Texty: DOLEŽAL, Tomáš: Regionální přehlídka Dětská scéna Moravskoslezského kraje v Ostravě

Regionální přehlídka Dětská scénu Moravskoslezského kraje v Ostravě

Nad půdou ostravského Dramacentra opět vlála zástava dětského divadla a nebo, jak by řekli naši přátelé ze Slovenska, "dětskej dramatickej tvorby". Po tři dny se v sálech DDM Korunní v Ostravě - Mariánských Horách prezentovalo dětské, ale už i mladé divadlo z kraje Moravsko-slezského. Organizace se s úspěchem ujal "domorodý" divadelní kmen zvaný a známý jako DIVIDLO, vedený náčelníkem Sašou Rycheckým. U těchto domorodců se opravdu nedá cítit jinak než jako doma. Přátelská atmosféra byla navozována všude a při všem, co se zde v rámci regionální Dětské scény udalo. Jako by snad ani nešlo o to, že přímo postoupit může pouze jeden z osmnácti.
Břímě těchto bez dvou dvaceti představení bylo veliké, jak pro organizátory, tak pro porotu, ale vlastně i pro účastníky, protože jenom malá část souborů nevyužila možnosti zúčastnit se tohoto svátku po celé tři dny - od pátku 5. do neděle 7. dubna 2002. Porota pracující ve složení: Vládo Sadílek (Bratislava), Marián Lacko (Rimavská Sobota), Tomáš Doležal (Brno) a dětská porota složená z dětí karvinského gymnázia LOGEN a členů účinkujících souborů měla opravdu na co koukat.
O tom, že je dětské divadlo zcela svébytnou a kvalitní uměleckou tvorbou nás přesvědčily tři inscenace vycházející ze známých příběhů.

Oddíl Přípravky ostravského DIVIDLA pod vedením Malvíny Schmidtové interpretoval pohádku O OTESÁNKOVI. Zcela netradičně na pomezí divadla a rituálu, kde jako hlavním symbol fungoval kruh jako začátek, konec, hlad, koloběh a kdo ví co ještě. Velice podnětné bylo i to, jakým způsobem se zde pracovalo se slovem - nemělo ve výrazu generální význam a potažmo jen lehce doplňovalo jakousi retrospektivní asociaci vytvořenou koláží obrazů vycházejících ze známé pohádky.

Divadelní soubor LDO ZUŠ z Hlučína (ved. Lenka Jaborská) se pokusil o dramatizaci jedné z kapitol Mikulášových patálií (Sempe - Gosciny), konkrétně té O LOJZIČCE. Důsledně rozpracované situace ve smysluplné struktuře pomáhaly poměrně dobře vybaveným dětským hercům rozehrávat téma o tom, jak se v dětství škádlíme (vztahy mezi dívkami a chlapci) a v dospělosti milujeme (vztah mezi mužem a ženou).

Také druhá inscenace DIVIDLA oddílu Napotřetí (ved. Jitka Kvasničková) SNĚHOVÁ KRÁLOVNA byla velmi inspirativní. Bohužel spíš možná v použití pestrých výrazových prostředků a odlišných divadelních žánrů (stínohra, loutkohra, činohra), než v celkovém vyznění a sdělování Andersenova příběhu. Dětské divadlo jde v mnoha případech "napříč" žánry, ale asi bychom neměli příliš spoléhat na jímavost formy (při vytváření atmosféry inscenace), ale i na její propojenost na obsah sdělení.

Velmi početně byla na ostravské přehlídce zastoupena nejstarší kategorie dětského divadla (13 až 16 let), tzn. skupiny dětských divadelních souborů pohybujících se na pomezí mezi mladým a dětským divadlem.

Divadlo BEZ ZÁBRAN z Kopřivnice (ved. Miroslav Přívětivý) rozehrálo alegorii SMALLY, napsanou jednou z členek souboru Terezou Dočkalovou na motivy pohádky o Smolíčkovi. Samotný příběh v textu je pravděpodobně poutavější než jeho divadelní interpretace. Inscenace je příliš upovídaná, pro mladé herce je zřejmě těžké si najít motivy k herecké akci, udržet si postavu a nějak uchopit její charakter. Otázkou tedy je: Je žánr klasické činohry vhodný pro dětské divadlo?

Podobné problémy by se daly najít u inscenace DON JUAN druhého kopřivnického souboru VENDELÍN z DDM (ved.: Dan Brchel). Vidíme jakousi hru na velké divadlo, chybí divadelní, ale i lidská zkušenost a mnohdy jsou zde porušovány i základní divadelní principy.

Naopak potvrzením toho, že i tihle mladí mohou zvládat "náročnější - dospělejší" divadlo bylo CANTERVILLSKÉ STRAŠIDLO souboru BÍLÁ PONOŽKA ze stejného DDM Kopřivnice. Typově vhodně zvolené rozvržení rolí a nápaditá stylizace napomáhá mladým aktérům zvládnout i hodinovou adaptaci podle hotového scénáře.

Zcela z jiného soudku pak byly RUCE od divadla NA KRÁJÍ při DDM Fokus Nový Jičín (ved.: Věra Matýskova). Spojení tématu rukou, které mohou způsobit spousty dobrého i zlého, s knihou jako kronikou historie lidstva nabízí v jejich podání velice zajímavou a působivou montáž obrazů, které nutí člověka zamyslet se nad osudem lidstva. Snaha sdělit vážné téma a pokusit se o vlastní výpověď, to je to, co je a snad bude mladému divadlu vždycky vlastní. Jen škoda, že to někdy zůstává spíše uvnitř. Je těžké najít způsob, jak navenek vyjádřit to, co si uvnitř myslím.

Jedním s přístupů mladých k divadlu je i zdánlivé hraní "o ničem" formami, které bourají klasické divadelní konvence. Zahlédli jsme jej v představení souboru TĚLESO XY z Kopřivnice, která pseudo-parodizovala původní text Josefa Skupy KRÁL SYRAKUSKÝ.

O tom, jak může inscenace dětského divadla vzniknout z tvořivé hry s předměty nás přesvědčily KUFRY souboru VĚDÍČEK z DDM Fokus Nový Jičín (ved.: Věra Matýskova). Nápadité obrazy vytvořené z těl a kufrů nám zprostředkovávají příběhy věcí i jejich majitelů. Jejich možná ale až příliš mnoho na to, aby byl divák schopen udržet pozornost a neztratil se v toku komplikovaného děje.

Poměrně obtížným, přesto však oblíbeným žánrem dětského divadla, jsou recitační vystoupení, které v Ostravě prezentovalo celkem sedm souborů.

Převedení děje lidových písniček do divadelního tvaru HRAJEME SI S PÍSNIČKAMI předvedl BAMBULÍNEK pod vedením Štěpánky Bojkové a bylo to veselé, spontánní a dětsky hravé.

Tvůrčí pedagogický potenciál Anny Ševečkové ze Základní školy v Komorní Lhotě je obdivuhodný, neboť se žáky z několika tříd zrealizovala hned čtyři recitační výstupy. Na všech byl patrný velmi vhodný dramaturgický výběr předlohy adekvátní věku interpretů (Josef Hanzlík: PRINC A ŽELVA; Ilja Hurník: JAK VRABCI CESTOVALI; Jiří Žáček: APRÍLOVÁ ŠKOLA; Jiří Havel: CO SI POTAJÍ VRABCI ŠEPTAJÍ), ale i to, že tyto pokusy už nejsou zdaleka jen "zpestřením" školní výuky, ale i svébytnou a velmi kvalitní dětskou tvorbou.

Podobně by se dalo hodnotit i představení O VESELÉ MAŠINCE (Jan Čárek) od třídního kolektivu 2. B ze ZŠ Školská z Karviné (ved.: Marta Gelnarová) - obdivuhodný výstup překvapivě u tak malých dětí.

Velmi inspirativní, ze shora uvedených hledisek, byla také recitace textů Ivana Jirouse: KDO TU NECHCE SPÁT v podaní STŘELEK z Českého Těšína pod vedení Ivy Doudové.

Sympatickým zpestřením krajské přehlídky bylo i školní divadlo ZLATOVLÁSKA souboru KLÍČEK ze ZŠ Fryčovice v podaní věkově různorodé skupiny dětí.

Na obtížnost uchopení hotových scénářů dětského divadla poukázalo představení PRINCEZNA NA HRÁŠKU (dramatizace Mirka Slavíka) herecké školy ROLNIČKA z divadla DUO Frýdek-Místek (ved.: Jan Kukuczka), které se neubránilo deklamaci textu a možná až příliš obtížném hledání motivu jednání pro aktéry hlavních postav. O co zajímavější by toto představení bylo, kdyby vycházelo z původní předlohy a více se odvinulo od dětské hry a improvizace.
Celkem tento třídenní maratón absolvovalo cca 200 účinkující a zhruba o stovku větší počet diváků. V Ostravě se zkrátka opět "urodilo" - bylo se opravdu na co dívat. Dětská a dospělá porota nakonec k přímému postupu vybrala OTESÁNKA a do širšího výběru doporučila CANTERVILLSKÉ STRAŠIDLO.
Tomáš Doležal