Texty: RICHTER, Luděk, 50 Loutkářských Chrudimí. Praha 2001, str. 145 + foto

Jiří OUDES
* 10. 10. 1936 v Nezdicích na Šumavě. 18 let učitel na málotřídních školách v pohraničí, 1973-76 odbor kultury města Plzně, 1976 založil LDO (zaměření na LD) na 3. LŠU v Plzni, 1994-98 učitel ZŠ pro děti sluchově postižené, dnes v důchodu.
S LD aktivně začal 1958 ve VOJENSKÉM SOUBORU v Prášilech jako loutkoherec a vedoucí. LS zakládal i na všech školách, kde pracoval. Prodělal nepočítaně školení, vč. dvouletého kursu na LK DAMU. Sám řadu jiných vedl, byl v porotách LCH a jinde, jako člen poradního sboru měl i podíl na koncipování dílen LCH. Ve spolupráci s psychologem Jiřím Svobodou vypracovával metodiku průzkumu ohlasů diváků na Skupově Plzni. Rozvíjel formy a metody práce dramatické výchovy v souborech na ZŠ, LŠU a především na ZŠ pro sluchově postižené děti.
Největších úspěchů docílil se souborem TĚŠOVÁČEK, který založil při ZŠ Dolní Těšov (1962-73). Desítka šesti až osmiletých dětí hrála většinou nejjednoduššími spodovými loutkami vlastní výroby vesměs autorské hříčky a vlastní dramatizace literárních předloh pro děti předškolního a školního věku a jejich rodiče, 2-10x ročně. Za sezónu vytvořili 1 inscenaci či pořad o 2-7 drobných hříčkách, za 11 let 37 titulů. Zpočátku šlo o ilustrace lidových písniček, básniček, drobných próz a pohádek, postupně i přes obměnu dětí náročnost rostla až k samostatným inscenacím.
Na LCH se dostal poprvé 1967 s ukázkou pro seminář, v hlavním programu pak 1968 - O sedmi trpaslících a ještě jednom navíc, 1970 - O rychlé želvě. Nejúspěšnější Byla jedna ves a v ní chytrý pes (1972) hráli též na Bábkarské Žilině 1973. Dobrých pedagogicko-uměleckých výsledků dosahoval i se soubory ZUŠ: MYŠÁCI, MYŠÁCI II, MÍŠÁCI, DRAMOUŠ, SLUNÍČKO a SOUBOR NESLYŠÍCÍCH, a to i na národních přehlídkách dětského divadla, přednesu a ZUŠ. LD přestal provozovat roku 1999.
Cílem nebylo pravidelné hraní. Práce pomáhala dětem v rozvoji jazykových a výrazových schopností, rytmického a hudebního cítění, kulturním rozhledu a společenském chování. J. Oudes s Těšováčkem patřil po H. Budínské a společně s M. Mašatovou k prvým vedoucím dětských souborů, které přinesly vzruch na LCH především díky nově objevovaným metodám dramaticko-výchovné práce, otevírajícím nové přístupy a postupy nejen v LD hraném dětmi. Dokázal, že tvořivé LD lze touto metodou dělat i s velmi malými dětmi a na zapadlé vísce.