Texty: Poděbrady, Jak Kašpárek vysvobodil krále Honzu - 2005;

STAREČKOVÁ, Gabriela: Dospělí (pro radost) dětem 2005 v Havlíčkově Brodě. AS 2005, č. 3, s. 50-51.
Autorská inscenace DS Jiří Poděbrady Jak Kašpárek vysvobodil krále Honzu z pera a pod režijní taktovkou Jaroslava Koloděje trpí na první pohled podobným neduhem, jako inscenace předchozí. Tedy i jí chybí přesnější dramaturgický výklad. Je to snad způsobeno tím, že je druhým dílem plánované trilogie a bývá hrána před publikem vědomým si jisté kontinuity příběhu. Herci všech věkových kategorií před námi rozvinuli příběh z pruhovaného království od chvíle, kdy Honza úspěšně zachrání princeznu ze spárů zlé čarodějnice a vezme si ji za ženu, chystá se převzít království, ale čarodějnice si svou dobrovolnou cestu do pekla rozmyslí a s příslibem dodání vody, po které usne i čert, je vyexpedována zpět na zem a pomstí se Honzovi - promění ho v kus dřeva. Díky včasnému zásahu Kašpárka a děda Vševěda ale nakonec vše dobře dopadne a čarodějnice je dána „na polepšení“ do královské kuchyně. V této pohádce se setkáváme s poměrně častým jevem inscenátorů divadla pro děti, a to s jistou podbízivostí vůči dětskému publiku. Snad každá postava, která vstoupila na jeviště, se dříve či později obrátila na děti s prosbou o spolupráci. To sice děti udržuje v jisté pozornosti, ale zároveň odvrací pozornost od příběhu, který se poněkud rozpadá. Nejasná je i role Kašpárka, protože on sice provází dějem, ale v konečném důsledku je spíš jeho komentátorem než aktivním účastníkem.