Texty: Excerpce informací z knihy.

ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Za divadlem kolem světa. Praha, edice Máj 1970, 290 s. MKd S 7808/138
Excerpoval Jiří Valenta, březen 2007, jednotlivé události připojeny též k Místům,Souborům, Osobnostem apod.

Kyjev
1915 podzim před Kyjevem útěk z rakouské fronty, zajat ve vesnici Malinowka.
Nejprve jsem pracoval v lese jako dřevorubec, později jsem byl kuchařem, pak pekařem, podkoním, příručím, zpěvákem, vedoucím hotelu a konečně vedoucím zajateckého divadla v Kyjevě. Štěpánek: Herec, s.33
V továrně u Kašpara hráli divadlo ruští Češi. Zkoušeli Třetí zvonění (Štech), vedl inž. Mareš z Plzně, hráli paní Falová, Babánková, Poláčková, Gagalík, Kašparová, Krucký aj. Pan Moravec hrál Hvězdinského, Štěpánek zaskočil s velkým úspěchem a okamžitě byl obsazen. Teprve potom prozradil režisérovi, že je profesionální herec. O zkouškách píše: „Inženýr Kašpar najal velký sál v Bulvarno-Kudrevské ulici, malíř Parolek a Pištělka malovali dekorace, tovární mechanici zaváděli elektrické osvětlení, aby byl úspěch našeho snažení co největší.“ Úspěch zvláště u českých zajatců a vojáků. Zkoušky v kanceláři u inž. Kašpara. Představení každou neděli.
Za divadlem, s. 137-150
Nastudována Maryša, když do souboru přišel kolega Novák, nazývaný Pepík Vápno. Ten převzal vedení, Byl zaměstnán ve vozovce u Kašpara, ale zabýval se pouze divadlem. Miloval operetu, nastudovali Kněžnu Pepičku, Zkoušky v jednopatrové budově české školy. Inž. Kašpar získal pro Štěpánka dokument, že je v „v Kyjevě usedlý ruský Čech“. Za divadlem, s. 151-152.

1916 Š. se stal nákupčím pro armádu. Návrat do divadla ve Stromovce. „Získal jsem ke spolupráci spisovatele a překladatele R. Kouckého, který byl zvolen dramaturgem, za výtvarnou část odpovídal malíř Pištělka a Jaroslav Hašek se ujal kritické rubriky v našich českých novinách. Hráli jsme dobré hry bez ohledu na národnost autora, jen když jsme si je mohli někde zaopatřit. Přímo nevyčerpatelnou studnicí byla pro nás bohatá knihovna doktora Girsy, chirurga v Kyjevě, později plnomocníka naší republiky na Sibiři. Hráli jsme například Jiráskovu Kolébku, Halbeho Mládí a Proud, Maryšu, Krále Harlekýna, Soud lásky, Deskový statek, Oblaka, Naše miminko, Charleyovu tetu Čokoládovou princeznu apod.“ Hráli 2x týdně, ředitelem spolku kolega Novák, mluvil bídně rusky, staral se o nás jako táta. Konflikty, nabídka aby vedl Štěpánek, ale ten nechtěl opustit svůj úřad. Nakonec se stal ředitelem hotelu Praha. Na Boží hod uvedena Lucerna. Za divadlem, s. 178 – 185
Přihlásil se do České družiny.
1917 likvidace hotelu, revoluce, Masaryk v Kyjevě, na představení Flachsmann vychovatel. Přítomni zborovští hrdinové, po divadle mítink, „Pak si mne dal zavolat a pochválil naši činnost, i mne, poklepal mi srdečně na rameno a řekl. „Děláte to dobře.“ Šel se mnou zahradou a se zájmem se vyptával na naši práci, na obtíže, které máme, a krásnými slovy ocenil význam naší činnosti pro vojáky a zajatce. Navrhoval, aby se z našeho divadla co nejdříve stalo divadlo putovní, které by jezdilo přímo za posádkami. Za divadlem, s. 191 – 192.

Boj bolševiků o Kyjev. Divadlo jsme ještě hráli a bylo tak dobře, protože se stalo pro naše lidi jedinou útěchou a posilou. Ovšem úřady nám dělaly značné potíže, zejména cenzura byla neobyčejně ostrá. Za divadlem, s. 193

Náš ansámbl se rozšířil o vynikajícího herce Josefa Jeníčka a úroveň našich představení se podstatně zvýšila. Za divadlem, s. 193

1918 únor Kyjev dobyt bolševiky.
Divadlo jsme nehráli. Za divadlem, s. 196
Čeljabinsk
červen S Jeníčkem pochod na východ, v Borispolu doplňovací velitelství zařazovalo dobrovolníky do vojska. Jeníček přidělen k dělostřelectvu, Štěpánek k 3. pluku Jana Žižky. V Penze odzbrojeni bolševiky. Obrněným vlakem broněvikem Samara, Ufa, Čeljabinsk, boj o průjezd Jekatěrinburg, v boji o Trojick raněn, prohraná bitva, nemocnice.v Čeljabinsku.
Někdy přišli známí na besedu, to byl pro mne svátek. Přišli také hoši od divadelní komandy třetího pluku, tedy vlastně kolegové, Novák, Dára,Černohorský (vlastně Černohorská, hrával totiž první milovnice)….přišli mne potěšit a hlavně nabídnout angažmá. Za divadlem, s. 216


Rozhodl jsem se, že budu hrát divadlo pro raněné. V jednom nemocničním pavilónu je velký sál, ten se adaptuje, pořídíme jeviště a budeme hrát. Divadelní komanda třetího pluku byla nadšena. Byla sice dosud rozptýlena po frontách a počtem slabá, ale plukovník Vašátko to jistě vyřeší. Tonda Novák, jakýs takýs ředitel komandy, se pustil s nadšením do práce s inženýrem Frühaufem, Párou a Fialou. Já se dal do psaní. Napsal jsem ve spěchu několik aktovek z lazaretního prostředí, takže jsem mohl hrát o berlích. Byly to vlastně reportáže, hodně aktuální, promíchané skutečnými událostmi, propagačně ostře zahrocené a naplněné vlasteneckým nadšením. K tomu jsme přidali několik písniček, aktuálních kupletů a program byl hotov.
Za divadlem, s. 222
Hektografované plakáty, Začátek v 8 večer, „ale už od pěti se začalo sjíždět obecenstvo v bílých, pruhovaných pláštích……diváci stáli i v oknech…Naše kulisy byly pořízeny z vojenských celt, dek a plátna. Objevili jsme s inženýrem Frühaufem, našim obětavým výpravčím, Kolumbovo vejce. Moderní výpravu.
Za divadlem, s. 223

Jekatěrinburg
„Do Jekatěrinburgu, kde se usídlila odbočka Národní rady, byli svoláni všichni legionářští umělci, bojující dosud u různých částí vojska. Sjížděli se sem malíři, zpěváci, hudebníci i herci, aby přinesli a podali odpočívajícím vojákům duševní posily a vzpruhy. Formoval se zde velký symfonický orchestr pod vedením skladatele Rudolfa Karla, koncertní oddělení, které vedl skladatel Oldřich Blecha, barytonista Holý a virtuos na housle Biganovský, sborový zpěv vedl František Pícha a organizováním divadelního oddělení byl pověřen Václav Menger. K divadlu byli povoláni herci J. Jeníček, Benjamin Smola, Sýkora, Kocián, Alois Novák. Povolali i mne, ale se mnou to nešlo tak snadno, neboť jsem stále ještě vedl divadlo třetího pluku v čeljabinské nemocnici a třetí pluk mne nechtěl vydat. Na stále se množící urgence plukovník Paňátko jednoho dne odpověděl stručným sdělením, že jsem padl že všechny další urgence jsou zbytečné. Hlášení došlo do Jekatěrinburgu a já měl na čas pokoj……na podvod se přišlo a já byl rozkazem přinucen nastoupit v Jekatěrinburgu.
Za divadlem, s. 232

Ve skupině též ochotníci: Prokš, Gallat, Nejedlý (popraven za 2.světové války pod jménem kapitán Nemo), nápověda Štolc, Vaněk, dvě dívky ochotnice B. Pejšová aj. Kůstová, později bratr Hrazdíra s manželkou. Ubytování ve městě v osobním vagónu druhé třídy. Vojenské krejčovské dílny šily kostýmy, někdy pomohly i záclony a přehozy. Truhlářské dílny pro nás pořizovaly dekorace, úporně jsme sháněli knižní materiál a začali jsme zkoušet. (Pozn. JV: To vše ovšem bylo bez Štěpánka, který přišel později.) Repertoár: aktovky Čechovovy, Averčenkovy, a Krylovovy. Šibalství Scapinova, Jedenácté přikázání, Ženichové (napsali jsme je zpaměti), připravovali Mládí (Halbe).
Za divadlem, s. 233

Zkušební zájezd do Tomska
Premiéra Mládí , nijak nám nevadilo, ani našemu obecenstvu, že je to hra německého spisovatele.
Návrat do Jekatěrinburgu, abychom dokončili přípravy k definitivnímu odjezdu na turné.
Velký údiv a vzrušení vzbudil náhlý noční odjezd socialistických pracovníků Davida, Janíka, Jesenského a jiných do vlasti.

Bydlení
Byli jsme připraveni na cestu za svým novým posláním. Velký, pohodlný vůz druhé třídy nám sloužil za domov, krytý nákladní vůz, takzvaný americký, byl skladištěm dekorací, kostýmů a krejčovnou, jedna těpluška byla zařízena jako kuchyň a byt pro kuchaře-nápovědu Václava Štolce. Tak vypadal náš divadelní ešalon. Bydleli jsme po dvou, nevýše po třech v jednom kupé. Zkrášlili jsme si je, jak a čím jsme mohli. Bydlel jsem s Václavem Mengrem. U okna jsme měli pěkný, pevný stůl, nádhernou petrolejovou lampu přímo z psacího stolu německého konzula, obrázky na stěnách. Naše kupé vypadalo jako hezký pokojíček…..Ve voze bylo všude vlídné teplo, neboť měl vlastní ústřední topení, jako ostatně každý osobní železniční vagon. Topení a úklid obstarával německý zajatec, prostý, hodný člověk. Byli jsme s ním spokojení a on s námi.Za divadlem…s. 238 – 239.

X malé městečko, kde byla ubytována naše posádka
Přijetí nebylo nijak zvlášť vlídné, bráškové nás vzali na vědomí celkem lhostejně, možno říci s určitou nedůvěrou. Novák stavěl scénu, nálada obecenstva stoupala každým dnem. Největší úspěch Šamberkův Karel Havlíček Borovský. Získali jsme je tak dokonale, že dokonce zmařili náš odjezd a my museli odjet v noci, tajně, aby nikdo nevěděl. Za divadlem…s. 240.

Tjumen
U kavalerie, jezdeckého pluku č. 2.
Menger dosavadní vedoucí, často zvedl rumočku vodky do výše, brojil proti byrokracii, nerad psal hlášení. Velitelem Jeníček.- Za divadlem…s. 240.

Cesta na východ
Bylo mnoho štací na naší cestě na východ… Náš repertoár se podstatně rozšířil a skoro na každé zastávce jsme jej obohatili o novou hru, buď přeloženou z ruštiny, nebo takovou, kterou jsme vylovili v některé plukovní či soukromé knihovně. Celou zimu jsme tak jezdili od pluku k pluku, od jednotky k jednotce a ani jsme v té práci nepostřehli, že se zima chýlí ke konci… Přišly zprávy z Prahy, samostatná republika, každý toužil domů… jen my se tady mlátíme na Sibiři, bez pomoci a beze zpráv.
Odbočka Národní rady přestěhována z Jekatěrinburgu do Irkutska Jeníček rotným, Menger četařem, Štěpánek, Novák a Smola desátníci,. . Rozladění ze škrtnutí povýšení. Menger, Novák a Štěpánek povýšení nepřijali. Řešit přijel dr. Kundera, hodnosti si ponechali.
Za divadlem…s. 241-242.
Anžerské Kopy
Zapomenutá posádka, velký úspěch, večírek na rozloučenou. Jeníček dal rozkaz k odjezdu, Men ger a Novák neuposlechli. Vlak odjel bez nich. Hlášení do Irkutska: Četař Václav Menger a desátníci Alois Novák a Zdeněk Štěpánek proúmyslné nekonání svých povinností, čímž ohrozili provoz divadla, zbaveni svých hodností, to je degradováni. Podepsán velitel informačně-osvětového odboru Národní rady dr. Kudela. Menger odjel do vlasti. Štěpánek s Novákem žádali o přeložení k plukům. Zamítnuto.
Příkaz hrát na každé štaci hru Utajované zlo, pojednávajícíc o následcích syfilidy.
Za divadlem…s. 244.

Ačinsk (není jasné zda následující se odehrálo v Ačinsku)
Delegace z vlasti: F.V.Krejčí, V. Červinka, J. Hilbert, dr. Trýb. Na uvítanou delegaci z vlasti hrány Šubertovy Žně. Hilbert se na vojenské divadlo nepřišel podívat, prý prohlásil:“Kdopak by se na to koukal.“ Za divadlem…s. 244.

Krasnojarsk
Listopad 1919 štáb 3. divize povolal komandu do Krasnojarska. Odjezd zvláštním obrněným vlakem. Bylo tam krásné velké divadlo, největší, v jakém jsem dosud hrál. Z nádraží vozili komandu nákladním autem. Studium nových her, které přivezla delegace: Hnízdo v bouři (Hilbert), Léto (Šrámek). Štěpánek režíroval a hrál Skalníka. Stáza – Pejšová, paní redaktorová – Hrazdírová, farář – Jeníček, hospodyně – Kůstková, redaktor – Sýkora, Chvojka – Smola. Bylo to neobyčejně zdařilé představení. Na velké scéně se nám podařilo vytvořit krásné české zákoutí farské zahrádky s loukami a topoly v pozadí. Zahrádka byla samá růže, naše sestry je dělaly řadu dní. Když se rozhrnula opona k druhému jednání, slyšeli jsme z hlediště zcela jasné vzdychnutí obdivu.
Za divadlem…s. 244

Na Štědrý večer 1919 pozváni ke štábu 3. divize. Vyznamenáni zvláštním rozkazem. ….. Armáda se odsouvala na východ. Transporty prchaly. Evakuace Krasnojarsku. Naše vojenské vedení uzavřelo s Rudou armádou úmluvu, že nebudou postupovat rychleji, než naše jednotky opustí stanice pobytu, aby nedošlo k novým, zbytečným srážkám. Obě strany tuto úmluvu dodržovaly. Odjížděli jsme skoro poslední, za námi byli už jen dva ešalony a broněvik. Pak nastupovala Rudá armáda. (vydání knihy 1970). Jeli jsme do Irkutska. Ve stanici Zima jsme hráli dvě představení. To bylo naše poslední vystoupení na Sibiři.

Vladivostok
Přestěhováni do kasáren. Domníval jsem se, že i zde rozbijeme svůj stánek umění, bohužel se tak nestalo. Alois Novák odjel bez rozloučení. Zůstal jsem z našeho trojspolku sám. Bylo mi hořko, když jsem zašel do místnosti, kde byla uskladněna naše garderoba a viděl kostýmy visící na věšácích jako hadry loutek, bylo mi smutno z toho divného konce. Hilarovo pozvání k pohostinskému vystoupení ve Vinohradském divadle se neuskutečnilo. Za divadlem…s. 249 – 250.