Texty: Semilský paroháč 2002.

Semilský paroháč 2002
Čtvrtý ročník amatérské přehlídky Semilský paroháč (město Semily má statného jelena ve svém znaku) proběhl ve dnech 18. a 19. 10. dle stejného scénáře jako předchozí ročníky. Přehlídku zahájil v pátek dopoledne v Kulturním centru Golf Jirotkův Saturnin v mistrné dramatizaci Jana J. Dvořáka a v brilantním provedení Divadla Jesličky při ZUŠ Na Střezině z Hradce Králové. Jan J. Dvořák se též zhostil titulní role. (Šťouralům, kteří by snad považovali Jana J. Dvořák pro roli Saturnina za příliš bachratého, autor dramatizace vzkazuje, že koule je ideální tvar.) Odpoledne pokračovala přehlídka francouzskou pohádkou O dvou sousedkách domácího souboru Lištičky při ZUŠ Semily a Dračími pohádkami turnovských Čmukařů, které se odehrály v dobře vybaveném sále semilské radnice.
Pro starší publikum bylo určeno pásmo skečů na motivy povídek I. Krause Miláčku neblázni pořádajícího divadelního souboru Podio Semily. K sálu přiléhající vybavený provizorní bufet „U Paroháče“ nabízel neodolatelné semilské pochoutky, např. jelení bobky (sladké kokosové koule), losí mls (nakládaný hermelín) či slané laní chrupavky (smažené brambůrky).
V sále Kulturního cenra Golf se odehrálo taneční představení souboru Netopýr ze Zlína.
Po druhém, večerním představení Saturnina se účastníci přehlídky odebrali do blízké restaurace, kde brzy začala hrát původně tříčlenná kapela složená ze semilských organizátorů. Brzy se hudební těleso rozrostlo na noneto, neboť se připojil každý, kdo měl sebou hudební nástroj. V sobotu od 10.05 opět proběhlo již tradiční a hlavně oblíbené máčení poroty v Jizeře. Každý, koho v uplynulém roce namíchl na přehlídce někdo z její poroty, si totiž v Semilech může udělat jeho figurínu, na provazech ji spustit do řeky a pořádně ji vymáchat.
Po máchání poroty jsme shlédli pohádky Princezna na hrášku a O mnichovi divadelního souboru Jesličky ZUŠ Na Střezině.
Následoval horor Naděžda v nastudování loutkového souboru Záchvat při ZUŠ Na Střezině z Hradce Králové. Přes studené prostředí sálu kulturního domu se královéhradeckým podařilo navodit velmi emotivní atmosféru pomocí svíček a vytí vlků, kdy ztichlé publikum zašumělo až při akci rafinovaně vraždící Naděždy.
Po působivém loutkovém hororu jsme shlédli činoherní poetickou inscenaci Vyprávění o věrné lásce Radúze a Mahuleny pražského souboru Vavřinec v režii Radky Svobodové. Jednoduchá scéna z dřevěných kůlů dobře korespondovala s laděním příběhu. Soubor se snažil pracovat se symboly a abstrakcí. Výkony herců však nedostačovali vytčenému dramatrugicko-režijnímu cíli. Teprve v závěru ze souboru spadla posvátná tíha z poetického textu, rezignovali na prožívání, a – začali být přirození. Představení tak v závěru získalo švih a život.
Místo turnovského Tance živlů zaskočil taktéž turnovský soubor Čmukaři se svou vyhlášenou dobře mířenou Dobrou ránou. Přehlídka pokračovala v kulturním domě představením Dona Quijota de la Ancha Divadla Klauniky z Brna. Ani jsme se nenadáli, a bylo tu poslední představení přehlídky, pásmo Miniaturek královéhradeckého souboru DNO. Přestože se záčátek představení posunul téměř o půl hodiny, po deseti minutách už žadný divák na tuto nepříjemnost ani nevzpomněl. Obrovské nasazení souboru a jejich půvabné slovní hříčky záhy strhly publikum.
Smutek z konce přehlídky šli účastníci zapít do restaurace. Jelikož dopoledne zkoupaná porota se nevzmohla na jediný rozbor inscenace, mohla rovnou začít hrát hudba. Netušili jsme, že Zdeněk Lindner, duchovní rodič přehlídky, který byl v jejím průběhu jmenován vděčnými účastníky na prezidenta festivalu s mezinárodní účastí (Don Quijote de la Ancha k nám přece přijel ze sousedního Valašského království), nám přichystal překvapení. O půlnoci kapela vyhlásila další představení mimo program. Jednalo se o sólový výstup loutkáře Jiřího Polehni a několika dřevěných marionet na drátě ve dvacetiminutové inscenaci Don Šajn. Nadšené publikum šlo s inscenací a bouřlivě aplaudovalo každý Šajnův čin. A to už byl opravdu konec.