Texty: Fimfárum - 2004;

Sympaticky působily werichovské divadelní pokusy souboru DDM Pelhřimov a dramatického kroužku z Havlíčkova Brodu. V obou případech byl jasně patrný zájem a vlastní vklad členů souboru. Obě inscenace ale měly společný problém - vedoucím souborů (Jitce Vachkové, resp. Anně Doleželové) se zatím nepodařilo najít vhodný klíč, který by dětem umožnil přijatelným způsobem, tj. ve vhodné stylizaci ztvárnit postavy příběhu. Aktéři tak stále naráželi na své omezené herecké možnosti i na tendence k neadekvátnímu psychologizování, k němuž je vedla převážně činoherní forma inscenace.

Havlíčkobrodští ve svém Fimfáru prokázali o něco větší vybavenost hereckou i režijní, větší prostor zde dostala stylizace a zkratka. Podobně nedotažený ale zůstal princip královského rádce jako hybatele příběhu, problematicky se jevily také použité rekvizity (reálné, náznakové i imaginární) a celý výtvarný řád inscenace.