Texty: Spolužáčkovina aneb ... -2002;

HULEC, Vladimír: Divadlo je pomeranč - 41. Šrámkův Písek, 23. -26. 5. 2002, AS 2002, č. 3, s. 29 - 34.
Všechno předchozí zapomeňte, teprve nyní přichází „mladé“ divadlo. Mladé odvahou pálit mosty, stavět hrady, bořit mýty, kácet duby.
Začnu koncertem rytmizované poezie Jiřího Žáčka brněnského Ústafu. Jejich Spolužáčkovina aneb Volte slova je další variantou již dříve jimi používaného přístupu rockové poezie na scéně. Má drajv, šlape jak bicí Buddy Riche, má humor, pojmenovává přímo a jednoduše, trefuje se přesně. Do divadla přináší nezvyklou poetiku, jež mění divadlo v rockový sál i posvátný chrám. Vedoucí souboru, Zdeněk Šturma je vlastně kněz a jeho chór andělé i ďáblové. Koncert se mění v mši. Lze vypnout všechny smysly a nechat se zvukem a rytmem slov nést. Škoda jen, že jde o trochu infantilního Žáčka, a ne - třeba - o beatniky, Nezvala, Durycha, Diviše, Krchovského či Jáchyma Topola.