Texty: Jakub Hulák: Krajská přehlídka dětských recitátorů v Zábřehu – 9.4.2003

9. dubna 2003 KLUB-KVDC a DDM Zábřeh proběhla obvyklým “samospádem”: dvanáct pozvaných porotců se rozdělilo na čtyři trojice a ty byly se “svými” recitátory poslány do čtyř různých prostorů, aby si zde zorganizovaly čtyři malé přehlídky - od uspořádání prostoru přes úvodní slova, vystoupení jednotlivých dětí, až po závěrečné hodnocení, předání diplomů a popřání šťastné cesty. V porotě postupových kategorií zasedli Stanislav Nemrava, Ivona Čermáková a Ester Minaříková (II. kategorie), Jaroslav Dejl, Jana Trunečková a Vladimír Šída (III. kategorie), Hana Šimonová, Ludmila Lepšíková a Jakub Hulák (IV. kategorie). Z poroty I. kategorie jsem stačil zahlédnout pouze Zuzanu Novákovou.
Z hodnocení lektorů lze vyčíst, že z druhé kategorie postoupili dva sousedi z jedné ulice v Olomouci, přirozená a komunikativní Andrea Bukvová s Rosničkou od M. Macourka a Jakub Pazdera, který své technické nedostatky v přednesu textu M. Kšajtové Z deníku Norberta Borovičky nahradil velkým nasazením. Ze třetí kategorie postoupila Lenka Kantorová z Horek nad Moravou s textem Jamese Thurbera Dcerunka a tatínek, který dokázala podat s jasným postojem a smyslem pro humor, a Klára Hutečková s přesvědčivě a zaujatě interpretovaným Šabachovým textem Bellevue.
Z povzdechů porotců III. kategorie jsem pochopil, že i přes celkem vyrovnané výkony byla slabou stránkou recitačních vystoupení dramaturgie a pestrá. Přesto zůstaly v přednesu mnohých recitátorů ještě velké rezervy ve vědomé práci se stavbou textu, pointováním i samotným frázováním. V některých případech tak poněkud utrpěla i poetika autorů (W. Saroyan: Sbohem, Macaroni Lane, M. Macourek: Myšlenka pro kočku, M. Ajvaz: Chobot, J. Prévert: Obejmi mě, M. Zoščenko: Galoše). Případem textu, který byl jednoznačně nad možnosti recitátorky, byla báseň Václava Vokolka Kdo jsi? Jednoznačnou favoritkou se ve IV. kategorii už po svém prvním textu (úryvek z deníku Anny Frankové) stala Pavla Dostálová z Olomouce. Svou mimořádnou technickou vyspělost a schopnost promyšleně pracovat s širokým spektrem výrazových prostředků pak prokázala i u textu druhého, vybraného zcela kontrastně (E. Bass: Klabzubova jedenáctka, kap. U lidojedů). Použitý fotbalový “kostým” nepůsobil nepatřičně, ale naopak sledovat logiku a výstavbu textu, citlivě odlišit přímé řeči postav a pečlivě artikulovat (občas až na úkor výrazu). Škoda jen, že si jako první zvolila text nevalné kvality (J. Tomanová: Budoucnost na dlani). Přesvědčivěji pak vyzněla Pravda L. Aškenazyho, která v jejím podání nevyzněla banálně. Přehlídku v Zábřehu mám možnost sledovat několik posledních let a mám pocit, že kvalita recitačních vystoupení zde pozvolna stoupá. Jen se mi zdá škoda, že mechanická a poněkud neosobní organizace přehlídky zbytečně posiluje soutěžní atmosféru a interpretaci literatury tak snižuje na jakousi sportovní disciplínu.
Jakub Hulák