Texty: Kolín, BEČKOVÁ, Michaela: O hře Vašíček 22, premiéra 15. ledna 2000.

Místo setkání? Samozřejmě televize!


Od začátku inscenace Vašíček 22 kolínského divadelního souboru IGDYŽ se ocitáme ve světě šedomodrého světla; ve světě, jemuž udává řád magické oko televize. Prostřednictvím televize však zároveň nutně vnímáme světy dva. Ten televizní a ten skutečný. Tyto světy se sobě zcela nepodobají - jejich rozpor je v představení výborně řešen i výtvarně: svět reálný, v němž se televize zrcadlí, je šedý, šedomodrý, stejně jako ty postavy, které TV nejvíce zasahuje a ovlivňuje. Svět televizní je křiklavě barevný, zářivý, užvaněný a »veselý« - zde reprezentovaný jakýmsi bavičem. Oba světy se v představení kolínského souboru úzce prolínají, přičemž ten televizní všem postavám zde zúčastněným jasně vládne.
Scéna Pavla Nedvěda, jejíž základ tvoří tyče s posuvnými poloprůsvitnými igelitovými závěsy, nám umožňuje nahlédnout do tří stejných prostor (panelákové klece?), do tří různých typů životů, které se v jednom místě setkávají; tím místem je samozřejmě televize (funkční monitor je zároveň středobodem Nedvědovy výpravy). Život první, reprezentovaný »rodinkou«, je fenoménem televize ovlivňován přímo, život opraváře televizí a život umělce, který se živí psaním seriálů pro televizi, jsou ovlivňovány zprostředkovaně.
Šetrné zacházení s významy a zároveň přesné používání slov, jejichž význam se ztratil a zůstal pouze zvuk, choreograficky a rytmicky výborně zvládnuté pohybové scény, chytré využití předmětu, který místy získává znakový rozměr - to jsou prostředky, kterými lze divákovi předvést útržky životů těch, kteří jsou obětí TV moru; jejich každodenní rituály, obsese a perverzity. To, zda se z tohoto světa dá utéci (a chceme-li to vůbec), soubor IGDYŽ neprozrazuje.
Závěr inscenace její vyznění »naněkolikrát« lehce rozmělňuje. Těm několika koncům (vzepření se televizi, útěk do romantických snů, sejmutí masky před sebou samým...) totiž chybí ten nejkoncovatější, který buď zodpoví otázku, nebo položí jinou, natolik palčivou, že odpověď zůstane na každém z nás. Má to snad znamenat, že představení ještě končit nemá, že pokračuje? Vždyť přece přijdeme z divadla domů a někteří z nás zapneme...
MICHAELA BEČKOVÁ
IGDYŽ Kolín - David Dvořák: Vašíček 22. Režie David Dvořák, výprava Pavel Nedvěd, hudba Martin Horáček. Premiéra 15. ledna 2000.