Texty: Tři sestry a prsten - 2004;

Sympaticky působily werichovské divadelní pokusy souboru DDM Pelhřimov a dramatického kroužku z Havlíčkova Brodu. V obou případech byl jasně patrný zájem a vlastní vklad členů souboru. Obě inscenace ale měly společný problém - vedoucím souborů (Jitce Vachkové, resp. Anně Doleželové) se zatím nepodařilo najít vhodný klíč, který by dětem umožnil přijatelným způsobem, tj. ve vhodné stylizaci ztvárnit postavy příběhu. Aktéři tak stále naráželi na své omezené herecké možnosti i na tendence k neadekvátnímu psychologizování, k němuž je vedla převážně činoherní forma inscenace.

Citelnější byly tyto problémy v případě pelhřimovského představení Tři sestry a prsten. I přes nedostatky v mluvním projevu, hlasové forze i nedostatečné pointování tří příběhů ale soubor naznačil, i když nedotáhl možný princip inscenace založený na protihře tří dívek v rolích sester a chlapce - vypravěče, vstupujícího postupně do rolí jejich ošálených manželů.