Texty: Hořovice (Komárov?), Zámečníková, Petra: …a možná přijde i princezna - Tajtrlík 2006

Občanské sdružení „Spolek loutkářů na holou” (aneb nový ansábl hořovických (?) loutkářů) se zformovalo na podzim 2005. Sehrálo pohádku na motivy Baibre McCarthyové …a možná přijde i princezna. Na skřítka Švícka málem spadl strom, zachránil ho hrbáč Ouhava, který mu na oplátku chtěl pomoci při záchraně vedlejšího království, za což měl naději získat princeznu. Jejich cesta vedla podzemím, kde kromě krále skřítků potkali také plačící jezerní vílu. Přišli ke králi, který jim nevěřil, nakonec ho uplatili zlatem. Hrbáč byl zbaven svého hrbu a objevila se princezna a s ní i „pointa”, neboť princezna měla hrb! Nadpřirozené postavy hrály loutky - hezké nápadité marionety, postavy lidí pak „živáci”. Živou hudbu obstarávala na boku sedící kapela – kytaristka a flétnista.
Inscenace působila trochu rozporuplným dojmem. Pohádkový příběh prošpikovaly zcizovací vtípky, do irského základu se přimíchávaly české indicie, celé jako by to zavánělo recesí, ale nedotaženou, stejně tak jako není jasné, zda to herci hrají dětem nebo dospělým. Uvolněné neangažované herectví rezignovalo na vytvoření jakýchkoli charakterů - dojem besídky spíše umocňovalo.Přitom loutky, které si soubor vyrobil, jsou zajímavé a mohly by fungovat, stejně efektně působily světelné nálady, které se v některých scénách objevovaly. Dějová linka se však ztrácela, nebyly jasné motivace postav – hrbáče a skřítka především, proč a kam vlastně jdou, proč chtějí zachránit království. Závěrečná „pointa nepointa“ shazovala celý pohádkový příběh a působila trochu nahodile, jako vtip pro vtip. Je to škoda: myslím si, že herci zaujali jakýsi všeshazující postoj, který pramenil spíše z nejistoty začátečníků.