Texty: Jarpice, Šach

V roce 1926 se konečně vzchopila organizace soc. dem. strany ku konstruktivnější práci v kulturní činnosti. Namísto zrušené sekce mládeže byl zvolen sedmičlenný zábavní výbor, který měl za úkol připravovat a realizovat

v rámci organizace veškeré kulturní podniky, hlavně však divadlo. Přes protesty Ant. Hory se plánovaly stále taneční zábavy a až na počátku r.1927 byla sjednána náprava. Stávající zábavní výbor byl rozpuštěn a nahrazen novým, jehož členové byli: Ant. Hora, Jos.Procházka, Jos. Srbek, Erich Winkler, Jos.Krakeš a Fr.Fořt. Začátkem února roku 1927 byla pořádána
maškarní merenda
Na dotaz člena výboru Vojt.Pudila, co je s divadlem, ujišťuje Ant. Hora: “ Nějaký materiál už mám a něco připravím". Konečně na schůzi 25. prosince 1927 přichází s návrhem sehrát na začátku roku divadelní hru se zpěvy,
Chytrák krajánek.
Schváleno a započato s přípravami.Na schůzi 10. března 1928 sděluje s.Hájek, že hostinský s. Křížek vykoupil část zahrady, přiléhající k zadní části sálu, kterou využije jako stavební parcely k rozšíření sálu s pevným vybudovaným jevištěm. Doporučuje, aby organizace toto jeviště vybavila příslušenstvím, které je nutné k provozu divadla a zajistila si tak při jeho používání. Návrh byl ihned projednán s hostinským Křížkem a po jeho souhlasu schválen. Poté bylo navázáno jednání s p.Václavem Chládkem malířem z Libochovic a dojednáno, že dodá za smluvenou cenu 5200 Kč následující příslušenství jeviště. Les, náves, jeden pokoj, jednu světnici venkovskou, 4 stropní sufity, 2 stabilní kulisy prosceniové, rolovací oponu, harlekýna/sufita před oponou/ a jako součást příslušenství, jednu terasovou balustrádu, kuchyňská kamna kašírovaná, přenosný strom. Částku 5000 Kč si organizace vypůjčila od místní kampeličky a dluhopis jako ručitelé podepsali: Ant. Hájek, Stan. Nitka a Václ. Šach.
Kompletní elektrifikaci jeviště provedla fa. Krakeš za 1330 Kč trámovou jevištní konstrukci a práce truhlářské provedl Jos. Procházka za 475 Kč, reflektor dodala fa. Herman Slaný za 120 Kč a přístroj na znázornění deště a větru za 30 Kč. Čas nemilosrdně ubíhal. Kdo měl ruce každý přišel a dělal všechno co bylo potřeba. Vždyť den představeni byl stanoven na první květen. Horečně se zkoušelo, připravovalo, aby to bylo představení tak trochu slavnostní a abychom těm několika pochybovačům ukázali, že jsme se rozhodli dělat u nás dobré divadlo.


Tak 1. května 1928 byla zahájena činnost na novém jevišti hrou Karla Buriana
Chytrák krajánek (padla kosa na kámen)
hra se zpěvy o třech jednáních
Režie Aug. Brádka, zpěvy nacvičil Ant. Hora, hudbu řídil učitel A. Koutník, napovídal Václ. Šach, hudba: Ant. Koutník, Bed. Klečka, Jos. Janda, Jos. Srbek, Ant. Hora
Hráli: V. Husák, M. Kalousová, Š. Horník, M. Hájková, V. Horník ml. Fr. Křížek, M. Grégrová, L. Pudil, V. Sklenář, B. Kalous, A. Horníkova, Aug. Brádka st.
Kompars: J. Husák, M. Horová, Vl. Procházková.
Ačkoliv to byla v Jarpicích první celovečerní hra se zpěvy, dopadla velmi dobře, i když ze strany některých lidí se čekalo na výsledek s určitými pochybnostmi. Všichni byli spokojeni. Režiséři Aug. Brádka a Ant. Hora se svou prací, účinkující i návštěvníci s dobrým výkonem. Z herců se dobře uvedli L. Pudil v roli krajánka Krupičky, který rychle a s humorem řešil každou situaci. Jen s tou fajfkou v rukou si nevěděl rady. Svou přirozenou hrou a perfektně naučenou rolí byla výborná v úloze Marie, dcery mlynáře, M. Hájková. V závěru můžeme říci, že se svých roli zhostili dobře všichni, což se odrazilo na chuti do další práce.

8. července 1928 byla uvedena hra se zpěvy o třech jednáních
Pozor na muže
Napsal J. Balda, hudba J. A. Rydley, napovídal V. Šach
Režie A. Hora, zpěvy nacvičil E. Winkler, inspice St. Nitka.
Hráli: L. Pudil, M. Pudilová, A. Horníková, M. Hájková, V. Husák, Fr. Křížek, Er. Winkler, V. Horník, Fr. Křížek, A. Pudilová, A. Křížová, M. Kalousová, B. Kalous.

Protože podrobnějšího zápisu se nezachovalo, dá se podle častého potlesku a smíchu soudit, že ani tato hra nebyla špatná. Návštěvníci odcházeli spokojeni, spokojen byl režisér a všichni účinkující. Červen, srpen ve vsi je živo jako v úle. Žně jsou v plném proudu a hlasy pro pořádání divadla teď jsou varovné. Ale je tu elán a chuť dělat. Je rozhodnuto a 26. srpna 1928 byla sehrána veselohra o třech jednáních
Zasnoubení po tmě
Napsal R. Mařík, režie Jos. Krakeš, zpěvy cvičil Er. Winkler, napovídal Václ. Šach. Hudba uč. Ant. Koutník (dirigent), B. Klečka, A. Hora, J. Srbek, uč. Jos. Vít.
Hráli: B. Kalous, V. Hodková, M. Kalousová, A. Horníková, L. Pudil, Št. Horník, J. Krakeš, Er. Winkler, V. Husák.
Kompars: V. Horník, J. Husák, M. Horová, A. Křížová, A. Fořtová, Vl. Procházková.
Co říci ku hře, které byl vzhledem k nevhodnému období předpovídán nezdar.
Obavy se však nesplnily! Byla hrána před vyprodaným hledištěm a obecenstvo se bavilo až do konce. Líčení herců převzal tentokráte na pozvání režiséra místní holič p. Jos. Mühlfeit, ale s nevalným úspěchem. Znám dobře ze své dlouholeté praxe herce ochotníka, že ne každý holič dokáže líčit, i když se o to pokouší. Hru režíroval Jos. Krakeš, krátce po svém příchodu k nám, jako svou první hru. Nebyla to pro něho práce lehká, ale s hodnocením hry byl jistě spokojen on i účinkující.
Jestliže je mezi kumštýři známo, že ze slabé divadelní hry může dobrý herec něco udělat a dobrou hru může špatný herec, jak říkáme “zabít”, pak to platí dvojnásob o kabaretu, čili večeru s pestrým programem. Zvlášť, když je ušit horkou jehlou, jak se vzápětí přesvědčíme.
28. září byl uveden
Kabaretní večer
Účinkovali: Jos. Krakeš, B. Kalous, Er. Winkler, V. Husák, M. Grégrová, M. Hájková, Vl. Procházková. Zpěvy a kuplety cvičil Er. Winkler. Režie Jos. Krakeš.
Nevím, kdo byl iniciátorem tohoto večera a zvolil datum na den, kdy u nás vrcholí sezóna dobývání brambor. Byl patrně ukolébán příznivým výsledkem hry předešlé a znovu riskoval. Tentokráte to ale nevyšlo! Dá-li se mluvit asi o dvaceti lidech, kteří seděli v hledišti, jako o návštěvě, pak tedy byla velmi slabá. Zato schodek byl velký. Program samotný byl špatně volen a o režii se nedá vůbec mluvit. Ale jak se říká dobrý konec všechno spraví, tak při tancovačce, která po programu následovala, už si nikdo z těch dvaceti lidí, kteří seděli při představení v hledišti a odešli domů zklamáni, ani nevzpomněl.
Ti, kteří zůstali, se teď rozveselili, takže rozloučení s odvedenci, kvůli kterým se to všechno dělalo, bylo nakonec přece jenom důstojné. Říká se, že v práci je zapomnění. Zapomnělo se i tady a v listopadu, kdy všechny práce na polích byly téměř skončeny, začalo se s přípravou další hry.
25. prosince 1928 byla uvedena činohra
Hrany
Napsal: Petr Fingal napovídal: Václ. Šach
Režie: Krakeš Jos., výprava: J. Procházka, Fr. Fořt
Hráli: Jos. Krakeš, M. Hájková, St. Nitka, M. Grégrová, B. Kalous, A. Hora, V. Husák, V. Sklenář, E. Maťocha, E. Winkler, B. Klečka, Vl. Procházková, J. Pokorný, B. Horníková, J. Smutný, M. Mühlfeitová, M. Horová, Mir. Hora.
Co dodat, když se nedodrží to základní, znalost textu rolí, pravidelná docházka do zkoušek, k tomu ještě slabá režie a výsledek se musí zákonitě dostavit. Hra neměla spád, některé dramatické pasáže vyzněly naprázdno.
Jen díky několika jedincům, kteří se po celou dobu hry snažili dát ji příslušné tempo, se to částečně podařilo. Byli to v roli hřmotného, ale vážného Šustka St. Nitka, v roli Anežky Haštalové M. Hájková, starý výměnkář Hnídek v podání Ant. Hory, starý kantor Kalivoda v podání Em. Maťochy a to svoje si dobře uhrál i Jar. Smutný v roli kalounkáře Žíby.
Ve schůzi při vyúčtování z divadla říká předseda s. Hájek na závěr kritiky: "Jak jsme se přesvědčili, máme velkou přízeň u našeho i přespolního obecenstva a nemůžeme si dovolit špatně připravenými divadly touto dobrou minci hazardovat, nebo dokonce ji ztratit. Tak jako vám, ani nám, kteří děláme pořádkovou službu v hledišti, není lhostejné vidíme-li odcházet z divadla návštěvníky nespokojené. Jinak vám všem jménem svým i organizace děkuji za obětavou práci a do Nového roku 1929 přeji hodně zdraví a naše divadelní - zlomte vaz.
Rok 1928 byl zakončen
Silvestrovskou taneční zábavou
spojenou s rozdáváním novoročních dárků.

V první polovině ledna 1929 byla pořádána
Maškarní merenda
a potom už se uvažovalo, jakou hru připravit na jarní svátky. V té době byl s. A. Hájek okresním starostou, za nímž přijížděly často návštěvy úřední i soukromé a tak se někdy stalo, že přišly i mezi nás. Zavítal k nám také p. Antonín Ježek, správce okresního chorobince ve Slaném, známý jako dobrý herec ochotník a dokonce se nabídl, budeme-li potřebovat, že nám rád pomůže. Nabídka byla s díky kvitována a už na příští schůzi, kam byl pozván, byla mu nabídnuta role ve hře, jejíž uvedení bylo stanoveno na velikonoční svátky.
P. Ježek přijal, a tak se zkoušky rozjely naplno.
Tak o Velikonocích 31. března 1929 byla uvedena fraška se zpěvy o pěti jednáních
Pražské švadlenky
Napsal Otto Fastr, režie Em. Maťocha, zpěvy nacvičil Er. Winkler, dirigent uč. Ant. Koutník, napovídal: Stan. Nitka , maskér: Ad. Richtr
Hudba: Ant. Hora, Jos. Kotrba, Jos. Srbek, Bed. Klečka, J.Janda:
Hráli: A. Horníková , E. Maťocha, A. Husáková, M. Hájková, M. Kučerová, A. Ježek j. h., Er. Winkler, M. Korousová, V. Lojín, M. Fořtová, A. Křížová, M. Horová, Vl. Procházková, B. Kalous, J. Ašenbrýl, V. Janda, J. Kemr, V. Husák, M. Matochová, J. Fridrich.
Tato stará, ale velmi vtipně napsaná fraška je pestrým staropražským obrázkem o mladých švadlenkách a jejich dobrých i špatných nápadnících, pod různými záminkami vnikajících do jejich království, do království přísné Serafíny Škrtilové, majitelky módního závodu, kterou velmi svědomitě zahrála A. Horníková. V roli Bernáška se uvedl p. A. Ježek, j.h. prvně a velmi dobře. Přehlédneme-li, že jeho komika byla trochu nadsazená, tak vystupováni a perfektní ov1ádání role byly zase dobrými klady jeho hry. 0 Em. Maťochovi víme, že je přesný a poctivý kumštýř. Projevilo se to v jeho pečlivě připravené režii a neméně i v poctivě nastudované a s velkým úspěchem sehrané roli Řimbaby.
Z ženských rolí byly velmi dobře zahrány Márinka, dcera Havlové, v podání A. Hájkové a Běta, dcera Bernáška, v podání M. Korousové. Komické scény a zápletky stíhaly jedna druhou a bouřlivý smích se ozýval po celou dobu hry. To všechno si připsala na své konto výborně sehraná dvojice komiků V. Husák, v roli ševce Isidora Nováka a jeho dcera Bábi, v podání M. Maťochové. I ostatní se zhostili svých roli dobře a výtka na nějaké nepatrné nedostatky by nebyla na místě. Ve1ký ohlas byl nejen u nás, o čemž svědčí i malé, ale potěšující recenze otištěné v dubnovém čísle slánského časopisu Světlo. Cituji: “Dram. odb. čsl. soc. dem. strany v Jarpicích sehrál o velikonocích veselohru Pražské švadlenky. Bylo to velmi dobré, poctivě nastudované představení, jakých na našich vesnicích mnoho není. Zvláště pěkně se uvedli p. Ježek, p. Maťocha, sl. Korousová. 0 hodnou dávku smíchu se postarali švec Novák, p. V. Husák a jeho dcera Bábi, sl. M. Matochová. Jen tak dál přátelé, děláte to dobře a my Vám k tomu přejeme - zlomte vaz.
S tím můžeme jenom souhlasit. Celý týden a ještě dále si měli v Jarpicích o čem povídat a často se i ozývala melodie písně Na Belvederu - tam v podvečeru. Začaly se ozývat hlasy volající po opakování hry. Protože tohle v Jarpicích ještě nebylo, zvážily se možnosti pro i proti a výsledkem bylo, že hra se bude opakovat. Nebylo to však bez problémů. Pět účinkujících nemohlo z různých důvodů hrát. Nahradily se role dalšími členy, ale to znamenalo znovu zkoušet. Celý měsíc to trvalo, tak že Pražské švadlenky se dočkaly svoji reprízy až 1. května 1929, za stejných podmínek a se stejným úspěchem jako premiéra. Ani pro pokladnu to nedopadlo bez úspěchu. Čistý zisk z obou her byl Kčs 731,-.