Texty: Milan Strotzer : FAKTOGRAFIE 76. JIRÁSKOVA HRONOVA

FAKTOGRAFIE 76. JIRÁSKOVA HRONOVA

76. Jiráskův Hronov (dále jen JH), festival amatérského divadla byl koncipován jako celostátní mezidruhová přehlídka se zahraniční účastí. Uskutečnil se ve dnech 10. - 19.8.2006. Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR jej pořádaly NIPOS-ARTAMA Praha a město Hronov. Hlavním pořadatelem v místě bylo Kulturní a informační středisko čele se svou ředitelkou Marcelou Kollertovou. Odborným garantem byl jako každoročně NIPOS-ARTAMA Praha. Vedoucí Artamy Mgr. Lenka Lázňovská je současně předsedkyní festivalového výboru, vrcholového orgánu JH. Spolupořadateli JH byly stejně jako v předchozích letech Amatérská divadelní asociace, Česká sekce UNIMA, České středisko AITA/IATA, Klub přátel umění v ČR, Krajský úřad Královéhradeckého kraje Hradec Králové, Občanské sdružení Kruh Hronov, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Společnost Amatérské divadlo a svět, Svaz českých divadelních ochotníků a Volné sdružení východočeských divadelníků.

Každým rokem se šestapůltisícový Hronov rozrůstá o členy hrajících souborů a další návštěvníky, milovníky divadla. V posledních letech do města přibude po dobu festivalu řádově dva tisíce ctitelů múzy Thálie. Tento počet se ještě navýší v závěru festivalu o ty, kteří si nechtějí nechat ujít podívanou na velkolepý ohňostroj. Nebylo tomu jinak ani v roce 2006, jen skladba účastníků festivalu se trochu lišila. Aktivně a bezprostředně bylo do festivalového dění zapojeno 1238 osob, v tom 264 členů souborů hrajících v základním programu, 48 v tzv. HronOff programu, 529 v doplňkovém programu, 342 účastníků seminářů a dílen vč. lektorů a organizátorů a 55 místních pracovníků a aktivistů). Počet dalších návštěvníků JH, které do Hronova přivedl zájem o divadlo, organizátoři odhadují na 900 osob, přehlídková představení navštěvuje přirozeně i publikum místní, které v této statistice podchyceno není. Prodej a výdej vstupenek na představení základního programu dosáhl bezmála počtu 13 tisíc.

ZÁKLADNÍ A HRONOFF PROGRAM

Program 76. Jiráskova Hronova čerpal z 5 základních oblastí výběru. Za prvé a především ze 7 klíčových celostátních druhových přehlídek amatérského divadla. Za druhé z dalších 3 celostátních druhových přehlídek. Za třetí z návrhů Českého střediska mezinárodní nevládní organizace AITA/IATA. Za čtvrté z návrhů občanských sdružení, zabývajících se amatérským divadlem s celostátní působností. Za páté z rezervoáru, který představovaly inscenace vybrané programovou radou JH 2005, ale nebyly na JH realizovány.

Programová rada 76. ročníku JH zasedla k výběru inscenací až po skončení všech celostátních druhových přehlídek s výjimkou Loutkářské Chrudimi (koná se až počátkem července). Zasedala 24.6.2006 po skončení Wolkrova Prostějova ve složení: předseda prof. PhDr. Jan Císař, CSc. (zastupoval v programové radě FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč), Mgr. Štěpán Filcík (zastupoval Loutkářskou Chrudim), Vladimír Hulec (Šrámkův Písek), Mgr. Jiří Hraše (Kaškova Zbraslav), prof. Mgr. František Laurin (KDP Vysoké n. J.), MgA. Jan Šotkovský (Popelka Rakovník), Mgr. Karel F. Tománek (Náchodská prima sezóna), Jindřich Zemánek (Otevřeno Kolín), PhDr. Milan Strotzer (NIPOS-ARTAMA), Hana Nedvědová (nehlasující starostka města Hronova) a Marcela Kollertová (KIS Hronov). Jednání se nezúčastnili zástupci Wolkrova Prostějova a Dětské scény v Trutnově.

Programová rada pověřila programového ředitele JH dr. Milana Strotzera svoláním skupiny na Loutkářské Chrudimi dostupných zasvěcených odborníků pro posouzení a vřazení návrhů z Loutkářské Chrudimi do pořadí určeného programovou radou JH tak, aby v závěru této v časové posloupnosti poslední celostátní postupové druhové přehlídky výběrové pro JH, mohlo být bez prodlení s konečnou platností rozhodnuto o základním programu JH 2006. Chrudimského rozhodování se dne 6.7.2006 zúčastnili vedle dr. Strotzera Mgr. Alena Exnarová, Mgr. Štěpán Filcík, Mgr. Marie Poesová a prof. Mgr. Ján Zavarský (předseda chrudimské poroty).

Úkolem programové rady bylo seznámit se s nominacemi a porovnat v jejich kontextu inscenace doporučené (s možností některé z nich neakceptovat) a rozhodnout o pořadí, v jakém mají přijaté inscenace vstoupit do programu JH.

Výsledkem obou jednání bylo toto pořadí inscenací, které po přijatých nominacích mohly vstoupit do programu JH:

DS Ztracená existence Praha / Alexandr Guha: Dentální rapsódie aneb Stomatologická revue (Doporučení ze ŠP a NPS - v zákl. programu JH.)

Divadlo DeFactoMimo Jihlava / Martin Kolář: Groteska (Doporučení z Otevřeno Kolín - v zákl. programu JH.)

DS Antonín Praha / Martin J. Švejda: Surovosti laskavosti (Doporučení ze ŠP - v zákl. programu JH.)

Divadlo Kámen Praha / Petr Macháček: Marmeláda (Doporučení ze ŠP - v zákl. programu JH.)

DS Tábor / Carlo Goldoni: Vějíř (Doporučení z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

Divadelní spolek BANDA Benešov / Pavel Němec: Tak takhle to bylo aneb Život je jen náhoda… (Doporučení z Kaškovy Zbraslavi - v zákl. programu JH.)

Umělecká skupina Oldstars Praha / Marius von Mayenburg: Tvář v ohni (Doporučení z NPS - nerealizováno z důvodu omezených termínových možností souboru.)

DS Tyl Rakovník / Zdeněk Jirotka, Adam Doležal: Saturnin (Doporučení z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

Loutkářský soubor Rámus Plzeň / Zdena a Jakub Vašíčkovi podle Jeana Genêta: Balkon (Doporučení z LCH - nerealizováno pro nevyhovující prostorové a termínové možnosti. Se souborem byla domluvena účast na příštím ročníku JH.)

Divadlo Jesličky ZUŠ Na Střezině Hradec Králové / Hans Carl Artmann: Ani zrnko pepře pro Czermaka (Doporučení z NPS 2005 - v HronOff programu.)

DS Kocábka Chocerady / Jiří Cinkeis a Vladimír Šíma: Barevnej svět (Doporučení z Kaškovy Zbraslavi. K zařazení do programu JH nedošlo z důvodu absence volného adekvátního hracího prostoru.)

Malá scéna Zlín / Martin Sherman: Když tančila… (Doporučení z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

Loutkářský soubor LSD Sudoměřice u Bechyně / Jules Verne, Josef Brůček: Pět neděl v balónu aneb Dva měsíce v Africe (Doporučení z LCH - nebylo možné realizovat z důvodů jiných prázdninových aktivit členů souboru.)

Divadlo De Facto Mimo Jihlava / Ota Ornest podle Ivana Bunina: Já měla hezkej život, pane (Doporučení z nár. přehlídky divadla jednoho herce v Kaznějově 2005.)

Nominovány a automaticky pozvány k účasti na JH 2006 byly tyto inscenace:

Divadelný súbor G. Fejérpatay-Belopotockého pri DK Liptovský Mikuláš, Slovenská republika / Nikolaj Kolaďa: Murlin Murlo (Nominace AITA/IATA - soubor svoji účast před JH odvolal.)

Divadelné združenie Partizánske, Slovenská republika / Daniil Charms, Jozef Krasula: Spomienky budúceho starca (Nominace AITA/IATA - v zákl. programu JH.)

Divadelní soubor TiNA Ni NA Ni Jeugd-Theater-School Alkmaar, Holandsko / Ari Peterse a Susan van Hulst: Yaacob (Nominace AITA/IATA - v zákl. programu JH.)

Divadelní spolek Krakonoš Vysoké nad Jizerou / Petr Pýcha: Republiku za koně a fotbal aneb Obrázky z dějin národa Havlase Pavlaty (Nominace z KDP Vysoké n. J. - v zákl. programu JH.)

DS Vendelín Údivadla Kopřivnice / Kolektiv souboru: Nemůže může (Nominace z NPS - v zákl. programu JH.)

Černí šviháci Kostelec nad Orlicí / Josef Tejkl: Bílí andělé pijí tesavelu (Nominace z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

DS Právě začínáme Horní Počernice / Pierre de Marivaux: Hra lásky a náhody (Nominace z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

Divadelní spolek Haná při MěKS Vyškov / Vladimír Nabokov: Lolita (Nominace z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

Divadelní studio mladých při Divadle Šumperk / Yasmina Reza: Obraz (Nominace z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

DS Scéna Kralupy nad Vltavou / Tracy Letts: Zabiják Joe (Nominace z FEMAD / DT - v zákl. programu JH.)

DS LÁHOR/Soundsystem Hranice / Kolektiv souboru: 100 procent alibi (Nominace ze ŠP - v zákl. programu JH.)

Útvar totálního divadla Vydrž! Praha / Tom Tamten: Venku! (Nominace ze ŠP - v zákl. programu JH.)

Divadlo Jesličky, stálá scéna ZUŠ Na Střezině Hradec Králové, studio Emy Zámečníkové / Kolektiv souboru na námět Emy Zámečníkové: Okna (Nominace z WP - v zákl. programu JH.)

Loutkářský soubor Tlupatlapa Svitavy / Kolektiv souboru na hudbu Phillipa Glasse: Potichu a Naglass (Nominace z LCH - soubor pozvání na JH nepřijal pro jiné prázdninové aktivity svých členů.)

Pro úplnost ještě přehled návrhů, které nebyly programovou radou přijaty, respektive nemohlo o nich být jednáno z důvodu oznámení souboru o tom, že případnému pozvání na JH nemůže vyhovět:

Divadlo Na Vyhlídce Tábor / Pavel Šrut: Čertova dcera (Doporučení z Popelky Rakovník - inscenace již neexistovala.)

DS J.K. Tyl Brodek u Přerova / Saša Lichý: Kouzelná lampa Aladinova (Doporučení z Popelky Rakovník.)

Divadlo odevšad (Milostín) / Kolektivní práce na motivy dílny Michala Hechta: Brýler (Doporučení z Otevřeno Kolín.)

Vítězná vystoupení z pohárku SČDO

▪ Tomáš Běhal, ZUŠ Na Střezině Hradec Králové Monolog Jeníka z předlohy Arnošta Goldflama

Jeden den

▪ Kateřina Formánková, Divadlo Exil Pardubice Monolog Ženy ze hry Eve Enslerové Vagina

monology

▪ Jana Kyralová, ZUŠ Na Střezině Hradec Králové Individuální výstup s loutkou / Luděk Richter,

Jiří Polehňa, Jana Kyralová: Kaktus

▪ Marie Kratochvílová, DS Delirium Ostrava Monolog Jany ze hry G.B. Shawa Svatá Jana

▪ Jonáš Konývka a Jitka Tomanová, ZUŠ Ostrov Dialog Romea a Julie ze hry W. Shakespeara

Romeo a Julie (Doporučení z Pohárku SČDO.)

DS E. Vojana Brněnec / Ray Cooney: 1 + 1 = 3 (Doporučení z KDP Vysoké n. J. 2004.)

LÁHOR/Soundsystem Hranice na Moravě / LÁHOR/Soundsystem: Vyhledat a zneškodnit (Doporučení ze ŠP 2005 - soubor nemohl představení na JH realizovat.)

Soubor DNO Hradec Králové / Kolektiv souboru: Cirkus (Nominace z LCH 2005 - soubor nemohl pozvání na JH akceptovat.)

Soubor Pachýř Pačejovf Plzeň / Konrád Bužle: Veselé příhody Pachýře a Chroše (Doporučení ze ŠP 2005.)

Teatro Plyšolíno Hradec Králové / Černý medvěd a Želva: Plyšový zajíc do lesa nepatří (Doporučení z LCH 2005.)

Dvě posledně uvedené inscenace (představení) navzdory rozhodnutí programové rady byly na JH uvedeny v tzv. HronOff programu, jehož sestavením pověřil festivalový výbor JH programového ředitele JH, přičemž změnil své loňské rozhodnutí o tom, že nelze zařazovat do HronOff programu inscenace, které se zúčastnily postupových přehlídek. Festivalový výbor umožnil jejich zařazení za podmínky, že nebudou popírána rozhodnutí odborných porot postupových přehlídek.

Celková programová skladba vycházela z výše uvedených 36 návrhů a rozhodnutí o nich. Byla na základě rozhodnutí festivalového výboru JH pro rok 2006 vymezena maximálně 20 inscenacemi (programovými bloky) základního programu a 6 inscenacemi v HronOff programu, do nějž mohly být zařazeny inscenace, které se mohly stát zdrojem inspirace či poznání neobvyklých divadelních přístupů a kultur, respektive inscenace, které by prezentovaly zdařilé výstupy práce dlouhodobých vzdělávacích divadelních projektů a dílen. K tomu je třeba připojit informaci, že do HronOff programu 2006 byl pozván projekt Perzekuce.cz s inscenací Útěcha polní cesty (o vyhnání Němců z Brna v r. 1945), ale nemohl být na JH realizován pro výši nákladů, které byly nad možnosti hronovského festivalu. Podobně tomu bylo s inscenací brněnského studia GaGa Neslyšitelný řev umění. Finančně dostupným byl pozvaný soubor Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu s barokní hauptakcí s názvem Amor tyran, ale jeho účast na JH 2006 neumožnily časové možnosti jednoho z členů souboru.

Je třeba též poznamenat, že AITA/IATA usilovala o silnější zastoupení zahraničních souborů. Kvůli nesplnitelným nárokům některých souborů či pro nedostatečnou kvalitu a inspirativnost jiných zůstalo při třech souborech, z toho dvou ze Slovenské republiky. Bohužel, jeden z nich navíc odvolal před zahájením hronovského festivalu účast pro jinou zahraniční cestu herečky souboru (Murlin Murlo).

Přesto byl předurčený počet inscenací naplněn měrou vrchovatou. Navíc místní organizátoři v Hronově připravili další divadelní produkce v tzv. doplňkovém programu (viz dále). 76. ročník JH, vymezený jako mezidruhová přehlídka, přinesl pestrou paletu divadelních druhů, žánrů, stylů a poetik. Jeho účastníci měli možnost zhlédnout inscenace souborů dospělých a mládeže. Rozmanité bylo také složení souborů z hlediska demografického. V základním programu po dlouhé době chyběla představení loutkového divadla, dětských divadelních kolektivů a divadla hraného pro děti. Tato absence byla vyvážena inscenacemi v HronOff a doplňkovém programu. Velice výrazný posun nastal v jednoznačné a dosud nebývalé převaze původních her a vlastních dramatizací literárních předloh, jejichž autory byly členové souborů.

V základním programu JH bylo uvedeno 20 inscenací, z toho z hlediska druhového: 14 inscenací činoherního (hereckého) divadla, 3 inscenace kabaretního typu, 2 inscenace pohybového divadla a 1 produkce divadla improvizace. Z hlediska dramaturgického: 3 vlastní dramatizace literárních předloh, 12 původních autorských her či scénářů, 2 hry ze světové klasiky a 3 hry ze současné americké a francouzské dramatiky.

V HronOff programu bylo uvedeno 6 inscenací, z toho z hlediska druhového: 2 inscenace činoherního (hereckého) divadla, 2 inscenace vycházející z loutkářských principů, 1 inscenace poetického divadla s významnou hudební a taneční složkou a 1 inscenace rekonstrukce hry commedie dell´arte. Z hlediska dramaturgického: 2 původní autorské hry či scénáře, 1 dramatizace moravských lidových balad, 2 hry světové klasiky a 1 hra současné rakouské dramatiky. V popisované základní části programu JH bylo uvedeno celkem 20 inscenací od 20 souborů v 48 představeních.

V programu HronOff bylo uvedeno dalších 6 inscenací od 6 souborů v 22 představeních. Celkem bylo v základním a HronOff programu uvedeno 26 inscenací od 25 souborů v 70 představeních. Pokud bychom připočetli divadelní produkce doplňkového programu a představení dílen K(n)MD - viz dále, došli bychom k celkové sumě 45 inscenací a vystoupení od 36 divadelních kolektivů v 89 představeních.

Inscenační výsledky, které letos na JH soubory předvedly, byly vesměs na velice dobré úrovni. Nelze sice hovořit o tom, že se na JH 2006 objevily výjimečné špičkové inscenace, jako tomu bylo v roce předchozím (Doma, Stuhl-Gang). K takové situaci však dochází jednou za několik let. Nicméně, zhruba čtvrtina inscenací hronovského základního a HronOff programu vykazovala výjimečné kvality a prokázala i z hlediska kontextu přesahujícího jednu divadelní sezónu vysokou úroveň divadelní invence a tvořivosti českého amatérského divadla. Mezi prvními je třeba jmenovat Divadlo Kámen Praha a jeho inscenaci Marmeláda, Divadlo DeFactoMimo Jihlava a inscenaci Groteska. K těmto dvěma se přiřadil i slovenský host DS Partizánske s dramatizací Charmsových povídek Spomienky budúceho starca. K této čtvrtině na JH 2006 nejlépe přijatých inscenací dále patří zástupce studentského divadla DS Ztracená existence Praha s kabaretem Dentální rapsódie, Teatro Plyšolíno Hradec Králové s představením Plyšový zajíc do lesa nepatří a DS Právě začínáme z Horních Počernic s inscenací Hra lásky a náhody. Objevilo se nejméně dalších sedm inscenací, v nichž lze spatřovat životadárné těžiště amatérského divadla, a sice schopnost vyjadřovat se prostředky divadla k přítomnosti, ale také výsostnou schopnost a potenci autorskou. Na vrcholu těchto snah stanuly soubory Krakonoš z Vysokého nad Jizerou s inscenací Republiku za koně a fotbal, Tyl Rakovník s vlastní dramatizací Jirotkova humorného románu Saturnin, TiNA NiNA Ni z holandského Alkmaru s inscenací Yaacob, Pachýř Pačejoff z Plzně a jeho Veselé příhody Pachýře a Chroše, Benešovská Banda s hrou P. Němce Tak takhle to bylo, Haná z Vyškova s vlastní dramatizací románu V. Nabokova Lolita a Scéna Kralupy nad Vltavou s inscenací Zabiják Joe.

Vedle výše uvedených inscenací je možné jmenovat i další, které byly z různých pohledů cennými příspěvky do programu JH nebo do diskuse o současném hledání smyslu amatérské divadelní činnosti. Platí to zejména o Divadle Jesličky z Hradce Králové - studiu E. Zámečníkové a jeho inscenacích Okna a Ani zrnko pepře pro Czermaka, Černých švihácích z Kostelce n. Orl. a inscenaci Bílí andělé pijí tesavelu, Šumperském divadelním studiu mladých a inscenaci Obraz, DS LÁHOR/Soundsystem a jeho divadle improvizace 100 procent alibi a v neposlední řadě o DS Antonín Praha s autorským kabaretem Surovosti laskavosti.

V programu 76. JH se objevily se i taková představení, u nichž lze mít oprávněné výhrady (zejména Útvar totálního divadla Vydrž! Praha a inscenace Venku! a DS Vendelín Kopřivnice a představení Nemůže může), nicméně i tyto se staly látkou k úvahám o možnostech a nejvlastnějších cestách amatérského divadla v současnosti.

JIRÁSKŮV HRONOV JAKO VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE

Klub (nejen) mladých divadelníků vzdělávací instituce JH, po léta účinně rozmnožující řady poučených divadelníků - juniorů, byla i tentokráte otevřena všem bez ohledu na věk.

Zájem o tuto vzdělávací část JH je setrvale značný. Přihlásil se rekordní počet 331 zájemců (posledních 10 muselo být z kapacitních důvodů odmítnuto). V Klubu jich pak pracovalo 271 ve čtrnácti tematických seminářích a dílnách, z nichž Kurz praktické režie byl součástí dlouhodobého vzdělávacího projektu.

Někteří posluchači K(n)MD se do hronovských dílen a seminářů vrací, mnoho jich však přijíždí poprvé. Na 76. Jiráskově Hronově převážili v minulosti již zúčastnění seminaristé nad nováčky (3:2). Nejpočetněji byly zastoupeny osmnáctiletí až pětadvacetiletí, bylo jich téměř tři pětiny z celkového počtu. Z toho byla desetina posluchačů osmnáctiletých a představovala nejsilněji zastoupený ročník. Téměř čtvrtina účastníků byla ve věku 26 až 34 let. Šestina posluchačů byla starších 34 let, přičemž nejstaršímu účastníku bylo 73 let. Desetina přihlášených byla ve věku od 15 do 17 let. Skóre mužů a žen bylo tradičně ve prospěch něžného pohlaví 2:3. Většina seminaristů se hlásí k členství v některém divadelním souboru, cca pětina příslušnost k souboru neuvedla.

Propozice K(n)MD nabízely možnost práce v některém ze 14 seminářů a dílen či být kmenovým posluchačem Problémového clubu. Některé ze vzdělávacích příležitostí se konaly opakovaně, dílem včetně lektorského obsazení, některé byly koncipovány nově.

Mezi opakované semináře a dílny patřily tyto: Základní abeceda divadla s lektorem prof. Mgr. Františkem Laurinem, seminář určený především začínajícím divadelníkům, Cesty do příběhů doc. Mgr. Iriny Ulrychové pro ty, kdo pracují s divadelními kolektivy dětí a mládeže, Jevištní řeč s lektorkou Mgr. Michaelou Bendovou, která pohotově zastoupila Mgr. Reginu Szymikovou, donucenou odříci těsně před JH svoji lektorskou účast z rodinných důvodů. Mluvenému slovu byl i letos věnován druhý seminář s lektorem Mgr. Jaroslavem Kodešem, tentokrát nazvaný Iniciace mluvy. Mezi opakované projekty, byť s jiným učebním plánem, náleželo pokračování (6. řádné soustředění) Kurzu praktické režie, vedeného tentokrát Danielou Fischerovou na téma nonverbální komunikace. Opakoval se dramaturgicko-režijně- herecký seminář (DRH), nazvaný Od slova k jevištnímu tvaru, lektorů Mgr. Vladimíra Zajíce a Mgr. Marie Kotisové. Po odmlce se „staronově“ konal seminář Jevištní realizace dramatické situace vedený Mgr. Milanem Schejbalem za asistence Mgr. Denisy Nové. Po delší době se objevil na JH coby lektor Mgr. Tomáš Žižka, aby vedl seminář Site specific - Souhra s příběhem prostoru. Po letech byl podruhé otevřen seminář s názvem Divadelní technika - svícení vedený Pavlem Hurychem za asistence Jaroslava Vondrušky ml. K těm staronovým náležel de facto patnáctý seminář K(n)MD, a sice PC (jako Problémový club), který v počtu 14 kmenových frekventantů pracoval pod vedením lektora Václava Špirita i v dopoledních hodinách, byť se tzv. velký PC konal až odpoledne. Zcela nově byly koncipovány tyto semináře a dílny: Autorské právo v amatérském divadle, který byl jediným seminářem umožňujícím krátkodobější pobyt na JH (opakoval se během festivalu dvakrát). Vedení semináře se ujali agenti agentury DILIA Mgr. Petr Christov, Ph.D., Mgr. Lukáš Matásek a Mgr. Martina Schlegelová. Dále seminář Mgr. Aleše Bergmana, Ph.D. nazvaný Herectví a duše inscenace, dílna Hereckého tréninku Řeč přírody vedená holandským lektorem Remcem de Vries, tematickou novinkou byla Dílna tvůrčího psaní pod názvem Mýty vedená francouzsky píšícím dramatikem afrického původu (Kongo) Cayou Makhélém, jemuž asistovaly MUDr. Kateřina Urbancová a Mgr. Lucie Němečková. K nově koncipovaným patřila dílna Rituální divadlo, byť vedená na JH v posledních letech kmenovým lektorem Michaelem Hechtem a jeho asistenty manželi Miroslavem a Štěpánkou Elgrovými.

Problémový club

Vzdělávací příležitostí nad rámec základních tematicky zaměřených seminářů a dílen, konaných v dopoledních hodinách, byl pro všechny účastníky JH odpolední Problémový club (PC). PC byl nadstavbovou vzdělávací institucí Jiráskova Hronova, jakousi jeho „vysokou školou“. Měl především poznávací a inspirativní charakter. Byl realizován formou rozpravy - disputace pětičlenného lektorského týmu, složeného z předních odborníků, do níž mohli vstupovat účastníci z pléna. Odrazovým můstkem k rozpravě - disputaci byly inscenace uvedené v základním a tzv. HronOff programu. V PC nešlo o kritické hodnocení a analýzu inscenací, ani o diskuzi k nim. Materie divadelních inscenací tu byla především zdrojem impulsů k nastolení problémů a témat k rozpravě - disputaci, respektive byla využívána jako konkrétní příklad a pomůcka k ozřejmění divadelních zákonitostí a k pojmenování jevových stránek amatérské divadelní tvorby. Znamenalo to mj., že nebyly takto reflektovány všechny inscenace JH, ani důsledně využity v časové posloupnosti programu JH.

Problémový club byl jediným volně přístupným oficiálním fórem JH. Probíhal vždy v odpoledních hodinách (14:00 - 16:00) od neděle 13.8. do soboty 19.8.2005 včetně. Zájem hronovského auditoria o PC byl poměrně velký, byť počet účastníků nedosahoval rekordních návštěv v předchozích dvou letech. Po sedm dní se jej průměrně zúčastňovalo 73 posluchačů. Největší účast 95 přítomných zaznamenali v PC v úterý 15.8.

Vedoucím lektorem PC byl prof. PhDr. Jan Císař, Csc., divadelní vědec a pedagog, vedoucí katedry teorie a kritiky DAMU Praha. Lektory byli doc. Mgr. Jakub Korčák, režisér, umělecký šéf činohry Národního divadla v Brně, studijní proděkan a pedagog katedry činoherního divadla DAMU Praha; prof. PhDr. Vladimír Štefko, CSc., divadelní kritik, pedagog a publicista, v současnosti pedagog katedry divadelní vědy VŠMU v Bratislavě a redaktor časopisu Javisko, doc. PhDr. Daria Ullrichová, dramaturgyně ND v Praze a pedagožka DAMU a prof. Mgr. Ján Zavarský, scénograf, umělecký vedoucí Divadla Jána Palárika v Trnavě a vedoucí ateliéru scénografie na JAMU v Brně. Lektorský tým PC měl svého moderátora, kterým byl Václav Špirit, povoláním sociální pedagog, režisér divadelního souboru Gut & Edel v německém Lörrachu a umělecký šéf mezinárodního divadelního festivalu tamtéž. Organizační asistentkou PC byla Miroslava Císařová.

Rozborový seminář Klubu režisérů SČDO

Rozborový seminář organizovaný již tradičně Klubem režisérů SČDO, jehož lektorem byl Mgr. Rudolf Felzmann a „třídním“ JUDr. Jaromír Kejzlar, byl přístupný všem účastníkům JH. Navštěvovali jej také zástupci souborů, jejichž inscenace byly předmětem rozboru. Úvodní slovo rozpravy k té které inscenaci měli na starosti členové Klubu režisérů SČDO. I v tomto semináři byla účast proměnlivá, průměrně oscilovala kolem sedmnácti zájemců.

S výjimkou samostatně organizovaného rozborového semináře byl hlavním organizátorem vzdělávací části JH PhDr. Milan Strotzer. Jeho organizačními spolupracovníky byli Mgr. Marie Poesová, organizační vedoucí K(n)MD, Dana Strejcovská a Eva Kodešová.

76. JH potvrdil správnost mnohaletého usilování o to, aby se hronovský festival stal vyhledávanou, tematicky rozrůzněnou a užitými formami diferencovanou a účinnou vzdělávací institucí. Svědčí o tom nejen rozmanitá skladba seminářů, dílen a dalších vzdělávacích příležitostí a jejich lektorské obsazení, ale i počty seminaristů a jejich pozitivní reakce. V této souvislosti nelze také pominout recenzní rubriku Zpravodaje JH, v níž byla každé inscenaci základního programu věnována pozornost vždy dvěma odborníky z řad lektorů JH a samostatnou recenzentkou Mgr. Radmilou Hrdinovou.

DOPLŇKOVÝ PROGRAM

Vedle základního programu, vystoupilo v doplňkovém programu JH přes tři desítky divadelních, hudebních a dalších kolektivů. Většina jejich vystoupení se udála v parku Aloise Jiráska, na náměstí ČSA a v dalších venkovních prostorách. Návštěvníci 76. JH měli možnost zhlédnout v doplňkovém programu devatenáct divadelních představení a vystoupení (13 titulů od 11souborů). V předvečer oficiálního zahájení JH uvedl Divadelní soubor Jiráskova divadla v Hronově na své mateřské scéně inscenaci hry Aloise Jiráska Lucerna a Divadlo Mimotaurus z Prahy v parku A. Jiráska divadelní produkci nazvanou Velké imprnákle. V průběhu festivalu následovaly další produkce. Soubor Lunetrprdlo uvedl Poetický labyrint, Richard Pogoda s hosty písničkový pořad Vzpomínání na Pavla Dostála, soubor Lanna 8 z Prahy představení Parníkem LANNA 8 z Karlína do Bratislavy za 365 dní, Malé divadlo z Prahy Loutkové varieté a Posvícení v Hudlicích, sérii pouličních vystoupení obstaralo Panoptikum Maxe Fische, Pantomimická jednotka Řeč uvedla hru Kašpárek mezi lidojedy, skupina historického šermu předvedla své umění v produkci pojmenované Černý rytíř a Tyjátr na káře sehrál Operu o Františce. Mezi divadelní produkce této části lze započíst i předváděčky hronovských dílen. Tomáš Žižka se svými svěřenci z dílny Site specific uskutečnil na břehu Metuje u hronovské tvrze noční performanci nazvanou Strč krk zkrz tvrz. Titíž připravili pro publikum i další performanci v denních hodinách v opuštěném hronovském koupališti. Ukázku práce připravil i Remco de Vries se svými posluchači z dílny Herecký trénink - Řeč přírody. K divadelním produkcím lze počítat i besedu s herečkou Ljubou Skořepovou na začátku JH.

V neděli 13.8. uskutečnili pracovníci NIPOS-ARTAMA PhDr. Vítězslava Šrámková a Jiří Valenta v zasedací místnosti MěÚ prezentaci databáze českého amatérského divadla.

Za součást doplňkového programu JH lze považovat i dvě schůzky uskutečněné organizovaně v průběhu festivalu. Jednou z nich bylo setkání zástupců občanských sdružení, věnujících se s celostátní působností amatérskému divadlu. Druhou bylo jednání Českého středisko AITA/IATA.

Hronovský program obohatily též čtyři výstavy. Ve výstavní hale Jiráskova divadla výstava s názvem 100 let Jiráskovy Lucerny. V Galerii u Šafářů v ulici K Milířům výstava Krásy přírody štětcem Karla Šafáře. Ve foyeru sálu Josefa Čapka byla instalována výstava fotografií Ivo Mičkala připomínající minulý ročník JH. Ve foyeru Jiráskova divadla mohli návštěvníci zhlédnout výstavku představující amatérské divadelníky - nositele vyznamenání Zlatý odznak J. K. Tyla.

Po dobu celého festivalu měli jeho návštěvníci možnost zhlédnout unikátní soubor historických loutek ze soukromé sbírky loutkářského rodu Pflegrových z Opavska z dílny řezbáře Mikoláše Sychrovského z Mirotic (1802-1881). Soubor byl umístěn v pojízdném muzeu na hronovském náměstí. Navíc mohli mobilní zájemci navštívit vernisáž Muzea ochotnického divadla v Miletíně, které se slavnostně otevíralo 12.8. v oficiální den zahájení 76. JH.

RITUÁLY - CELEBRITY - OCENĚNÍ

Tak jako v letech předchozích, stala se i na 76. JH zahajovací schůzka Klubu (nejen) mladých divadelníků ve čtvrtek večer před započetím vlastní přehlídky prvním rituálem - aktem zahájení JH jako vzdělávací instituce. Nechyběly ani další hronovské rituály: vítání souborů na schodech Jiráskova divadla a především oficiální zahájení a zakončení festivalu se závěrečným ohňostrojem.

Oficiálního zahájení 76. JH se zhostila starostka města Hronova Hana Nedvědová. Z pověření ministra kultury V. Jandáka se jej za MK zúčastnil Mgr. Miloslav Kučera, poradce ministra a tajemník náměstkyně ministra Kateřiny Kalistové. Při zahájení nechyběli ani tentokrát členové hronovského souboru, kteří programově narušili oficiality a přitom slovy místního slovutného rodáka připomněli starý zdejší zvyk shazování kozla ze zvonice. Slavnostního zahájení se zúčastnila celá řada dalších významných hostí: náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Miloslav Plass, senátor Petr Fejfar, poslanci Parlamentu ČR ing. Jiří Hanuš, Mgr. Zdeňka Horníková a Josef Ježek, zástupce ředitele odboru regionální a národnostní kultury MK Václav Aplt, vedoucí odboru kultury Krajského úřadu v Hradci Králové ing. Pavel Mertlík, vedoucí odboru regionálního rozvoje KÚ v Hradci Králové ing. Václav Cidlina a ředitel NIPOS v Praze PaedDr. František Zborník aj.

V průběhu festivalu JH navštívil ředitel ORNK MK PhDr. Petr Vašíček. Každoročně přivítá JH i hosty ze zahraniční. Z těch, které v Hronově vídáme pravidelně to byli Franz-Josef Witting, viceprezident Německého spolkového svazu amatérského divadla (BDAT) a umělecký ředitel prestižní přehlídky v Paderbornu a Jozef Krasula, prezident Slovenského střediska AITA/IATA. Z Finska přijela Kaisa Tuovila, producentka Mikkelinského divadla a zároveň největšího amatérského divadelního festivalu, jehož 30. ročník se letos bude konat ve východofinském městě Mikkeli a rád by přivítal některý z českých souborů. Mezi hosty je třeba počítat i zahraniční lektory prof. PhDr. Vladimíra Štefka, CSc. a prof. Mgr. Jána Zavarského ze Slovenska, režiséra Remca de Vries z Holandska, dramatika Cayu Makhélého z Francie a Václava Špirita z Německa. Dalšími zahraničními účastníky byli vedle členů hrajících souborů z Polska, Holandska a Slovenska také seminaristé z USA a Slovenska.

Ke společenské části JH náleželo přijetí oficiálních hostí starostkou města Hanou Nedvědovou na hronovské radnici, přijetí zahraničních hostí a sponzorů na témže místě.

Akcí společenského charakteru bylo předání Zlatého odznaku J.K. Tyla PhDr. Jaroslavu Vyčichlovi před večerním představením v Jiráskově divadle v den oficiálního zahájení JH. Společenskou událostí bylo téhož dne odhalení pamětní desky Josefa Čapka na místě, kde stával jeho rodný dům.

I letos se v neděli 13.8. uskutečnil tzv. Vavřinecký den na oslavu patrona kuchařů, pekařů a pivovarníků. Začal průvodem od hotelové školy, pokračoval programem a skončil zábavou v parku A. Jiráska.

Byť nebyl osobně přítomen Z.A. Tichý, iniciátor a osnovatel udělování neoficiální, dílem recesní a dílem vážně míněné ceny Zlatý Alois, byla cena díky iniciativě Vladimíra Hulce udělena. Zdá se, že i tentokrát spíše vážně než nevážně. Získal ji Petr Macháček z pražského divadla Kámen za inscenaci své původní hry Marmeláda.

PROPAGACE A ZPRAVODAJ

JH Výtvarné řešení propagace JH, bylo i v roce 2006 svěřeno renomovanému brněnskému výtvarníkovi Rostislavu Pospíšilovi. Ten zaměnil loňské všudypřítomné originálně řešené divadelní masky na svitku papíru za postavičku smějícího se klauna. Tento motiv promítnul do nového loga JH, všech propagačních materiálů, počínaje plakáty, přes programovou brožuru, přehlídkový zpravodaj, odznaky účastníků, tašky, trička aj., až po velkoplošnou propagaci ve městě. Toto Pospíšilovo výtvarné řešení propagace JH by mělo být v barevných obměnách používáno po několik příštích ročníků festivalu.

Přehlídkové dění mapoval, jako každoročně, Zpravodaj JH (náklad cca 600 ks). Jeho devět čísel připravovala redakce v téměř stejném složení jako vloni. Vedoucí redaktorkou byla Zuzana Vojtíšková, jejími členy byli Michal Drtina, Mgr. Jakub Hulák, Vladimír Hulec, Lenka Novotná, Mgr. Pavlína Schejbalová, Mgr. Jana Soprová, výtvarník Rostislav Pospíšil a fotograf Ivo Mičkal. Zpravodaj měl velice dobrou úroveň. Lze jej opět označit za jeden z nejzdařilejších, jaký kdy JH měl, ne-li za nejlepší vůbec.

V den oficiálního zahájení festivalu (12.8.) se uskutečnila tisková konference JH. Zúčastnil se jí v zastoupení MK Mgr. Miloslav Kučera, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Miloslav Plass, starostka Hronova Hana Nedvědová a další hosté a organizátoři JH. Tiskovou konferenci moderovala Simona Bezoušková, tisková mluvčí JH. Účast žurnalistů byla obvyklého rozsahu. Jí odpovídala i pozornost médií, kterou přehlídce věnovala. Lze si jenom opakovaně přát, aby tato pozornost, byť je daleko větší, než bývá obvyklé u jiných akcí neprofesionálního umění, překročila stávající rozměr.

PLUSY A MINUSY ORGANIZACE FESTIVALU

V průběhu JH se každodenně scházel k řešení aktuálních problémů organizační štáb. Na začátku a na konci přehlídky se sešel Festivalový výbor JH. Každá akce takového rozsahu, jaký JH má, se neobejde bez problémů a jejich řešení. Neobešel se bez nich ani 76. JH. Mnohé z nich se podařilo zvládnout v průběhu festivalu, některé zůstaly k řešení při přípravě dalšího ročníku. Mezi klíčové patří zlepšení hracího prostoru a hlediště v ZUŠ, zvuková izolace foyeru od sálu Jos. Čapka, zlepšení poskytovaných služeb a technické vybavenosti. Není toho málo.

Připomínkami a návrhy na zlepšení podmínek pro soubory, seminaristy a další návštěvníky JH se zabývali organizátoři na závěrečných jednáních organizačního štábu a festivalového výboru JH, zabývali se jimi na svém jednání členové odborné rady NIPOS pro amatérské činoherní divadlo, řada připomínek byla zachycena ve vyžádaných reflexích posluchačů K(n)MD.

Nelze však pominout, že se organizátorům dostalo četných projevů uznání za schopnost zorganizovat tak rozsáhlý festival, který má mezi jinými nesouměřitelný počet účastníků, včetně počtu seminaristů a vystupujících souborů, a to nejen divadelních. Přes všechny vyvstalé problémy a připomínky lze konstatovat, že 76. JH byl organizačně méně problematický než ročník předchozí, že jej organizátoři zvládli na velice solidní úrovni.

JH 2006 postavil však navíc před pořadatele neodbytnou nutnost řešit otázku zásadní povahy, a sice zda-li, respektive jak vyhovět stále se zvyšujícímu zájmu o semináře a dílny K(n)MD a současně dalším návštěvníkům. Poslední ročník JH se z hlediska kapacitního, zejména pokud jde o místa v hledištích, ocitl za hranou stávajících možností. Mnohým návštěvníkům festivalu totiž nebylo umožněno vidět některá představení. Je nasnadě přistoupit k rozhodnutí o změně programového schématu. S ním však souvisí nároky na delší pobyt souborů, hrací prostory a jejich technické vybavení a zajištění provozu. Ruku v ruce s tím pak nároky na finanční zabezpečení, neboť bez zvýšených nákladů to dost dobře pořídit nelze.

Na závěr ještě několik čísel, tentokrát v korunách českých. Náklady na JH se v roce 2006 vyšplhaly na částku 2 mil. 157 tis. Kč. Tuto sumu se podařilo zajistit za pomoci finančního příspěvku Ministerstva kultury ČR ve výši 590 tis. Kč (v tom je vlastní příspěvek pro JH ve výši 525 tis. Kč a podpora dvou vzdělávacích projektů uskutečněných v rámci festivalu), příspěvku Královéhradeckého kraje v částce 150 tis. Kč, město Hronov investovalo do festivalu 180 tis. Kč (z toho cca 100 tis. Kč formou nepeněžního plnění), 573 tis. Kč přinesly dotace sponzorů, zbývajících cca 664 tis. Kč pokryly vlastní příjmy festivalu (vstupenky, účastnické poplatky seminaristů K(n)MD, prodej tiskovin a propagačních materiálů apod.).

Milan Strotzer

Program JH



JAKÝ BYL?

Rozumí se tím: Jaký byl 76. Jiráskův Hronov 2006? Neumím na tuto otázku dobře a přesně odpovědět. Jedna odpověď se mně ovšem zdá nejadekvátnější, také se mně ostatně nejvíce líbí, ale nevím, jestli s ní mohu přijít hned na počátku. Pokusím se k ní proto dojít popsáním a analýzou některých dílčích aspektů, na jejich základě bude, alespoň doufám, jasnější a snad také dost zdůvodněná.

Aspekt první - asi nepřirozenější a nejlogičtější

Ptáme-li se jaké bylo jakékoliv umělecké dílo, ptáme se na jeho estetickou kvalitu; v případě JH tedy přirozeně a logicky na kvalitu divadelní. Nemohu z tohoto hlediska než souhlasit s hodnocením, které po skončení 76. JH vyslovily Radmila Hrdinová a Jana Soprová. Hrdinová v Právu (21. srpna 2006) napsala, že ten „letošní ročník nebyl nijak výjimečný, představení se nesla v solidním, lehce průměrném duchu, výjimečné zážitky, jakým byla loňská inscenace Františákovy hry Doma v podání karolinského souboru, se nekonaly...“. Soprová totéž vyslovila hned v titulu svého článku: Hronov byl letos průměrný, aby shodně s Hrdinovou konstatovala: „Žádný skandál se letos nekonal, vyložených propadáků bylo málo, ale výjimečná inscenace ani jedna.“ Tři inscenace se v „samozvané“ anketě „vedoucích klubů, novinářů, kritiků a dalších zajímavých osobností“, jež nese název Zlatý Alois (která postupně nabyla do značné míry ráz divadelně prestižní) umístily nejvýše jako nejvíce přesvědčující svou divadelní kvalitou. Byla to Marmeláda Divadla Kámen z Prahy (vítěz Zlatého Aloise), Groteska DS DeFactoMimo z Jihlavy a konečně Spomienky budúceho starca Divadelného združenia z Partizánského. Nebylo to však až tak přesvědčivé, anketa ke Zlatému Aloisovi svědčí o tom, že názory se v tomto směru dost lišily, někdy až diametrálně, mnoho z účastníků ankety nacházelo naplnění svých představ o tom, co je kvalitní divadlo, v představeních jiných. Což platí o dalších a dalších názorech vyjadřovaných na různých fórech. Doc. Daria Ullrichová napsala např. v anketě ke Zlatému Aloisovi o Grotesce, že „září jako paprsek světla v soumraku civilizace“ (Zpravodaj JH č. 9), zatímco Tomáš Žižka předtím v recenzi na tuto inscenaci (Zpravodaj JH č. 6) končil konstatováním, že „cítí mrtvoživo. Plagiát Recese a s dovolením - už jdu spát, jsem mimo. Fakt.“ Což nechce v žádném případě vyslovovat soud nad těmito inscenacemi, a už vůbec ne diskvalifikovat ty, kteří vyjádřili tato rozdílná stanoviska. Jde mně o problémy hlubšího rázu.

Podle čeho posuzovat divadelní kvalitu?

Estetická norma, která upravuje a zobecňuje estetickou funkci, si nárokuje závaznou platnost, směřuje k pevnosti, k pravidlu, konvenci, ustavuje základní kritéria jako měřítka pro srovnávání a posuzování více jevů jako určující, rozlišovací znak. Dlouho to bylo jednoduché: kritéria, jimiž se posuzovala divadelní kvalita inscenací na JH vycházela z druhových, žánrových a stylových estetických norem činohry, tak jak je utvořilo osvícenství a modifikoval do velkých slohových období i jednotlivých škol a směrů vývoj v 19. a 20. století. Tato norma byla (a je) výslovně formulovaná mimo díla jako pravidla, požadavky, instrukce a působí jak při tvorbě inscenace, tak jako hodnotící kritérium. Ostatně: tyto normy se také staly východiskem pro drtivou většinu amatérských vzdělávacích akcí a jsou jako rozhodující kritéria uplatňována na soutěžních festivalech, kde převažuje činohra. Řekl-li dr. Jaroslav Vyčichlo v rozhovoru (Zpravodaj č. 7.), že by chtěl vidět na JH „především nejlepší činoherní celovečerní inscenace“, pak uplatnil tuto normu jako měřítko pro divadelně kvalitní inscenace na JH jistě plným právem. (I když - jen tak mimochodem v závorce - na programu JH letos byly, neboť nominace a doporučení z Třebíče a Poděbrad se držely na tomto poli. Že se tyto inscenace touto kvalitou moc neprosadily a neupoutaly, je jiná záležitost.) Neboť na této normě stála a stojí stále největší část amatérského divadla.

Vedle toho jsou ovšem na JH inscenace, které žádné výslovně formulované normy neuznávají, naopak. Tvrdě a nekompromisně je odmítají, bourají a stanovují si svou podobou zcela vlastní, jedinečnou, originální normu a vyžadují tak i jedinečná kritéria pro posuzování své kvality. Na tom není nic zvláštního a nového. Vývoj divadla (a umění vůbec) se děje tímto způsobem, normy se prosazují v průběhu stálé inovace, stálého porušování, kdy se také neustále obnovují. Většinou nový systém norem vytlačuje systém jiný, už méně aktuální. A nová fáze, etapa, generace může vidět hodnoty, kvality zcela jinak a soudit také naprosto jinými kritérii. Jenže: jak ukázal JH 2006, v amatérském divadle se všechny normy (i ne-normy, takové, které se teprve ustavují nebo jen naznačují, že snad by jednou mohly být normou) řadí vedle sebe. A tak vedle brilantní „dobře udělané hry“ jako je Obraz, kterou lze (a dokonce je nutné) měřit kritérii vyrůstající z norem klasické výstavby konverzační komedie, již autorka obohacuje modernistickými vyprávěcími (narativními) postupy, se na programu JH objeví Pachýř Pačejoff z Plzně s Veselými příhodami Pachýře a Chroše, jenž se doslova vzpírá jakýmkoliv divadelním normám a kritériím. Vystoupení Pachýře Pačejoff se vlastně děje jako totální likvidace divadelních norem, což spolutvoří podstatu toho kritéria, které si tento soubor vyžaduje. Pokud toto kritérium nepřijmeme, zbývá jen toto ‚antidivadlo‘, jež nazvala Radmila Hrdinová ve Zpravodaji č. 9 „absurdní (ne)divadelní groteskou“ buď zcela odmítnout a ptát se obvyklou otázkou, kdo to na JH přivezl, nebo to vzít jako mystifikaci či recesi a vyrovnat se s tím tak v téže poloze, jak to znamenitě učinil Ján Zavarský ve své recenzi (rovněž Zpravodaj č. 9) a ještě brilantněji na PC klubu. Jenže to nic nemění na tom, že v tomto rozpětí je opravdu těžké, ne-li prakticky nemožné dojít k nějakému srovnávání, a tím i alespoň k trochu všeobecnému závěru, jaký že byl 76. JH z hlediska divadelní kvality.

Inscenace, nebo experiment?

Také by se dala tato část nazvat Výsledek, nebo výpověď? Ale zvolil jsem protiklad inscenace - experiment, neboť pojmenovává přesněji ‚divadelní‘ jádro, o něž tu jde. Inscenace je snahou o poměrně fixovaný a stabilizovaný, ucelený výsledek, jehož scénický tvar usiluje komunikovat o nějakém smyslu. Dá se to říci také obráceně: smysl je základem tvaru inscenace jako výsledku, jenž se dostává do kontaktu s divákem. Experiment je nevyzkoušená činnost s nezaručeným, až pochybným výsledkem, jež vzniká z touhy nějak něco o něčem vypovídat, aniž by byl jasný způsob této výpovědi, který spoluurčuje smysl. Hledání možností této výpovědi je vlastně smysl této činnosti, bez ohledu na výsledek, na tvar, jenž by se dal nazvat stabilizovaným, fixovaným, uceleným. Vladimír Zajíc napsal na představení Útvaru totálního divadla Vydrž! z Prahy zdrcující recenzi (Zpravodaj č. 7). Nepřiznal mu nic, roztrhal je na padrť a na závěr poprosil Shakespeara, aby orodoval tam nahoře za české mladé experimentální divadlo. Chápu jej a rozumím všemu, co jej popudilo. Ale: byl jsem ten, kdo ze Šrámkova Písku tuto, řekněme ‚produkci‘, na JH poslal. Vycházel jsem při tomto svém rozhodnutí z toho, že je-li dnes Jiráskův Hronov FESTIVALEM amatérského divadla, tedy veřejnou přehlídkou amatérských divadelních výkonů a výtvorů, pak by měl zahrnout i experimentující amatérské divadlo v nejširším rozpětí tohoto experimentu, jež se vzpírá všem normám až k nepřijatelnosti.

Tak, jak to v úvodu své recenze o představení Venku! v tomtéž čísle Zpravodaje jako Zajíc napsala Daria Ullrichová: „...je to produkce natolik krajní, experimentátorská až do myslitelně nejzazších mezí (dalo by se i říci pokoušející až k hranici neúnosnosti trpělivost diváka), možná programově, možná z nezkušenosti rezignující na divadelní jazyk, že by bylo možné označit ji jako antidivadelní, jako ne-divadlo“. To je naprosto pochopitelné a přípustné východisko pro uvažování o této ‚produkci‘ jsoucí mimo všechny divadelní normy. Platí však pro ni i to, čím recenze Ullrichové končí: „Přiznám se, že nad mnohým v této inscenaci jsem byla zmatena, chápala jsem i, že mnoho diváků odešlo. Přesto ve mně tato na jevišti odehrávající se událost (konvenční termín inscenace je skutečně nevhodný, protože o in-cenování, vědomém vkládání do prostoru, nelze hovořit), byla sympatická, poutala mě. Měla v sobě totiž něco podstatného pro divadlo a tvorbu vůbec, puzení něco sdělit, vyslovit, konfrontovat se světem. Byla to produkce zneklidňující, provokující.“ O divadle jako ‚události‘ bylo leckde už řečeno mnohé; má toto pojetí své teoretiky i praktiky. Cílem takového divadla je dosáhnout toho, že samo představení realitou svého bytí je událostí, místem vznikající a existující zkušenosti, která nereprodukuje nic předchozího, ale chce být reálným, zde a teď existujícím faktem, a v tom najít svou komunikativní sílu. K tomu měla ‚událost‘ Venku! daleko, ale slova z recenze Darii Ullrichové nabádají k tomu uvědomit si, že tento typ ne-inscenačního leč vší mocí o výpověď usilujícího divadla je živou součástí současného českého amatérského divadla. A JH jako festival veškerého tohoto divadla s ním musí počítat. Patří sem ostatně i Tejklovi a Černých šviháků z Kostelce nad Orlicí Bílí andělé pijí tesavelu, kteří se sice lecčím od píseckého experimentálního divadla odlišují, ale svým úsilím především, hlavně, na prvém místě a vlastně výlučně „konfrontovat se se světem“ bez ohledu na normy známé a vyzkoušené divadelnosti se sem zařazují. Vyčítá-li Vladimír Hulec ve své recenzi této ‚události‘ absenci dramatických situací, jsou to už vskutku úplně jiné normy a jiná kritéria.

Kvalita a podoba výpovědi

Bílí andělé pijí tesavelu se ovšem od jiných inscenací, jimž nejde tolik nebo vůbec o inscenační výsledek, ale o tu „konfrontaci se světem“, o „sdělení stavu světa“ liší ještě jinak: Neskrývají totiž své stanovisko, svůj názor, svůj postoj - dalo by se říci téma. Vladimír Hulec ve vzpomínané recenzi (Zpravodaj č. 8) píše o „autorově existenciálním smutku a hořkosti, možná až zoufalství z nicotnosti lidského života a lidských vztahů...“. Nic podobně či obdobně tak zřetelně vysloveného a ‚vyslaného‘ přes rampu jako sdělení divákům se nedá stejně čitelně vysledovat z jiných představení, jimž šlo o výpověď. Dalo by se o nich mluvit především jako o konstatování, tedy jako o zjištění a shledání toho, jaká je určitá skutečnost. Např. kabaret Martina J. Švejdy Surovosti laskavosti (DS Antonín z Prahy) předložil divákům soubor nejrůznějších výstupů, jež se snažily vidět a předvést tento svět a jeho lidi bez nejmenších iluzí, krajně skepticky. Konstatuje se, že tento svět takový je. Několikrát se na PC klubu na 76. JH mluvilo o minimalismu, zejména pak v souvislosti s Macháčkovou Marmeládou, která svým úsilím o ukazování jistých faktů komunikujících o vyprázdněných stereotypech současného života došla k tomu, že poměrně účinně dokázala propojit inscenaci s výpovědí, událost‘ s tvarem. Minimalismus jako tendence dospět k obnažení primárních struktur využíváním všedních prvků reality k tomu přispěl. Opakování vět, motivů, situací (často vedené na samé hranici snesitelné únosnosti pro diváka) je názornou ukázkou tohoto postupu, jehož cílem není nic jiného než předvést tuto skutečnost. Nikoliv náhodou dr. Vladimír Štefko v tomto kontextu na PC klubu řekl, že minimalismus v divadle není rezignací na vypovídací hodnotu, že jde jen o specifický druh reflexe, který neuznává žádné hodnoty. Jde o reflexi, která nenachází ve světě žádné hodnoty a necítí tedy potřebu ani nacházet je divadlem, a tím méně divadlem konstruovat.

Není to tak dávno, co autorské divadlo znamenalo především zveřejněný osobní postoj, což znamenalo jasné a výrazné téma jako výraz názoru na zvolený námět. Ostatně - minimalismus byl ve výtvarném umění i hudbě reakcí na abstraktní expresionismus, takže pronikání některých postupů minimalismu do divadla můžeme také chápat jako reakci na dominantní postavení tématu, jako zdůrazňování výrazu tvůrčího subjektu v představení. Neplatí to však jen pro to, co je předváděno na jevišti; zvláště pak pro některé experimentální ‚události‘. Zdá se, že jde i o diváky, o obecenstvo, o jejich spoluúčast na tom, co vidí a slyší během představení a jak to přijímají.

Zážitek?

Na programu 76. JH byly i inscenace, jejichž hlavním cílem bylo fungovat v řádu zábavy. Divadlo má samozřejmě bavit vždycky, jestli zábavou rozumíme schopnost a možnost poskytnout divákům nevšední, neobyčejný, mimořádný zážitek, který se zásadně liší od běžných každodenních okamžiků. V současnosti je však zábavné divadlo zcela zvláštní sférou, která na rozdíl od „vysokého umění“ pro elity se sice těší velkému zájmu velké části obecenstva, ne však nejlepší pověsti z hlediska kvality. Je to velice rozsáhlá a složitá problematika, která by vyžadovala neméně rozsáhlou a složitou odbočku, jež by vydala na více než jeden článek. V této sféře je velmi mnoho neurotických bodů, jež zcela přirozeně vedou k tomu, že z hlediska divadelní kvality vzniká a existuje vůči ní nechuť, až opovržení. Vyjádřil to přesně a jasně Vladimír Mikulka ve Zpravodaji č. 9, kde psal o jisté podivné pachuti, kterou v něm zanechalo přijetí představení Malé scény ze Zlína Když tančila... a Dentální rapsodie aneb Stomatologické revue DS Ztracené existence z Prahy: „Pokud bychom zůstali u diváckého ohlasu jako jediného kritéria, řadí se Dentální rapsódie i Když tančila k nejúspěšnějším inscenacím letošního Hronova. Cynicky vzato, není se čemu divit: televize zvyšuje triviální prvoplánový humor sledovanost právě proto, že stejně jako bulvární divadlo z podstaty věci vychází vstříc co možná největšímu množství ‚průměrných konzumentů‘. Vtip je v tom, že na festivalu jako je Hronov průměrné publikum zcela určitě není. Naopak, sjíždí se sem diváci převelmi exkluzivní - s výrazným zájmem o divadlo, informovaní a ostřílení. Jeden by zkrátka s trochou optimismu očekával, že se nenechají nachytat tak lacino. A vida oni nechají. A dvakrát vida - ‚stejné‘ publikum se pak o půl hodiny skvěle baví na absurdní hříčce plzeňského Pachýře, která divákům rozhodně nic neusnadňuje. Je to tolerance, ze které jde na mne tak trochu strach.“

V předvečer 76. JH byla u příležitosti vzpomínky na premiéru, jež se odehrála před sto lety, uvedena Jiráskova Lucerna. Na inscenaci se podílely soubory z Hronova, Broumova, Červeného Kostelce, Náchoda a Police nad Metují. Byla to inscenace tradiční, pokorná před textem, jehož si váží a jejž miluje, bez snahy o nějaký rasantní či alespoň důsledně zveřejňovaný současný výklad, leč věřící v nosnost, a tím i aktuálnost textu a spoléhající na herecké zpodobení postav. Byl jsem překvapen přijetím, jež se tomuto představení dostalo obecenstvem, v němž převahu měli diváci z Klubu (nejen) mladých divadelníků, kde přes polovinu tvoří účastníci ve věku 18 - 25 let a přibližně čtvrtinu mezi 26 - 34 lety. Ještě před pár roky by takové obecenstvo na JH zaujalo vůči této Lucerně nesmiřitelně kritický postoj, představovala by pro ně to, co pro Vladimíra Hulce: „Dílo to dnes vskutku je jen pouťovou atrakcí, skanzenem své doby, pohádkou pro milovníky sentimentu a malé děti.“ Ale v roce 2006 v tomtéž Zpravodaji č. 1, kde zazněla tato Hulcova slova, seminaristé ve svých vyjádřeních oceňují, že tohle je ochotnické divadlo jaké bývalo, že představení bylo uvolněné a zábavné (podtrhl J. C.) a inscenace se jim v zásadě líbila. Asi ji tak nevnímali všichni, ale soustředěnost obecenstva během představením, žádné odcházení, žádná prázdná místa po přestávce, vřelý a srdečný potlesk na konci, svědčí o tom, že to bylo (jak v tomtéž Zpravodaji napsala Radka Hrdinová) „příjemné setkání s Jiráskem, milé a srdečné“. Dodal bych, že v téže poloze to možná pro mnohé bylo setkání s jistým typem ochotnického divadla, a přijali to jako zážitek sui generis, který jim přiblížil atmosféru minulosti jak divadelní, tak jakéhosi životního pocitu.

Divadlo Divan studentů DiFa JAMU Brno sehrálo na JH 2006 Konec hry Samuela Becketta. Tedy: inscenace to nebyla, neboť šlo o semestrální cvičení studentů, z textu a jeho systému a struktury zbyla ne příliš velká část. A přece: v diskuzi o tomhle „rámcovém setkání se stěžejním dílem jednoho z největších autorů světové dramatiky“ (Jakub Korčák ve Zpravodaji č. 8) jsem zjistil, že jim ti dva herci nezanedbatelný, až překvapivě silný, zážitek přinesli. Přijali potom s pochopením, co se dověděli o tom, jak je to s tímto „semestrálním školním cvičením“ ve vztahu k Beckettově hře, co všechno chybí a co bylo škrtnuto; přijali i výhrady k výkonu herců. Ale ten zážitek ze setkání s dvěma lidmi a s problémy, jež jim předvedli, byl pro ně trvalý a nejpodstatnější. O Becketta a to, co „toto stěžejní dílo“ znamená, prostě nešlo. Racionální analýza se rozešla se zážitkem. Divadelní kvalita jako inscenace hrála druhořadou roli; podstatná a hlavní byla ‚událost‘, jež se konala jako teď a zde, jako aktuálně vzniklá komunikace mezi diváky a herci o něčem, co nebylo napsáno, ale co bylo reálným zhmotněním nějaké životní zkušenosti. Koneckonců představení je vždycky teď a zde, takže nejvlastnější smysl divadla byl vlastně dokonale naplněn.

Jaký byl Jiráskův Hronov 2006?

Byl postmoderní v době po postmoderně. Chci tím říci asi tohle: Postmoderna přinesla do našeho divadla od svého nástupu na počátku devadesátých let řadu impulsů a změn, proměnila v mnohém vnímání, reflexi a hodnocení divadla. Kromě jiného vytvořila vyhrocenou a vyostřenou představu o tom, co je ON a co je OFF. Jana Soprová o tom napsala celý sloupek ve Zpravodaji č. 8 a její ochota přiznat, že se jí těžko vyhrocují protiklady alternativy a tradice, protože „v postmoderních časech už nemáte žádnou jistotu“, vyjádřila přesně proměnu probíhající od dob nesmiřitelných protikladů nastupující a vítězící postmoderny, která razantně odmítala vše, co jí nevyhovovalo, a vytyčovala své normy. Ne že by to zmizelo. Je stále dost návštěvníků JH, kteří zastávají vyhraněná stanoviska, vycházející z protichůdných, opačných norem a kritérií. A jistě i nadále budou. Ale ti, kteří dnes v mnohém určují podobu Hronova (tj. mladí seminaristé), jsou už zřejmě za tímto vnímáním a chápáním divadla. Jsou zajisté postmodernou silně ovlivněni, dokonce by se dalo říci, že jsou jí zrozeni. Ale přijímají z ní především její pružnou přizpůsobivost a účinnou, ne-li výkonnou působivost. Jistě, tyto vlastnosti mohou v sobě mít to, čeho se lekl Vladimír Mikulka a co by se obecně dalo charakterizovat jako snaha stále více a více spotřebovávat cokoliv v jakémkoliv směru, a tak hledat náplň života, realizaci snů i vlastní identitu ve stále nových ‚náhradních‘ zážitcích. Smysl bytí, existence pak klesá na úroveň hektického shánění zážitků ze zábavy. Není třeba si zastírat. Divadlo, které se orientuje tímto směrem, i jeho diváci, minimalizuje svou funkci jen a jen na úroveň jednoduché a ničím nezatěžující zábavy, jež má rysy konzumerizmu. Bylo by asi zpozdilé nepřiznat si, že tyto zásahy doby postmoderní mohou formovat i postoje hronovského obecenstva.

Jenže právě fakt, jejž také zaznamenal Mikulka, že titíž hronovští diváci přijímající s potěšením zábavu tohoto druhu, se skvěle bavili na představení Pachýře Pačejoff, mne naplňuje nadějí, že proti honbě za tímto typem zážitku stojí u nemalé části hronovských diváků (mluvím teď o těch, kteří jsou ‚postmoderními‘ diváky v době ‚po postmoderně‘) zážitek, jako zdroj zábavy z tvořivého aktu. Tím nerozumím jen tvorbu inscenace, produkování divadelního představení, ale i vnímání jako akt tvořivosti. Ano, Mikulka má pravdu: Pachýři Pačejoffu a jeho představením, tím jak se vymykají všem normám, není lehké porozumět. Ale porozumění neznamená složité intelektuální operace, důmyslnou racionální analýzu. Je rovněž výrazem „modernity po postmoderně“: Jde o komplexní, celistvé prožití smyslu divadla. Možná se hluboce mýlím, ale tak jak už nějaký čas vnímám atmosféru hronovských klubů, shledávám, že v nich čím dále tím více nejde o to naučit se dělat dobře divadlo, ale přesně o toto porozumění smyslu divadla jako zážitku, prožitku zvláštní skutečnosti. Koneckonců Tomáš Žižka ve svém klubu P (jako prostor) dělá (samozřejmě modifikovaně) totéž; vede k celostnímu prožitku ze skutečnosti prostoru. Přečtete-li si ve Zpravodaji č. 9 závěrečné vyjádření účastníků všech seminářů, pak se v nich vždycky objeví názor, že to, co prožijí na JH, je něco nečekaného, přesahujícího jakoukoliv jejich dosavadní zkušenost, jako objevování čehosi, o čem neměli zatím potuchy. Tato účast na JH, v jeho seminářích a na jeho představeních je pro ně sama o sobě UDÁLOST největší. Jak to vyjádřila ve Zpravodaji č. 6 jedna ze „svěřenkyň“ profesora Laurina: „Když to budu někde vyprávět, myslím, že mi neuvěří. Když mi třeba někdo zavolá z domova, jsem sice ráda, ale svým způsobem mě vlastně ruší. To, co tady děláme, je nesdělitelné lidem, kteří stojí mimo. Nikdo to nemůže pochopit.“

V tomtéž čísle Zpravodaje Dušan Zakopal vyslovil pochybnosti nad tím, zda Klub (nejen) mladých divadelníků je dostatečně zaměřen na praktické získávání ‚dovedností‘ pro ‚dělání‘ divadla, zda v něm není podceňována tato praktická potřeba amatérského divadla. Před několika lety jsem se v duchu ptal na totéž, zda nepřeceňujeme význam těchto seminářů a k čemu vlastně jsou. Dnes už tak nečiním, neboť ptám-li se, jaký byl 76. Jiráskův Hronov v roce 2006 ve své průměrnosti, pak si odpovídám, že ta jeho dnes už téměř divácky nezvládnutelná šíře představení, která si nutně žádá zkoumat způsob jeho organizace, je jaksi spontánně nositelem tendencí, kterým se nelze vyhnout, výrazem „etapy modernity po postmoderně“, a že každý, kdo ji nějak na JH prožije a zažije jako hledání porozumění pro celistvý smysl divadla, zato vděčí této jeho podobě. Což je pro mne pozitivum nejvyšší, z něhož teprve mohou vzklíčit a vzejít další ‚divadelnické‘ obratnosti a poučenosti, jež budou k praktickému prospěchu amatérského divadla.

Jan Císař







autor: PhDr. Milan Strotzer