Texty: Ze vzpomínek JUDr. M. Jestřába – Maňáskové divadlo Junáka.

Ze vzpomínek JUDr. M. Jestřába:
"Zmínka o loutkovém divadle vyvolává vzpomínky na to, jak jsme s Jirkou Janáčkem a Jarmilou Průchovou, dcerou známého blatenského loutkáře a spisovatele loutkových her Jaroslava Průchy, hráli o prázdninách 1949 maňáskové divadlo po českých a moravských končinách. Otcem této myšlenky a posléze divadelním ředitelem našeho tříčlenného souboru, dramatikem, režisérem atd. byl Jirka, Jarmila byla herečkou a kostýmérkou a já jsem měl na starosti organizační stránku a samozřejmě jsem také hrál. Začali jsme se připravovat v květnu 1949 v Blatné, v Praze jsme poprvé vystupovali před studenty pedagogické fakulty, u nichž jsme sklidili bouřlivé ovace. Na repertoáru jsme měli dvě hry s názvy Kecafán a Hacafán (typickou maňáskovou rytířskou férii) Směšná práce (o tom, jak muž podceňuje práci ženy a jak to dopadne, když ji začne sám dělat). V této hře byla scéna, v níž se chvástavému muži připálí jídlo na plotně, až je celá místnost zahalena kouřem. Bylo na mně, abych tento kouřový efekt vytvořil zapálenou cigaretou v zákulisí. Bylo to zase poprvé od doby neslavného šlukování „ameriky“ v roce 1945, co jsem měl cigaretu v ústech. Hlavní naši divadelní „šňůru“ jsme vyjednali se Svazem vysokoškolského studentstva v Praze na dny 13.7. až 13.8.1949 za královskou odměnu 7.000 Kčs (ve staré měně). V této době jsme navštívili řadu vysokoškolských stavebních brigád na Ostravsku (Krnov) a Jihlavsku (Velké Meziříčí), kde jsme vždy vzbudili s maňásky pravé študentské gaudium. Hráli jsme také pro děti, např. na náměstí v Chocni při příležitosti tamní národní pouti."

Zdroj: Jiří Janáček, 2007.