Texty: TURBA, Zdeněk: Severní Morava - polojasno. AS 2001, č. 2.

Divadlo v soukolí – Havířov: Jsou soutěsky, jsou v nás
Scénář a režie kolektivní, hráli: Kamila Davidová, Václav Hanzl, Jan Karaffa, Patrik Hronek. Představení udalo tón přehlídky v tom smyslu, že asi bude ve znamení nástupu nejrůznějších improvizačních postupů, a že se o tento výraz budou pokoušet i ti, kteří se až dosud drželi nějakého svého kopyta. Hra začíná jako psychoterapeutická němohra, vztahy mezi čtyřmi herci vznikají, zanikají, objevují se a mizí náznaky existenciálních poloh, ale pak jenom pohyb a gesto nestačí, přistupuje rekvizita, posléze i hlasité slovo. Poprvé se z chaosu ozývá neskrývaně sarkastický slogan: „Já si myslím, že je nám všem dobře“. Je tu stálé vymezování se vůči okolí (světu?), stavění zdí, hradeb a zase jejich prolamování - deskou, kusem skla, gestem. Začínáme vnímat pohyb mezi dvěma světy, reálným a virtuálním, v reálném světě přestává „být dobře“, ale o to lépe se daří mezi přeludy (média, počítače, roboti atd.): „Za sklem a za mlhou se ti to mluví!“ Vznikají nová slova: nativní, odtud alter-internativní, jazykově se přesouváme jednoznačně do počítačového slangu („klávesnice není tvým domovem“), surfování po internetu, zdá se to jako první PC-divadlo pod sluncem („už i ženy v domácnosti tomu propadly“, „co mám vařit?“ „podívej se na PC“, „co kdybys uvařila něco od maminky?“, „uvař to v bitech“, „ty mi honíš myš“). Nakonec i taková věc jako plavání a utopení se odehrává jenom za sklem obrazovky. Jak po tom všem asi zaznívá leitmotiv „Je nám všem tak dobře!“?