Texty: Jakub Hulák: Brno - Labyrint: Recitace - 2003.

Brno - Labyrint: Recitace

Díky ochotě hlavní organizátorky Jarmily Doležalové se recitátoři z Brna a blízkého okolí mohli opět po roce sjet do brněnského Labyrintu (pobočka CVČ Lužánky). Přehlídka je zde zorganizována velmi příjemně a probíhá téměř v domácké atmosféře. K nesoutěžnímu charakteru přehlídky přispívají mimo jiné úvodní „rozehřívací rozcvičky“ pro recitátory i závěrečné odměnění všech účastníků drobnými dárky. Bohužel, sebevětší snaha organizátorů zatím nedokáže zastřít smutnou skutečnost, že úroveň dětského přednesu v Brněnském kraji je (alespoň ve III. a IV. kategorii, které jsem měl možnost vidět) mimořádně slabá. Těžko říct, co je přesně příčinou, pravda ale je, že potom, co zřízení Brněnského kraje a kraje Vysočina poněkud
poněkud „zamíchalo“ s příslušností jednotlivých oblastí ke krajským přehlídkám, jakoby do Třebíče začali jezdit ti dobří recitátoři a v Brně zůstali ti slabší a nezkušení. Ve třetí i čtvrté kategorii se představilo zhruba po deseti recitátorech. Většina výkonů trpěla elementárními nedostatky, včetně chybně umístěných důrazů ve větě či verši. S odstupem je těžké vzpomenout si na jednotlivá vystoupení, protože se mezi recitátory objevilo jen velmi málo individualit schopných prostřednictvím textu sdělovat svůj postoj. Místo autentických a osobitých vystoupení jsme byli v obou kategoriích spíš svědky teatrálních a vnějškových projevů, mnohdy jakoby inspirovaných moderátory televizních estrád (falešné úsměvy, nepřirozená a přehnaná gestikulace...).Ve třetí kategorii (v porotě Ivona Čermáková, Petr Tlustý a Eva Kadlecová) patřila k nejzajímavějším vystoupení Alice Kroutilové, která ovšem přesvědčila spíš svým druhým textem (I. Vyskočil: Kudýš), a Veroniky Zapletalové s textem Ivana Wernische Vyvrcholení žádostných slastí. Technické nedostatky, zejména v mluvním projevu, zatím ale byly na překážku plnohodnotnému sdělení. Ve IV. kategorii se kromě textů nekvalitních (Z. Svěrák: Mokré plavky, úryvky z dívčích románků) a pro přednes problematických (monolog uklízečky ze hry V. Hradské Commedia Finita) objevily i texty, které recitátorům dávají určité možnosti (S. Leacock: Kterak si půjčit zápalku, J. Suchý: Z deníku praktické dívky Zuzany, G. Durrell: Dodo), v těchto případech ale poetika jejich autorů zůstala zcela nepochopena. Poněkud „exhibičně“ působil také jinak šikovný Ondřej Biravský s fejetonem R. Křesťana Jak jsem mutoval. Své recitační dovednosti ale naplno předvedl v textu J. Skácela Recenze na modrý pupek, jehož kvalita jakoby ani nedovolovala sklouznutí k povrchnosti - přednes byl naopak velmi citlivý a přesný, s vědomím proporcí textu.Kromě Ondřeje na Celostátní přehlídku postoupila Tereza Škrháková, především díky suverénnímu, výrazově přesnému, živému a zároveň kultivovanému podání textu Z. Galušky Tragédija škrk do rži. Slovácké nářečí znělo z jejích úst přirozeně a jeho dokonalé zvládnutí nepůsobilo jen jako pouhý efekt.
Jakub Hulák