a německá inscenace souboru Apron z Halle, která se do původního rozvrhu nedostala prostě pro jeho zaplněnost.
Nejen národnostně byl program pestrý. Viděli jsme tradiční asijské divadlo, individuální taneční vystoupení, navýsost herecky pojatý protidrogový apel, pohybovou grotesku, tradiční činohru, hudební kabaret, divadlo faktu, výtvarně však hraničící s loutkovým představením, i tvrdé a „na krev“ představené coolnes.
Festival také nabídl účastníkům divadelní dílny: dílnu pouličního a cirkusem inspirovaného divadla pod vedením dvojice Michal Bumbálek a Sergej Sanža, dílnu diskuzní (Jan Nepomuk Piskač a Karl Gustav Frank), dílnu zaměřenou na klauniádu vedenou mongolským lektorem Mandakh-Orgilem Ravjirem a nakonec také dílnu, která byla součástí širšího rusko-českého projektu s názvem „Evropa. Žena na hranici – žena v srdci.“
Rád bych se rozepsal podrobněji o jednotlivých představeních, protože každé bylo něčím výjimečné, ale prostor tohoto článku to bohužel neumožňuje. Dovolte tedy jakési kompromisní řešení. Provedeme společně cosi jako nízký průlet nad Apostrofem a snad dokážeme v té rychlosti postřehnout alespoň ty jeho nejvýznamnější obrysy.
Den první. Ve 12 hodin se Na zábradlí ve foyeru setkávají uchazeči o práci v dílně ruské režisérky Jeleny Kalužskich. Dílna je zároveň konkursem na představení, které má v průběhu července vzniknout (premiéra 25. července v 19:30). Jelena nelení a přesto, že mělo jít jen o předběžnou schůzku, během okamžiku uchazeči „etudují“ pod přísným dohledem své budoucí režisérky. Ve 14 hodin začíná ohlášené setkání pořadatelů s novináři. Přichází jeden – z ČTK - ostatní jsou ve Varech. Vedení festivalu „řídkost“ publika nezaskočí a společně s režisérem z Vietnamu a Jelenou Kalužskich provádějí svou „oběť“ kompletní tiskovou konferencí. 17.15 - divadlo DISK. Veřejná omluva za změny v programu (Latinská Amerika), trochu dlouhý proslov ředitele (můj) a pak už Centrální dramatické divadlo z Hanoje hraje zahajovací představení. Je to tradiční vietnamská komedie stavějící na pozvolném epickém rozvíjení děje, pečlivé charakterizaci postav a stylizovaném herectví. Ti, kteří sledují simultánní otitulkování nad scénou snadno o část toho asijského kouzla přijdou. Škoda, že na jevišti při závěrečném potlesku vidíme skupinu naposledy. Přestože na Apostrof přijeli na celou jeho dobu, během festivalu nepřišli ani na jediné představení, dílnu či diskuzi, dokonce ignorovali i společné snídaně a až při závěrečním ceremoniálu bylo možné v publiku nalézt vedoucího vietnamské výpravy. Hm. Ve 20:30 se v Divadle Na zábradlí koná představení Karla Gustava Franka ze Stuttgartu, Modrý pták. Představení kombinuje divadlo faktu – provádí nás osudy židovské zpěvačky s pseudonymem Modrý pták v dobách druhé světové války a krátce po ní – s kabaretními zpívanými vstupy hlavní protagonistky Christiane Mücke. Její krásný školený hlas a bezchybný suverénní projev patří k největším kladům večera. Ještě večer organizátoři s úspěchem řeší změnou pořadí zítřejších představení nastalý problém: jeviště Divadla Na zábradlí je pro soubor z Bosny a Hercegoviny malé.
Den druhý, společná snídaně, rozchod k práci v dílnách. První představení v 15:00 v DISKu. Loutkářské studio ze Sarajeva a jejich pohybově výtvarná kreace na téma balkánských magických a rituálních her. Samé ženy, jeden muž, býčí maska, symbolika panensky bílé a vdovsky černé barvy. Touha, láska, erotika, zodpovědnost, povinnost a pokora. Pro mnohé z diváků dle závěrečného aplausu fascinující zážitek, ve mně se poněkud bouří můj „feministický nerv“. Přesun Na zábradlí a již potřetí na prknech Apostrofu divadlo Babi z Čeljabinska. Letos s ostrým protidrogovým apelem na text mladé nadané britské autorky Rebeky Prichard – Holka z ulice. Předlohu vzniklou na dokumentárním základě zpracovávají na holé scéně především hereckými prostředky, střídají míru stylizace, ostře mění rytmy inscenace. Je potěšením sledovat chvění mezi tradiční ruskou hereckou školou a drsným současným tématem. Opět aplaus. A večer – ve 20:30 – zase do DISKu. Tam kdákalo se kdákalo, slepičky italské všem pošimraly bránici. Rozpohybované představení o slepicích bojujících se svým osudem stát se nedělním obědem vedlo po svém skončení ruku hlasujících převážně k urničce s nápisem Excellent – Skvělé. ... ještě k těm urničkám (aby nedošlo k omylu!) – festival je nesoutěžní a jedinou udělovanou cenou je cena diváka. Žádný horůrek – jenom hlasování. A spát! A zítra... československý den.
Druhého (třetí den) vychází již třetí číslo denního dvojjazyčného věstníku s názvem Voice. Šéfredaktorka Magnólie Chutná ho připravuje v naprostém utajení. O její práci vědí jen ti, kteří zotročeni její něžnou ručkou píší, lámou, překládají, zase lámou, tisknou... ...a kdy spí? Toť otázka (odpověď v průběhu festivalu nenalezena)! Odpoledne začíná brněnská Koule s kusem Podnebí. Myslí se tím to, co nachází se pod nebem. Některým cizincům se zdá představení poněkud upovídané, ale nakonec se všichni baví. V prostoru jakési reinkarnační kanceláře – čekárny si zahrál dokonce i... Nu, on asi nebyl pravý! Je to u nás, zajděte se podívat. Napapat dostává především nám již známá urnička Excellent – Skvělé. Odpolední představení se, jak už to u slovenského divadla Le MON z Nitry bývá, málem do DISKu nevejde. Velkolepá výprava, efektní kostýmy (jeden z herců mi svěřil, že svému režiséru přezdívají „malý bednárik“ – co s tím má bednář společného?), kus starozákonní mytologie pod názvem Ester. Očití pravili: loňský Amadeus to nebyl (a já proti všem pravidlům prozradím, že tentokrát si cenu diváků doopravdy odvezl někdo jiný). Večer pak patří Apostrofské premiéře. Divná tradice! Kus celkem nehotový, panenský a nedotčený předhodit otrlému festivalovému diváku! Leč téměř každý rok nějaký zpozdilec neodolá a výzvu přijme. Letos se těmi nejodvážnějšími stali členové skupiny vzniklé pod vedením Miloně Kališe se svou variací Shakespearova Macbetha. Kus, nazkoušený nakonec Antonií Svobodovou, kolísající na pomezí činohry a pohybového divadla, odvyprávěl veleznámý příběh v srozumitelné zkratce – a nutno podotknout – kromě herců byla na jevišti i „živá“ harfa! Večírek po premiéře – a ještě postavit finské sólistce na zítřejší představení scénu (proč si v noci nepozkoušet!)
Třetí den, trochu únava. Dobří duchové festivalu se vyprofilovali z Estonců, kteří v prostorách divadla v tom nejlepším smyslu slova táboří, z brněnských „koulařů“, ale účast Balkánců, Rusek i dalších věrných tvoří pohodové zázemí, do kterého každý nově příchozí snadno vpluje. Věčně přítomný a věčně usměvavý pan Orgil z Mongolska patří vlastně také k inventáři. Škoda, že mongolština je tak těžký jazyk! Začíná Finka, která rozumí česky, neboť zde trošku postudovala. Jenni Kokkomäki hraje svou intimní zpověď (1.1 – to není chyba, tak se to jmenuje, jako ňákej soft! o kalném ránu, show pro jednu tanečnici, bolest hlavy a nejasné vzpomínky. Urničky se olizují – a jdou si dáchnout. Odpoledne veselé skoky na nádraží (Ve stanici nelze) totiž nesoutěží. Přesto anebo právě proto unavené festivalové účastníky probouzejí ke skvělé zábavě. Zato krach se schyluje nad ředitelským (nojo, já!) nápadem vyzvat účastníky k přípravě improvizovaných výstupů na téma Latinská Amerika, aby ten večer po Venezuelcích nezel tak hlubokou prázdnotou. Naštěstí se přece jen „urvaly“ Rusky a Estonci se ptají po kytaře, že prý také něco maličkého mají. A po ohlášení pouhých dvou výstupů zahlaholí Sanža s Bumbálkem: „My si jdeme něco připravit!“, a tak je zachráněno. Jo! Dokonce se to moc povedlo!
Čtvrtého z domova sako a košili (Estonci něco zapomněli v Estonsku), koldokola kontrola ředitelským okem – dobrý! – a dnes netradičně nejprve do Řetízku – maličkaté scény na DAMU. Komedianti od Orgila nám předvádějí, co na dílně klauniády nazkoušeli, a je to legrace. Někteří se onu těžkou mongolštinu naučili za tři dny! Pak do Eliadovy knihovny, a co uworkshopili Sanžovci – Bumbálkovci? Jéje, s diváky se šoupe jako s vagóny, hned na dvoreček, tam atakován divák Krasula a divák ředitel, pak na Anenské náměstí. Kde jinde ukázat, pouliční výstup, než na ulici. Spokojenost, a už na první dnešní regulérní představení. Estonsko začíná na jevišti Na Zábradlí. Totiž včetně diváků. Takže na doraz a na dotek kousíček od herců a Vyčištěno. Drsná, drsná, drsná poezie Sarah Kane, představení bez kompromisu (zaznamenána první dnešní nahota). Já dávám excelentku, trošičku polámán sezením na žíněnce, trošičku pomuchlán na duši. Košile i sako přežily, takže vlastně všechno je jak má být. V DISKU divadlo Apron z Halle hraje Quartet Heinera Müllera. Souboj mezi Valmontem a markýzou Merteuil. Herec s herečkou si vyměňují role, hrají třetí osoby, odhalují se (jo, druhá nahota!), urážejí, vítězí a padají. Diváci okolo (poloaréna) trochu litují, že neumějí lépe německy. Potlesk a konečně... Konec. Tedy pozor! Ještě Partizánske a jejich Charms: Spomienky budúceho starca. Představení Jozefa Krasuly je obrazivé, kolektivní, na pomezí loutkovosti, poetické hravé (cudná nahota) a – prostě pohlazení… Excelentka mlsá, hlasy se počítají, ještě jednou do sálu, trapný úvod ředitele, trochu chaotické předávání ceny. Urničkový osud: Koule z Brna! – poprvé po sedmi letech domácí kus. Bavíme se o festivalu, bavíme se spolu, každý po bitvě generál uděluje své vlastní ceny a osmý Apostrof vplouvá do minulosti. Brífink pořadatelstva: co příště lépe a jinak - čtyři hodiny připomínek! Ještě v prodloužení Apostrofu pokračuje českoruský projekt, ještě to úplně neskončilo. Zkouším s divadlem Babi Antilopu Lenky Lagronové v ruštině, Jelena Kalužskich hru Anny Bogačevy „Učit se, učit se, učit se...“ se svou workshopem zocelenou skupinkou česky, dvacátéhopátého půl prázdnin za námi, premiéra, a pak už – opona.