Texty: Olomouc, RICHTER, Luděk, 50 Loutkářských Chrudimí. Praha 2001, str. 108 foto

Milada MAŠATOVÁ
* 2. 2. 1934 v Olomouci, + 23. 6. 2000 tamtéž. 1949-52 vystudovala Pedagogické gymnázium v Olomouci a stala se učitelkou na 1. stupni ZŠ v Olomouci a v Horce nad Moravou, od 2. pol. 60. let až do důchodu (1993) učila na LŠU/ZUŠ Žerotín v OIomouci. V letech 1962-64 a 1976-78 absolvovala dvouletá studia na LK DAMU, 1992-94 katedru výchovné dramatiky DAMU. Od 60. let se pravidelně vzdělávala i v četných seminářích při přehlídkách dětského divadla, Loutkářských Chrudimích i na školeních pořádaných ústředím LŠU.
S LD aktivně začala r. 1964 na ZŠ v Horce, kde založila dětský LS. Na LŠU/ZUŠ vedla cca 25-30 dětských loutkářských tříd-souborů. Vždy byla vedoucí, režisérkou, často scénografkou a komponistkou, v mnoha případech také autorkou textů, jejichž hodnota je činí stále zajímavými jak pro amatérské, tak i profesionální, dětské i dospělé soubory, a to přesto, že v nich bývá obsažen i výrazný pedagogický záměr směrem k účinkujícím. Poslední loutkářskou inscenací, na níž pracovala, byl Náš Faust (1990/91).
M. Mašatová byla také fundovaným teoretikem - napsala desítky článků, úvah a také publikace (včetně skript) k otázkám práce s loutkou, metaforiky a pedagogiky divadelně zaměřené dramatické výchovy (Dramatika s loutkou, Cesty k metafoře, O loutkovém divadle hraném dětmi). Psala do Čs. loutkáře, ČTVRTletníku DDD či Tvořivé dramatiky.
Rozvíjela umělecky, pedagogicky i teoreticky otázku metafory. Ač dokázala být sama sobě dobrým scénografem, nevyhýbala se ani spolupráci s jinými výtvarníky (v 80. letech např. s Jitkou Tláskalovou). Uměla pracovat i s hudbou - zajímavá byla její spolupráce s Richardem Pogodou či propojení hudebního a loutkářského oboru LŠU v inscenaci Stojí hruška...
Na LCH se poprvé dostala 1967 s inscenací LŠU Žerotín S drakem není legrace, 1972 s incenací LS ZDŠ Horka Klim, klom, klomprdom a v hlavním programu pak ještě 3x s 5 inscenacemi LŠU. Vedla desítky seminářů a dílen na LCH (7) i jinde, byla v mnoha porotách.
Přínos M. Mašatové je dvojí. Jednak metodicko-pedagogický: byla jednou z prvých, kdo po H. Budínské prosazovali nové způsoby divadelní práce použitelné pro děti i dospělé, a otevírala tak cestu k novému, tvořivému, modernímu a umělecky účinnému divadlu. A také umělecký: svou vlastní divadelní tvorbou režijní, autorskou a scénografickou vytvářela vyvážené poetické inscenace, naplněné úsporným, inteligentním a přitom jadrným humorem. LD se pro ni stalo hlavním výchovným prostředkem a zároveň způsobem svébytné tvorby a komunikace divadlem.