Texty: Šikulka Charéz - 2002;

Brno, ZŠ Pavlovská, Šikulka Charéz.
Šikulka Charéz bylo první z devíti představení, které bylo uvedeno v prostorách CVČ Lužánky a první z pátečního odpoledního bloku představení. Ambiciózní soubor Základní školy Pavlovská 16 z Brna má několik výhod, která jsou hodné závisti - má svého autora, tým dospěláků, fajn děti a v neposlední řadě jistě báječného ředitele, který divadelní aktivity podporuje. To, že inscenace, natož některá představení „nevyzní" tak úplně podle představ a přání může možná chvilku mrzet, ale není to rozhodující. Ondra Klíč slyšel vyprávět příběh (zpracovaný do filmové podoby) a ten mu byl inspirací k vytvoření předlohy Šikulky. Ne vždy zcela logicky fungující a z dramaturgického pohledu ukotvený příběh, který není tak úplně jasný, přehledný a čitelný i samotným inscenátorům způsobí, že děcka se v prostoru jeviště pohybují a jednají často pouze obecně a nekonkrétně. Pokud je inscenace navíc závislá z velké části na technice a ozvučení, není příliš času a především není nikdo, kdo techniku zvládne tak, aby bylo také slyšet zpívající děti, a ne toliko hudební doprovod, a k tomu ještě přibude ne zcela dostatečné prostorové rozmístění paravánů, které znesnadňují rozehrání jednotlivých mizanscén, stává se, že inscenace je místy nepřehledná a klademe si i otázky, kdo je kdo, proč je to, o čem to je. Přesto je potřebné inscenatory pochválit za úctyhodný pokus umožnit alespoň pětatřiceti, a možná i ještě více dětem, setkat se jiným než tradičním způsobem s literaturou, hudbou a pohybem. A když k tomu připočteme, že na škole se hraje baseball a autoři jej plně zakomponovali do příběhu a dělají tím také reklamu vlastní škole, co můžeme chtít víc?