Texty: 2002 - Revue; 2004 - Epos + Stop + Splátky domů + Popohane;

HULEC, Vladimír: Divadlo je pomeranč - 41. Šrámkův Písek, 23. -26. 5. 2002, AS 2002, č. 3, s. 29 - 34.
Hradec Králové, DNO, DNO: Revue.
A na druhé straně „brnknutí“ do tětivy doby byli a jsou pro mne hradečtí DNO. Jejich Revue byla také - jako u novovesského BLIC - mozaikou skečů a písní, ovšem každým gestem, každou barvou, kterou Jiří Jelínek a spol. přinášejí, rozechvívají struny nejvyšších, nejjemnějších emocí „napadnutého“, inteligentního humoru, ač téměř vždy naprosto absurdního, naivistického a - svým způsobem - primitivního. Ovšem primitivního použitými prostředky, ne obsahem a nápadem. Na jevišti kapela a několik herců, pár rekvizit a tisíce nápadů. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že zvolená plocha vyžaduje víc. Možná by stačilo pevnější, sevřenější podání, možná naopak osobnější přístup s improvizovanými a rozehrávanými vstupy a komentáři, to záleží na tvůrcích. Jejich Revue je zatím jen koncertem bez ladu a skladu posbíraných korálků. Jistě, Jelínek není až tak nezkušený, aby je neseskládal v barevně sladěnou duhovku, byli i tací, kteří v scénosledu viděli přesnou dramaturgickou stavbu, ale ať tomu je jak chce, aby Revue měla rozměry inscenace, musela by se najít ještě nějaká další rovina, ať ideová či herecká, která by propojila jednotlivá čísla v klenbu, která drží. Jako ji kdysi objevili S+Š ve svých Zuzanách tím, že se herecky vyhranili, tím, že objevili kabaret, tím, že se stali kabaretiéry. Tuto dvojici nepřipomínám nahodile - DNO má podle mne na to, stát se Semaforem dneška! Energie, nabitost nápady, divadelní „zaťatost“, radost z objevování a vymýšlení i těch největších poťouchlostí z nich přímo prýští.

Epos
DNO – súbor, ktorý sa nebojí vyzvať na „sůboj“ akýkoľvek žáner divadla. V inscenácii EPOS to bol žáner pouličného divadla, miešajúci sa z divadlom stredovekých mystérií. „Scénou“ sú schody a priečelie chrudimského múzea. To isté miesto je začiatkom odvíjania sa príbehu a s ním sa identifikuje aj hrdina, ktorý vyráža za naplnením a uskutočnením svojho sna – sna o poklade po palmou, kdesi vo vzdialenej púštnej krajine,
Za zvukov originálneho hudobného doprovodu prechádzame spleťou „oidipovských“ zastavení, ktoré sú dramaturgicky inšpirované a zostavené z různych príbehov do jedného, až „postmoderného“ celku - eposu. Nie však samoúčelného. Manipulácia s různou škálou bábok, popretkávaná originálnymi výtvarnými nápadmi či herecko-speváckymi výstupmi, to všetko spoločne vytvára akýsi „řád růzností“ a zmysluplne napĺňa jednoduchú líniu príbehu, končiaceho prekvapivou „DNOvskou“ pointou.
Nie je náhoda, že súbor DNO si vytvoril širokú škálu obdivovateľov a priaznivcov. Důvodom je originálna poetika, ktorá málokedy sklame, ako aj fakt, že sa súbor pokúša prekonávať nové a nové divadelné výzvy, čo sa mu napokon aj darí .
Peter Janků


Stop, Splátky domů, Dr. Kraus (DNO HK) č. 5
Mladé, osvěžující, ucelené, zábavné, plné energie a nezkrotitelné tvořivosti, kompaktní, temporytmicky vyvážené bylo představení či jevištní koláž, složená z písní, scének, etud a jiných jednotlivostí, divadelního společenství DNO, které s neskrývanou a upřímnou radostí z tvorby, radosti z komunikace s divákem, předkládá mimo jiné originálně vypointované divadelní skeče propojené vypravěčem, poetou, básníkem, osobností, motorem, průvodcem, určujícím a stmelujícím prvkem, člověkem, který vyplňuje čas, když se přestavuje scéna, člověkem, který baví, recituje, špatně artikuluje, člověkem, bez něhož by dnes už DNO nebylo DNO, což je zrádné, člověkem, který by nebyl bez DNA - Jiřím Jelínkem, kdy první skeč s názvem Stop nabízela skvělé herecké výkony přesné ve výrazu, vtip, nečekanou pointu, plno drobných nápadů, druhá skeč Splátky domů - název se mi nespojuje s tím, co vidím, - pak schopnost improvizace, zkušenost herců, opět neočekávanou pointu, dualitu, .... a třetí Dr. Kraus: pokud dr. Jelínek každé představeníčko uvodí v rámci upřímné a otevřené hry s divákem řečí o důvodech inscenování a hraní tohoto „kusu“, mezi které patří radost a touha zahrát si s marionetou a tahat za nitky, pak je divák odzbrojen a nezbývá mu, nic jiného, než jen tuto radost sledovat, avšak na dramaturgicky velmi promyšlené hříčce s faustovskou tematikou, kdy odhalení, že Pimprle je vlastně Mefisto a že celý příběh Dr. Krause se odehrává v televizi, je absolutně úžasný dramaturgický nápad., čili opět neočekávaná pointa,...není v tom už jakási cykličnost, stejnost, nudnost,...???
DNO jsou také fanatické faninky, fenomén, favorit (?), fungování, funkčnost fšichni......
Hana Galetková

Popohane (aneb i s malým dikobrazem…) (DNO HK) č.4
…Nedbalosť výtvarného spracovania „loutek“ korešponduje z neformálnosťou prejavu protagonistov, ktorý pred nami nič netaja. Naopak. Prezradia nám aj veľmi prozaický motív, prečo inscenácia vznikla a tým je svadba ich kamarátov. Téma, ktorá by v inom uchopení zaváňala až pedofíliou či pornografiou, sa k nám dostáva prostredníctvom nadsázky a dokonalej súhry protagonistov úplne prirodzene. Inscenáciu možeme vnímať aj ako karikatúru „divadla veľkých témat“, čo potvrdzuje ako formálne spracovanie predlohy, tak aj záverečné „povinné“ posolstvo či „katarze“, kde slovami protagonistov :„ I s malým dikobrazem lze robit velké divadlo“.Poznámka na záver: Lámem si hlavu nad tým, jako túto mininscenáciu zasadiť do kontextu iných inscenácií prehliadky. Hm?!
Peter Janků