Texty: Dáša Skalská: Sedmý „Semilský paroháč“ naplnil sály - 2005.

Sedmý „Semilský paroháč“ naplnil sály
Sedmý ročník „Semilského paroháče“, přehlídky divadla klasického, alternativního, loutkového i hudby, se do historie zapíše jako opravdu šťastný a umělecky vybarvený. Potěšitelný je rostoucí zájem diváků, ale i vystupujících; to je patrné nejen z plných sálů a nabitého programu, ale třeba i z toho, jak rychle mizí z bufetu veškeré dobroty, i když jich i letos bylo oproti loňsku připraveno zase více...

Není smyslem přehlídky, a proto ani tohoto článku, hodnotit a rozebírat jednotlivá představení; divadelní svátek je totiž od počátku nesoutěžní a tudíž bez poroty, která přesto byla dle tradice i letos symbolicky vymáchána v Jizeře. To proto, aby ochladla míra její kritičnosti, netolerance, zaujatosti a dalších negativních rysů. Avšak nejen absence poroty udělala ze semilské přehlídky amatéry i profesionály oblíbenou a vyhledávanou divadelní akci.

Zpětný pohled na maraton představení je úkolem obtížným, nicméně bude pokusem víc než jen ze slušnosti.

Stoupající návštěvnost byla zřejmá už u pohádek. Malé i větší děti se bavily královsky a jistě i jejich rodiče ocenili nápaditost, vtip, umění vedení i slovního doprovodu loutek.

Žánrově různorodá byla následná divadelní směsice vesměs komediálního ražení; opět jsme se mohli přesvědčit, že humor na sebe bere mnoho podob. Muzikálem Nejkrásnější válka nás okouzlili následovníci spoluzakládajícího souboru Vavřinec z Prahy. Z Mladé Boleslavi přijelo Divadýlko na dlani se Šílenou lokomotivou a převálcovalo bránice všech přítomných. Způsob byl strhující díky hereckému i režijnímu nasazení všech do jednoho… Následovala improvizace z nultého bodu chlapců ze souboru Vosto5, kteří své kousky předvádějí mj. i v TV Óčko. Jejich způsob hraní vyžaduje krom všestranných hereckých kvalit i dost odvahy, protože nikdo z vystupujícího předem neví, o čem se bude hrát a jak to dopadne. Diváci to ocenili a bavili se skvěle.

Naopak stará lidová podkrkonošská Komedie o Heleně, dceři sultána tureckého ukázala, jaké klasické divadelní poklady se dají nalézt. Studentský soubor z Prahy, jehož název by vydal na dva řádky, si předsevzal uvádět tyto staré hry na prknech a podtrhnout tak jejich význam pro vývoj českého divadla. Úkol chvályhodný a budoucích učitelů hodný. Jejich výkony je třeba ocenit už proto, že celá hra byla veršovaná.

Sobotní smršť v KC Golf rozjela „zahraniční kapela“, z minulých ročníků velmi oblíbený soubor Dno; ten dostal přítomné do obrátek, které se pak už jen zvyšovaly až do nedělního rána. Pantomimický kousek Brýle přes vážné až filozofické téma musel nutně pobavit a smích se v hledišti mísil s obdivem k důvtipnému a dokonalému pohybovému provedení souborem Odevšad.

Ten, kdo před dvěma lety viděl „Škodu 1203“, se těšil na výstup Studia Ypsilon o to víc. Nic nás nezastaví aneb Jeden den messengera na kole (rozumějme: den expresního cyklistického doručovatele zásilek), to byla opět strhující show. Těžko komentovat, to se musí zažít. A zážitek se opět zapíše mezi ty nezapomenutelné.

Blížila se půlnoc a komorní poetický kousek plný snění a originálního humoru Malá večerní snítka osobité Aničky Duchoňové byl opravdu za odměnu. A v té chvíli se ještě nevědělo, že skvělý Aurora Jazzband rozparádí publikum i na parketu natolik, že bude muset třikrát znovu vybalovat nástroje a hrát až do ranního kuropění. Inu, v nejlepším se těžko končí, a tak je někdy prostě lepší „jet“ dál. V tom měli v tu chvíli herci i diváci v jediném chumlu naprosto jasno…

A ještě v něčem se divadelní amatéři i profesionálové shodli: že se na přehlídce dobře cítí. Díky její přirozenosti a v dobrém slova smyslu uvolněnosti. Na rozdíl od „porotovaných“ přehlídek, kde vládne jistá rivalita a nakažlivá kritičnost, semilská atmosféra hladí po duši. Což by se na druhou stranu bez uměleckého přínosu zúčastněných určitě nepodařilo.

A tak jim všem patří srdečný dík, stejně jako doprovodným kapelám, sponzorům i pořadatelskému týmu v čele s neúnavným semilským divadelním souborem Podio.

DÁŠA SKALSKÁ