Texty: RYCHECKÁ, Petra : Divadla - (Dětská scéna recitace) Ostrava- 2003

Divadla
Lektorský sbor divadelní části ve složení slovensko-českém: zkušený režisér a herec z Bratislavy Vlado Sadílek, výtvarník Maňo Lacko z Rimavské Soboty a vedoucí souboru Petra Rychecká z CVČ Lužánky Brno, měl možnost shlédnout v průběhu pátku a soboty 16 soutěžních a dvě nesoutěžní představení. Jejich úroveň, snad i díky mnohde chybějícím okresním předkolům, se pohybovala od začátečnických pokusů po ucelené divadelní tvary.
Mezi spíše první z nich první patřilo představení DS Jedna třída ZŠ Gajdošova z Moravské Ostravy „Čtyři veršované pohádky“, značně ilustrativní pokus o ztvárnění Hrubínových pohádek, v němž jejich odříkávání bylo doprovázeno seskupeními dětí do různých útvarů bez vzájemných vztahů, práce s temporytmem, pauzou či vnitřním významem slov. Podobné problémy, byť u starších dětí, provázely vystoupení DK ZŠ Neplachovice „V naší třídě“. Situační rámec – školní výuka probíhající v lavicích mezi žáky bez přítomnosti učitele – byl přerušován verši nejrůznějších českých básníků, pronášenými však bez silnějšího vnitřního prožitku a uvědomění. S poezií si mnohem lépe poradil DS Obláček z Komorní Lhotky pod vedením Anny Ševečkové, který si pro své zpracování zvolil text Korněje Čukovského „Telefon“. Za použití švihadel a několika dalších rekvizit, pomocí práce s temporytmem a výrazem, vytvořil tvar jakési „telefonované recitace“. Škoda jen, že základní nápad nebyl více dotažen, a že se nepodařilo rozbít převažující statičnost jednáním, které by pak zdůvodnilo i použití některých dalších rekvizit. DS Střelky MKSS Český Těšín pod vedením Ivy Doudové přivezl na přehlídku dvě inscenace dvou věkové různých oddílů. Ti starší se představili výběrem z veršů J. Kainara „ A jak to bylo dál…“, postaveným na vztazích mezi kluky a holkami. Pomocí slov a sebe sama vytvářeli zajímavé obrazy, jimž škodil snad jen přespříliš rychlý temporytmus, nedostatek práce s významovými pauzami a malá schopnost nadhledu a odstupu od Kainarových veršů. Mladší skupině Střelek se v představení „Brzy, jazyk ohýbati…“ podařilo mnohem lépe čistě a jemně vypointovat humor ve verších obsažený. Přinesli nám na jeviště opět smršť přirozené dětské hry se slovy a radosti z ní, neilustrativní pohyb doplňující a povyšující text, kultivovanou mluvu a vysoký temporytmus inscenace, místy vhodně zvolený, místy však zahlcující diváka obrazy a slovy. Na pomezí recitace a divadla se pohybuje inscenace LDO ZUŠ Český Těšín „Svatební košile“. Vedoucí Josef Bičiště s osmi dívkami ve věku 13 -17 let, za pomoci scénografie vytvářené židlemi, bílými košilemi dívek a jejich těly, buduje zajímavé výtvarné obrazy, povyšující Erbenův text. Tomu napomáhá i živý hudební doprovod na klavír, který je rovnocennou složkou inscenace. Dívky zdařile navozují verbálními i pohybovými prostředky atmosféru baladičnosti, odpovídající předloze. Místy však, možná i vinou chybějícího mužského prvku, sklouzávají do přílišné dramatičnosti až na pokraji patosu a přehrávání. I přes absenci kontrastního odlehčení, které balada potřebuje, přinesla tato inscenace jeden z nejucelenějších divadelních tvarů, a byla proto spolu s inscenací DS Střelky „Brzy, jazyk ohýbati“ doporučena k postupu na národní přehlídku Dětská scéna 2003 v Trutnově. K ryze divadelním představením, která by se dala zařadit do kategorie „začátečnická“, bych zařadila inscenaci DS Vrabčáci ZŠ Hnojník s názvem „Jak Neználek skládal verše“. Hlavní problém se zde objevil v dramaturgii, a to ve výběru dramatizované části textu N. Nosova. Příběh známých postaviček Neználka a jeho přátel postrádal skutečnou dramatickou situaci a neumožnil tak dětem opravdovou a jim příjemnou hru. Problém dramaturgické přípravy se objevil i u inscenace DS Quitko DDM Kopřivnice na motivy textu P.Marka „Vyhoďme ji z oběhu…“, morality o soudu planet, snažících se zničit jim nevyhovující Zemi zvláštní zbraní – nasazením lidstva. Souboru se nepodařilo vybudovat základní dramatickou situaci a vztahy mezi jednotlivými postavami, a tak přes zřejmé vnitřní nasazení herců nedošlo k oslovení diváků, ani k zamýšlenému apelu. Nevyužití dramatických kvalit textu se objevilo i u inscenace DS ZUŠ Rýmařov „Narcis a víla Echo“. Inscenátoři zde vsadili na zajímavý scénografický nápad práce se stínohrou, bohužel však zůstalo jen u prvního okouzlení tímto prostředkem, který se pak obrátil proti nim a neumožnil jim plastičtěji zobrazit jednotlivé postavy, vztahy a situace. Mnohem úspěšnější a dramaturgicky připravenější byla inscenace DS ZUŠ Krnov „Paridův soud“, výtvarně čistý příběh o sporu bohyň o jablko. Problémem jsou zde nedostatečně vybudované situace, které by dětem pomohly k lepší orientaci ve vztazích a v tématu. Jedinou ryze loutkářskou inscenaci přivezl DS Maňásek ZŠ Větřkovice, a to dramatizaci textu M.Černíka „O kohoutkovi a slepičce“. Inscenace doprovázená živým doprovodem dětí samotných na akordeon a klavír spojuje tři kratičké příběhy o kohoutkovi a slepičce, hrané pokaždé jinou ústřední dvojicí dětí. To, spolu s rozdílnou kvalitou textů, způsobilo kolísání kvalit inscenace, jejímž přínosem však byl vcelku zdařilý pokus jedné z desetiletých dívek o hru přímo s diváky.

K inscenacím zajímavým přístupem a vlastní tvorbou patřilo také vystoupení DS Vědiček DDM FOKUS Nový Jičín „Peřina“. Příběh skupiny dětí, jimž kouzelná peřina v průběhu noci plní jejich sny, byl již „usazenou“ improvizací, vyplývající z přípravných etud. Divadelní tvar takto vzniklých představení mívá často problémy ve vybudování situací, v jejich vyhrání, schopnosti dětí udržet temporytmus a v gradaci akce. Se stejnými obtížemi se potýkala i kolektivní etuda LDO ZUŠ Český Těšín „Tajemný hrad, kouzelný les“, postavená na principu světa „před a za“ kouzelným zrcadlem, které objeví skupina dětí při prohlídce hradu. V představení se projevuje schopnost dětí tvořivě a přirozeně si hrát přímo před diváky a spolupracovat ve vytváření fiktivního světa. DS Žákyně 9. třídy ZŠ Bolatice pracuje také s vlastní předlohou, a to s etudou nazvanou „Na škubaňu“, odpozorovanou ze života starších obyvatel prajzské oblasti – místa, kde dívky žijí a důvěrně je znají. Jejich představení bylo jakousi „silvestrovskou scénkou“, postavenou na slovním humoru a situační komice bez výraznější dramatické situace, a to v nářečí a typických krojích.
Velmi zvláštní žánr – divadelní sitcom – přinesla inscenace DS Štěk ZŠ Šrámkova z Opavy „Štědrý den u Slimáčků“. Komediálně dobře vybavené děti nám předkládají den ze života rodinky Slimáčků, plný slovního humoru, situačních gagů, playbackových parodických výstupů a rychlého spádu. Místy však zmizí potřebný nadhled a děti se pak ztrácejí v herecké šarži, ukřičeném mluvním projevu a prázdném playbacku známých hitů.

Poslední inscenací, o níž se zde zmíním, bylo představení DS Rýpadlo přívětivé pádlo ZŠ Alšova Kopřivnice s názvem „Pes Tranversoplanus“. Výrazně autorský text režiséra a vedoucího souboru M.Přívětivého je vytvářen přesně stavěnými a vypointovanými situacemi, rámcovanými rozhovory dvou protikladných postav a komentářem dvouhlavého psa Biancy Braseli. Toto černobílé pojetí světa je inscenováno skupinou – náctiletých dětí v černém, schopných přesného hereckého podání. Přesto se však neustále vnucuje otázka, co nám vlastně chtějí sdělit a zda tyto vysoce filosofické otázky jsou opravdu tím, co je trápí a znepokojuje. Inscenaci by prospěla také přesnější práce se zvukem a jasnější vystavění významů jednotlivých rámců. Ostravská přehlídka vyvrcholila v neděli dopoledne slavnostním předáváním cen a vyhlášení postupů a dlouhotrvající spontánní potlesk patřil zaslouženě každému z organizátorů, v čele se Sašou Rycheckým, stejně jako účastníkům samotným. V Moravskoslezském kraji se o dětské divadlo zkrátka není třeba obávat.
Petra Rychecká