Texty: LIEBHABEROVÁ, Táňa: Karlínské jeviště 2005

Ohlédnutí za Karlínským jevištěm 2005
15.1.2006 18:00 | tanali | DIVADLO, zvláště amatérské

Tato přehlídka vznikla před lety z nadšení členů souboru Divadlo a Život jako skromná záležitost určená souborům neaspirujícím na vavříny v soutěžním klání o účast na národních přehlídkách. Během let se však stala přehlídkou, které se rády účastní pražské i mimopražské soubory, a to vedle začínajících i soubory renomované. V posledních letech, kdy jsem měla možnost přehlídku soustavněji sledovat, jsem na ní vždy nalezla něco, co stálo k zamyšlení.

V roce 2004 mě velmi potěšilo představeni Divadla Kámen "Mlejnek" (o něm jsem se už loni rozepsala), v zatím posledním ročníku Karlínského jeviště mě zaujalo především představení "Vij" v provedení Toto-divadla. Přestože představení mělo řadu nedostatků, od technických po dramaturgické, režijní i herecké, zaujalo mě svým pokusem o sdělování obrazem. Výsledkem bylo navození atmosféry, velmi přibližně bych ji označila jako magicko-postmoderní, kterou se dařilo předat publiku. A zdá se mi, že se to dařilo proto, že základem byla víra celého souboru ve správnost dramaturgické volby, která souzněla s jeho vnímáním světa, nebo přinejmenším divadla. Protože se soubor přihlásil do semináře navazujícího na přehlídku, lze se domnívat, že v něm získal podněty k další práci na hře; budu se těšit na další verzi inscenace. Sama bych se přimluvila za dramaturgickou úpravu textu, který napsala režisérka souboru, a to směrem k opuštění některých, divákovi již nesrozumitelných vazeb k původní Gogolově prozaické předloze (název hry, zprůhlednění důvodu Chomovy prohry, u něhož jsem si kladla otázku, zda by ono několikrát opakované zdůvodnění nemělo mít opačné znaménko).

"Taková podivná kombinace citů" v podání Rádobydivadla Klapý byla lektorským sborem pojata jako host přehlídky, což bylo myslím správné, neboť jde o inscenaci prošlou úspěšně národní přehlídkou, která je založena na precizní režijní i herecké práci. Zmiňuji se o tomto titulu proto, aby vynikl její proptipól - "Pohádkáři" v podání pražského divadelního souboru bezdomovců Ježek a Čížek. Představení vykazovalo evidentní malou divadelní poučenost autorskou, režijní i hereckou, přesto na mě dosti silně zapůsobilo, když jsem je po chvíli začala vnímat nikoli jako divadelní dílo, nýbrž jako autentickou, syrovou výpověď o krutostech života bezdomovců. Obávám se, že transponování do umělečtější formy, jak souboru radil lektorský sbor, by mohlo ve svém výsledku spíše autencitu výpovědi narušit, než umocnit. Pak už by pro mě asi nešlo o divadlo bezdomovců, nýbrž o divadlo hrající o bezdomovcích, které bych poměřovala stejně náročnými měřítky jako ostatní soubory.

Karlínské jeviště 2005 bylo tentokrát zcela ve znamení inscenování vlastních textů (vyhýbám se nešťastnému označení "autorské divadlo", které bylo vymyšleno pro amatérské divadlo za totality; nejde mi to totiž dohromady s divadlem Shakespearovým, Molierovým, W+V a Tylovým, které bylo také nesporně divadlem"autorským"), byla jich tuším alespoň polovina. V této souvislosti bych se ráda zmínila o třech titulech.

Prvním z nich byla inscenace benešovského souboru Svatopluk "Život je jen náhoda". Představení držel představitel hlavní role, bylo založeno na principu divadla na divadle, šikovně napsaný scénář byl na mé gusto poněkud nedodělaný, chyběla mu větší dějová proporčnost i propracování hrdinova (či spíše antihrdinova) pádu. Přemýšlela jsem také o tom, zda mám požadovat od inscenace také jasný postoj k osudu hochštaplera, ale nakonec jsem tuto otázku pro sebe nechala nezodpovězenou, respektive bych ji přenesla na diváky. Za představení bych chtěla Benešovským poděkovat, byl to kus poctivé divadelní práce...

Nedostatky představení "Barevnej svět" v podání Kocábky z Chocerad bych také hledala především ve složce autorské, a to v prokreslení charakterů a motivace jednání postav. Zejména hlavní dějový zvrat na mě působil násilně, autorem nadirigovaně a celkově až melodramaticky kýčovitě. Herecké výkony byly přesvědčivé, hlavní, nezpívající kulisák by si však měl ohlídat, aby přespříliš často pohledem upřeně nevisel na rtech svého spoluhráče. Myslím si, že přijetí tohoto představení publikem dost závisí na tom, zda přijme kaskády slovních hříček obou kulisáků. Přiznám se, že mně z nich dost někdy čouhala rádobyvtipnost, ale to je čistě subjektivní dojem, od něhož se nedokážu oddělit, takže představení možná křivdím. I tak jej počítám k nejlepším na přehlídce.

"Falkenštejn a Přemyslovna" - pokus plzeňského souboru Maebh o historické drama z českých dějin. Pokus mi byl sympatický snahou osvětlit jednu záhadu českých dějin (zavraždění Václava III.), ale bobužel na scéně byl text pouze oddeklamován, přestože v něm ma druhé straně byly zařazeny šermířské souboje předvedené zkušenými šermíři. Text byl veršovaný, a rýmovaný, a podle mého ucha často kulhal, ale celková stavba textu a vedení příběhu mi připadla jako poměrně zdařilá, proto si myslím, že bude-li autorka na sobě dále pracovat, může se dopracovat k velmi dobrým výsledkům. Z uvedených "autorských" textů mi stavebně tento text připadal jako nejdokonalejší, a to včetně započítání "Vije".

Z představení, která na mě silněji zapůsobila, chci jmenovat "Výrobce bomb" souboru DS Monde, který už poněkolikáte zřetelně traktoval své pojetí divadla usilujícího o vlastní poetiku s výraznou imaginativní složkou, byť se přiznávám k tomu, že mě oslovilo více formou než obsahem a poselstvím hry.

"Ranní ropucha" v podání jinonického Refektáře mi byla sympatická snahou o odvedení skutečného divadelního řemesla povýšeného nadto snahou o výpověď o stavu světa a o zaujetí zřetelného postoje k tomu, co se na scéně odehrává. I toto představení neslo pečeť spoluautorství, neboť z vlastní zkušenosti vím, že přinejmenším jazyk Viktora Dyka v této hříčce potřebuje zásadní úpravu. Přestože inscenace nebyla ještě zcela dokončená (šlo prý o "průzkumnou" předpremiéru), řadím ji k nejlepším na přehlídce, a budu zvědava na "finální" verzi.

Z ostatních představení mě stoupající úrovní souborů příjemně překvapilo Divadlo Pod Úrovní "Svatební nocí", v níž jsem ocenila její člověčinu v pojetí, která mi naopak citelně chyběla u téhož představení v podání Toušeňských.

Ostatním souborům se omlouvám, nechci zde všechna představení probírat, nejsem lektorkou, která by to měla za povinnost. Jistě všechna ta představení na přehlídku patřila, každé mě něčím zaujalo, ať v kladném či záporném smyslu slova.

Karlínské jeviště je mi sympatické právě tím, že se na něm potkávají soubory vyspělé i začínající. Dialog jeviště s hledištěm a mezi soubory, který tu proto vzniká, má jiný charakter než na soutěžních přehlídkách. Obávám se však, že i zde dojde k nějaké selekci, která bude vynucena nemožností neúměrně natahovat hrací dobu přehlídky. Už letos pořadatelé museli odmítnout řadu přihlášených představení, a tak bude charakter přehlídky záležet především na tom, jaký klíč pro výběr bude stanoven.

Táňa Liebhaberová

souběžně vychází na www.ada-divadlo.wz.cz

Komentáře
[1] Ota Smrček, mail, 20.1.2006 23:46
Chtěl jsem něco o Karlínu taky napsat, ale Táňa mi snad krade myšlenky, na řadu představení mám podobný názor. O maličkosti se přít nebudu, a tak mají čtenáři smůlu – nebo štěstí?