Texty: Chrošchorop - 2002; Psí SOS - 2003; Jak ruce nechtěly pracovat - 2006;

Rousínov, ZŠ, Chrošchorop.
Děti ze základní školy z Rousínova uvedly pořad s neobvyklým názvem Chrošchorop, který mohl evokovat cokoliv. Osm dětí, z toho čtyři v červeném a čtyři ve žlutém, se švihadly se v hracím prostoru neustále přeskupují, vytvářejí tu více, tu méně zvláštní obrazce, které tu konvenují, tu pozbývají souvislosti s příběhem. Ten i někteří diváci ztrácí a opět nalézají, jiní nemají s příběhem problémy, neboť jej nehledají, a jiní naopak s příběhem začali a byli dovedeni až do konce. V každém případě jsme viděli představení, ve kterém děti více či méně naplňují představu jejich vedoucí a režisérky, která zpracovala, dramaturgicky krátila, dopisovala, upravovala autorskou poezii svého bratra. Režijně i scénograficky jednoduchými prostředky vyprávěla .... a děti vcelku zvládly to, co bylo od nich požadováno, k čemu byly vedeny, o čem si hrály. Lektorský sbor doporučil inscenaci do širšího výběru.

Do širšího výběru národního kola doporučila porota představení Psí SOS (DDS ZŠ Rousínov) a Rónin- zbloudilý muž (Dětské studio divadla Polárka, Brno). Rousínovští vystoupili s recitačním pásmem složeným ze dvou drobných textů J. Hanzlíka. Jejich silnou stránkou byla práce s rytmem a členění sborových hlasů (evokující až voicebandy naší meziválečné avantgardy). Esteticky velmi příjemné bylo užití jediné bílé plachty coby aktivního scénografického prvku, bohužel však často zůstalo u jednoduché a popisné ilustrace textu.

TOTHOVÁ, Martina: Dětská scéna Trutnov, 17.-22.6.2006. AS 2006, č. 4, s. 16-24. Rousíci ZŠ Rousínov: Jak ruce nechtěly pracovat – vedoucí Michaela Kyjovská
Pro téma dospívání, tentokrát pro boj mezi kluky a holkami byla použita předloha Oldřicha Syrovátky. Čitelný příběh s motivy Dívčí války je předveden jednoduchými prostředky – sborová recitace, výrazná rytmizace slovního i pohybového projevu. Tvar umožňuje i velmi nezkušeným hercům poměrně bez obav vystoupit na jeviště, inscenace je ušita na míru schopnostem a vybavenosti dětí. Vedle roviny boje kluci versus holky sledujeme také vzpouru rukou a nohou proti nic nedělajícímu žravému žaludku. Vzpoura končí smírem, protože ať chceme nebo ne, jídlo, a tedy žaludek, je prostě potřeba. Dvě tematické roviny (ruce, nohy – kluci, holky) se nepodařilo úplně propojit, divákovi není nabídnut klíč, jak se s uvedením dvou témat vypořádat. Chvályhodná je ale schopnostem souboru přiměřená výstavba inscenace.